Útěk

11. july 2012 at 16:19 | Aya |  Her diary
Ahoj, děcka... Ehm... Mám rpo vás - asi - špatnou zprávu. Tou zprávou je, že se stěhuji na jiný blog. Nový. Měla jsem to udělat už na začátku školního roku. Nová životní kapitola - ale neudělala jsem to. je tu zapsaná moje historie, i ty části, na které zrovna pyšná nejsem.
Tenhle blog rozhodně nesmažu. Možná se sem i časem vrátím, kdo ví. :)
Ti, co chtějí adresu na nový blog, ať napíší do komentářů.
Takže... Adios, amigos. :) Uvidíme se opět v novém. :)
 

Jeden dlouhý výkřik do tmy

8. july 2012 at 21:42 | Aya |  Poezie a Pointy
Slyšíš můj křik?
Poprvé a naposled... Prosím, odpověz,
že tohle všechno je jen trik.

Škoda, ža můj hlas patří do té škály
kterou neslyšíš, nebo snad nechceš?
Myslím, že to, čeho jsme se dřív báli
přichází právě teď. A ty se mě zrovna teď zřekneš.

Zatímco ty mžouráš přes škrabošku, já si jí sundávám
Nevidíš nic než zářezy na mých nohou -
neptejte se pro, co jsou... Už to ani nevnímám
jak bolest přechází plynule v další, jinou.

Slyšíš mě konečně? Jsi už schopen jasně vidět?
Už nechci zůstávat na tomhle mrtvém bodě,
je to konec? Lidé mi budou tu věčnou svobodu jistě závidět.

"Lost"

6. july 2012 at 10:26 | Aya |  Poezie a Pointy
Naděje zdá se být nezvěstná,
moje sny jsou na prodej,
se slevou (asi by pro mě měla být bolestná),
tak kupuj... A nekoukej.

Už není návratu,
a z té kupy trosek nezbylo mi nic,
vaše mysli svým odchodem zmatu,
protože už nemůžu udělat víc.

A uvažujíc, s pohledem zabodnutým do vln,
myslím že jsem blázen - teď se ale vracím,
"Živote, aspoň svůj poslední slib splň",
je čas - tou nejkratší cestou dolů z útesu, čelit ovacím.

Next articles


Where to go next

Advertisement