Když slunce vyjde,
všechno se probouzí..
Ale co mě na tom sejde..
Já pořád spím..
Když slunce zapadne,
vše mizí v dáli..
Ale co mě na tom sejde..
Na nohách mám pořád sandály..
Tyhle dvě doby,
splývají mi čsto do sebe..
Stává se z nich jedna,
Po dlouhé cestě, vždy mě bolí nohy..
Je to všechno stejné,
jen barvy se mění..
A přátele ztrácím..
Vždy jsem pryč dlouho...
Odpovídám krátce,
a mluvím jinak..
Jinak i vypadám..
S východem se rodím,
a západem jsme jiná,
že mě přátelé ani nepoznávají..
Možná proto je ztrácím..
S cestováním je konec!
Své přátele, už ztrácet nechci..
Přesto,
vždy s východem,
slyším v uších zvonec..





Comments
jo to nwm..