Sedím na policejní stanici...vše tu působí tak zanedbaně..chladně..krutě..vlastně bych se tu měla cítit dobře. Omyl.. Před ostrým světlem lampy, kterou na mě namířily jsem sklopila zrak k zemi a moje zrzavé vlasy mi přepadly přes obličej.. Musím vypadat vážně zničeně a bezútěšně..
Promluvil na mne mladší policista poněkud zastřeným hlasem: "Takže..ehm..Sáro..Podívej se na mě!" vykřikl nakonec..myslím že si jen chce získat čas aby si utřídil v hlavě to, co mi chce vlastně říct.. Nechce se mi dívat se na něj a cítit z jeho pohledu mou vinu, ale vím, že když to neudělám budu mít ještě víc problému.. Pomalu jsem zdvihla zrak do jeho obličeje, který měl stažený úzkostí a zřejmě i nerozhodností. "ehm..jsi..jsi obviněna z krádeže a vraždy.." zarazil se a ohlédl se po starším policistovi v rohu, který nesmlouvavě kývl hlavou, načež ten mladší pokračoval.."mám na tebe pár otázek. Chci, abys mi řekla pravdu, protože jenom tak se můžeš dostat na svobodu. Věřím, že jsi to neudělala." Ušklíbla jsem se..Přímo jsem cítila nenávist, která z něj vyzařuje.. Jeho víru v mou vinu. Nedalo mi to a zasmála jsem se..Nepoznávala jsem svůj smích. Poslední tři dny jsem odmítala jídlo i vodu, takže zněl jako když nehty jedou po školní tabuli. "to myslíte vážně?" odkašlala jsem si, aby můj hlas nezněl tak zastřeně a sebelítostně. "Hele..vím, že si myslíte že jsem to udělala. Jen se ze mě snažíte vytáhnout jak jsem já, patnáctiletá holka mohla zdrhnout s patnácti tácema a vraždou na krku!!" obvinila jsem je..Vyměnily si starostlivý, ale zároveň rezolutný pohled.
Ještě asi půl hodiny na mě zkoušeli různé přesvědčovací metody a pokoušeli se mi hrát na city. Neúspěšně. Přitáhla jsem si nohy k tělu a objala jsem si je rukama.. Prohlédla jsem si tu hnusnou místnost..šedé stěny vypadajíce jako pozvracené.. Rezavé police na stěnách.. Rozpadající se stolek vedle něčeho, čemu tady říkají postel.. Dělalo se mi špatně. Ale nechci ukazovat slabost.. Zavřela jsem oči a pokusila se nemyslet na to, že zítra jedu do blázince.
Když jsem se druhý den ráno probudila, už jsem seděla ve voze mířícím do ústavu.. Byla jsem zlostí bez sebe. Podívala jsem se z okýnka.. Počkat.. Něco tu nehraje.. Na obloze nesvítí slunce, ale měsíc.. Okolo není světlo, ale tma.. Zděšeně jsem se podívala, kdo to sedí u volantu. Vytřeštila jsem oči na toho mladého policistu.. "klid maličká.." Broukl.. Nepoznávala jsem jeho hlas. Byl sebevědomý až arogantní.
"K-kam mě vezete?" zeptala jsem se ho nejistě.
"někam, kde nebudeš muset nosit svěrací kazajku. Víš..oslovilo mne tvé charisma. Jen málo Patnáctiletých dívek by bylo schopných tak lehkovážně mluvit o tom, jak někoho zavraždily." Zasmál se pro sebe. Byla jsem zmatenější než před tím, ale nějakým zvláštním způsobem se mi podařilo usnout. Když jsem se probudila, myslela jsem si, že budu někde pod mostem, přivázaná ke kůlu, nebo tak.. Kdepak.. ležela jsem v tmavé místnosti, na měkké posteli, vedle které stál ten policajt.
"je čas.." řekl tajemným hlasem a naklonil se ke mně. Lehce pootevřel ústa. Zavřela jsem oči a čekala jsem, že mě políbí, nebo tak.. Ale najednou jsem ucítila prudkou bolest na krku. Prudce jsem otevřela oči.. Byl přisátý k mému krku. To on mi způsoboval tu bolest, která se dá přirovnat jen k nějakému odpornému rituálu, kde z vás vytrhávají za živa duši. Vykřikla jsem.. Svalil mě na postel a cítila jsem že zažal nasávat.. On mi pije krev?! problesklo mi hlavou..četla jsem už nějaké ty knížky o upírech..ale v reálu?! Začaly se o mě pokoušet milosrdné mdloby, do kterých jsem s radostí spadla po hlavě. Slabě, ale přes to, jsem cítila jak mi cosi teče do pusy a něco měkkého a chladného mě nutí polknout to. Udělala jse to. Polkla jsem.
To co se se mnou dělo v dalších pár hodinách, které mě ale přišly jako věčnost, se nadá popsat.. Jestli jsem měla pocit, že se mě při jeho kousnutí chce vyrvat duši, nyní jsem měla pocit že mi rozervává hrdlo a hrabe se mi v mase kovovými hráběmi. Ale na štěstí pro mě, najednou ta bolest skončila. Otevřela jsem oči. Vše jsem viděla barevně a zostřeně. Byla jsem si jistá jen jednou věcí. Teď jsem upírka, stejně jako on. Tohle je začátek mého konce..
by cyxk.blog.cz




Comments
Tvl, neměla jsem chuť to číst..Ale překvapila jsi mě, je to úžasné..nechápu,jak to děláš..Takto vymmýšlet..Moc se mi to líbilo,wow..Jinak promin, moc neobíhám..Není nálada ) Měj se, a zase nějakou povídku napiš ..Pá Bells
Piš dál sestří :) Pěkný!