February 2010

**Secret minuit** || 8. díl: Alison

28. february 2010 at 20:05 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Už je to přibližně týden, co se Constantin nastěhoval. Za tu dobu neproběhla žádná hádka.
Constantin občas odjíždí za rodinou. Za Anyrose a rodiči.
Teď je zrovna pryč. Doma je to bez něj jaksi..prázdné?
Měla jsem v úmyslu jít se projít. Cestou jsem se stavila v několika obchodech s oblečením.
A pak jsem na schodech jednoho domu uviděla sedět tu holku, Alison. Měla černé šaty, podle módy. Napadlo mě, že mám dost času na to abych si s ní popovídala a tak jsem zamířila jejím směrem.
Jakmile mě uviděla, přišlo mi jakoby se vystrašila nebo tak.
Pokusila jsem se nasadit milý úsměv "Bonjour.." pozdravila jsem jí.
"Ahoj.." odpověděla rozpačitě. "Potřebuješ něco?"
Zavrtěla jsem hlavou "jen si chci popovídat. Pokud tedy nemáš nic jiného na práci."
Trochu vykulila očka ale zavrtěla hlavou, "Ne..nemám..Ty jsi z klanu Giovanni že?"
Přikývla jsem "Správně. Mimochodem do jakého klanu chceš jít ty?"
"Toreador." Usmála se.
"Pročpak?! Vždyť jsou tak..podobní lidem..!" Celkem mě její odpověď zaskočila.
"Právě proto." Pousmála se znovu.
"Oh..tak to jo.." Nikdy jsem nechápala ty, co chtěli jít k tomuto klanu. To rovnou můžou zůstat lidmi, nebo ze sebe nechat udělat Ghúly. Bezděky jsem zavrtěla hlavou.
"Co?" Zeptala se nechápavě.
"Nic..jenom..Nechápu ty, co chtějí zůstat tak podobní lidem.." Pokrčila jsem rameny.
"Nechci ztratit všechno spojení s lidmi.."
"Tak proč nebýt rovnou ghúl?! Nebo zůstaň člověkem.."
"Ale nechci s nimi mít společného tolik..a dopadnout jako Cath.." Odfrkla si.
Musela jsem se zasmát, "Super. Jsem ráda že nejsem jediná kdo jí nemá rád."
"nemá jí rádo víc lidí..ehm..a upírů." Rozpačitě se zasmála.
"Nedivím se.." Zavrtěla jsem nad tím bezmocně hlavou a porozhlédla se. "Co tu vlastně děláš?"
"Mám tu sraz s Leou a Alexem. Jsem děsně nervózní.."
"Pročpak?" podivila jsem se.
"Dnes mě má Alex uchvátit.." Usmála se.
Vykulila jsem oči. O tomhle jsem nevěděla. "Vážně už dnes?!"
"Jo..ale hrozně se těším.." Zasnila se a ještě něco řekla ale to jsem neposlouchala..Zamyslela jsem se jestli mi o tom Lea říkala, nebo ne.
Zpoza rohu se vynořila Lea s Alexem. Oba se doširoka usmívali.
"Ahoj Niky!" Pozdravila Lea. "Chceš se dívat? Nebo zase jdeš?"
"Půjdu s Vámi.." pousmála jsem se. Uchvácení jsem neviděla už žalostně dlouho.
Zahli jsme do postranní uličky, která vedla do jakéhosi starého skladu. Ostatní tam už seděli v kruhu. Opřela jsem se o jeden sloup a sledovala co se bude dít.
Lea se usadila mezi dva Malkaviany kteří se (jako obvylke) bláznivě usmívali.
Alex si stoupl do středu kruhu a Alison šla za ním. Postavili se naproti sobě a Alison poklekla. Alex jí odhrnul vlasy z jedné strany a odhalil její hrdlo, do kterého se v zápětí zakousl.
Když už v Alison zbývalo jen trochu krve, řízl se Alex do zápěstí, které přiložil k Alisoniným rtům.
Teď už to bude rutinní.. Alisonino lidské tělo upírá aby se mohlo znovuzrodit jako upíří.
Když se Alison jako nový upír klanu Toreador postavila, udiveně se dívala kolem a na tváři se jí začal roztahovat široký úsměv. Uchvácení bylo dokončeno.

**Secret minuit** || 7. díl: La paix?

28. february 2010 at 15:30 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Alex: Any mi to dovolila..=DDD

Těžce jsem se posadila do křesla u velkého okna s vyhlídkou na Paříž.. Byla jsem stále rozzuřená. Zvrátila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Najednou se ozvalo klepání na dveře.
Ihned jsem otevřela oči a došla ke dveřím.
Za dveřmi stál Constantin a usmíval se.
"Zapoměl jsem, že pro tebe něco mám.." Podal mi láhev mého oblíbeného červeného vína.
"Merci.." zazářila jsem a láhev přijala. "Nechce na sklenku?" Zeptala jsem se ještě. Jen přikývl a vešel. S obdivným výrazem se rozhlédl po mém bytě.
"Krásné vybavení.." pochválil mi a já mezitím šla do kuchyně pro dvě sklenice, do kterých jsem potom nalily víno.
"Na co?" Zeptala jsem se, když jsem pozdvihla sklenku.
"Na nás?" Odpověděl mi otázkou.
Jen jsem s úsměvem přikývla. Napily jsme se a ozvalo se znovu klepání na dveře. "Někoho čekáš?" Zeptal se udiveně a já ještě udiveněji zavrtěla hlavou. Constantin se posadil na pohovku a já odběhla ke dveřím.
Když jsem otevřela, nikde nikdo.. Ale cítila jsem tu mysl.
"Vím že tu jsi Leo.." řekla jsem znuděným hlasem a znovu ve mě začal vzrůstat vztek. Objevila se přímo přede mnou. "Co tu chceš?"
"Já...chtěla jsem se ti.." Odmlčela se a zavětřila, "on je tu co?" Zeptala se ostře.
"Jo, je." odpověděla jsem. "Jestli něco chceš, budeš to muset snést." podotkla jsem zostra a pokynula jí aby šla dovnitř. Zaváhala, ale nakonec vešla. Šla jsem zpět do obývacího pokoje a Lea mě následovala. Sedla jsem si ke Constantinovi, kterému se v očích zračil rozzlobený a zároveň udivený pohled.
"Tak povídej.." Pokynula jsem jí.
"Já..chtěla jsem se ti omluvit. Neměla jsem se tak zlobit kvůli někomu.." znechuceným pohledem si prohlédla Constantina,"..tak nepotřebnému a zanedbatelnému."
Zhluboka jsem vydechla a cítila, jak se Constantinovi za mnou zrychlil rozzlobením dech.
"Dobře.." vydechla jsem.."Ještě něco?"
"Ehm..jo..když budeš chtít přijít, klidně přijď." A obrátila se k odchodu.
"Ty taky promiň.."řekla jsem za ní. Cítila jsem jak Constantin za mnou nesouhlasně zavrtěl hlavou. "S tou zombie jsem to..asi..přehnala. I s tím tvým upírem.."
"Jmenuje se Erik." Skočila mi do řeči a blaženě se usmála.
"..Erikem.."řekla jsem znuděně a napila se ze sklenky.
Lea si asi uvědomila že by už měla jít.."Dobře..už nebudu rušit..Ou revoir.." Rozloučila se a zmizela. Pak už bylo jenom slyšet bouchnutí dveří.
"co to mělo být?!" Otázal se znechuceně Constantin.
Pokrčila jsem rameny a opřela jsem si hlavu o jeho rameno.
Lehce mě políbil do vlasů a povzdychl si. "Ach ti Tremere..jeden by si je mohl splést s Malkaviany.." Uchechtl se a já se zasmála s ním. Sice to nebyla nejhezčí poznámka, ale bylo to vtipné.
"Mimochodem cos udělala se zombie?" zeptal se ještě.
"No..." usmála jsem se,"Tak nějak jsem s ní spacifikovala útočící Leu..proč?"
"Mrzí mě že jsem o to přišel.." Zasmál se."Nevadilo by ti, kdybych se sem nastěhoval?" Zeptal se nečekaně. Celkem mě to zaskočilo a pohlédla jsem na něj. Rty měl zvlněné do úsměvu plného očekávání a touhy. Rozhodně to nemyslel jako vtip.
"jistě že ne." Doširoka jsem se usmála. Začal se mi plnit sen..

Zuzuzfík

28. february 2010 at 14:42 | Nikyta*

[2] Zuzuzfík | web | dnes 14:38

hledám nejhnusnější nejotpornější nejblbější blog na světě a vypadá že je to ten tvůj je tak hnusnej chtělo by to pořádnej dess

----------------

Hele vzhledem k tomu, že tenhle způsob získávání hlasů na MondooZoo jsem nikdy nepochopila, ani jsem ti neklikla. Kdybys napsala rovnou ať ti kliknu, udělám to. Příště si rozmysly svoje způsoby maličká.

**Secret minuit** || 6. díl: Ligne

28. february 2010 at 14:29 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Já vím..dneska další díl..=D ale nějak mě to baví..xDD

Po večírku jsem se s Constantinem začala stýkat.. No..trochu více.
Za Leou a Alexem jsem nebyla už děsivě dlouhou dobu. A tak jsme se rozhodla tam zajít. Dozajista se ještě scházejí na tom samém místě jako dříve.
Jenom jsem se zašla do centra najíst a vyrazila.
Když jsem došla na jejich místo, čekal mě celkem šok. Alex měl v náručí dívku, na první pohled elfku, s bříškem. Okamžitě bylo poznat že je těhotná. Lea byla v náručí jakéhosi kluka. Upír, pomyslela jsem si. Nejspíš čerstvě uchvácený. Černé, krátké vlasy, alespoň o dvě hlavy větší než Lea, vypracovaná postava a modré, pronikavé oči. Lea měla ve tváři výraz absolutní blaženosti. Teda..do chvíle než mě uviděla. Okamžitě se vyškubla upírovi z náručí a vyrazila ke mě.
"Co si sakra myslíš, že tu děláš ty Giovannijská zrádkyně?!" Křičela na mě za chůze.
Na něco takového, jsem byla připravená. Všichni další přítomní (několik Malkavianů, Alex a ta elfka, Alison, Cath a ten neznámí upír) ke mě stočily pohled. Alison měla stejně rozzuřený pohled jako Lea.
"Přišla jsem na návštěvu." Odpověděla jsem kysele. "Hele, Leo.. To, že se stýkám i s jiným upírem, je moje věc. Vím že vaše klany jsou v otevřené válce, ale pochop. Já mám svojí hlavu a nehodlám se stavět na stranu jiného klanu, než je můj, když už."
Po těchto slovech Alisonin hněv trochu vychladl, stejně jako Leyin. Ale ta se ho mermomocí snažila znovu vyvolat.
"Tim to nezamluvíš!!" Vykřikla na mě a vlepila mi facku.
Teď jsem byla pro změnu naprosto rozzuřená já. Obrátila jsem k ní svou tvář, plnou hněvu. Lea bezděky couvla.
Neznámí upír k ní přiběhl a obranitelsky se před ní postavil. Rozzuřeně jsem se na něj podívala a pomocí Wraiths ho odhodila pryč. Pak jsem se zaměřila na Leu, kterou jsem doslova přikovala k zemi.
Pak jsem poklekla a přiložila obě ruce na zem. Za chvilku se ze země začala vyhrabávat tlející mrtvola. Necromancie je úžasná disciplína, pomyslela jsem si.
Nově vytvořená zombie se podle mého nevyřčeného rozkazu dobelhala k Lee, které chytily ruce a držela jí je za zády.
Přešla jsem k ní a výhružným hlasem jí varovala: "Tak to ne zlatíčko. Takhle se MNOU nebudeš mluvit, ani jednat." Teď jsem vlepila facku já jí, kývla na zombie, která se ihned rozpadla v prach.
Střelila jsem výhružným pohledem po ostatních a chtěla jsem říct ještě něco jejich směrem, když tu mě najednou kdosi objal kolem pasu.
"Přišel jsem o něco..?" Zeptal se Constantin. Zraky všech se obrátily k nám. Stáhla jsem oči do úzkých štěrbin a dívala se na Leu jak se tře tvář, kam dopadla má dlaň. Leyin upír se mezitím znovu vydrápal na nohy a pomohl Lee aby se napřímila. Constantin mě políbil do vlasů a medovým hlasem se mě zeptal jestli nechci jít.
Ještě jsem střelila pohledem k Lee a přikývla na jeho slova.
Když jsem se otočila, Lea špitla: "Promiň.." a v její mysli jsem četla výčitky že se nechala ovládnout hněvem. Teď byl ale čas na mě, abych se nechala ovládat hněvem a rozzuřená odešla s Constantinem po boku, sledována pohledy plnýma strachu od ostatních.

**Secret minuit** || 5. díl: l'amour, ou le jeu?

28. february 2010 at 13:21 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Bla jsem na cestě za Constantinem. To, proč Lea tenkrát tak reagovala, mě sice zasáhlo, ale ne na tolik, abych se s ním přestala scházet.
Jednou chtěl zabít tu holku, Alison i Cath. S Leou jsme měli celkem drsnou výměnu názorů. Vždyť lidé jsou pro nás jako.. jako dobytek. Lidé dobytek také zabíjejí, aby sami přežily!! A ještě k tomu, Constantin nevěděl, že Alison spadá pod Leyinu a Alexovu ochranu. O Cath ani mluvit nebudu.. Tu chce zabít snad každý.
Snažila jsem se ignorovat hvízdání různých večerních ptáčků, když mě viděli. Karmínově rudé šaty ke kolenům krásně ladily k mé bílé pokožce a černým vlasům vyčesaným do drdolu. Věděla jsem, že mi to sluší, a byla jsem šťastná.
Už ho vidím.
Stojí před smluveným podnikem, kde je večírek. Jeho sestra, která se snaží zapadnout mezi lidi má maturiťák. A pozvala Constantina. No..a on pozval mě. Stál tam, v černém obleku, vlasy do culíku, s několika prameny do dokonalého obličeje, ve kterém se rýsoval dravčí úsměv a jeho nádherné oči mě sledovaly. Bezděky jsem se na můj vkus až moc stydlivě usmála a došla k němu.
"Bonjour gorgeous" Pozdravil a mírně se uklonil. Jeho pozdrav ve mě vyvolal vlnu radosti.
"Belle soirée à vous." Oplatila jsem mu pozdrav a přijala jeho rámě.
Uvnitř jsme si daly kabáty do šatny a když uviděl moje šaty, zdálo se mi jakoby mu zazářilo v očích. "Sluší ti to." Pochválil mi je.
"Merci..tobě také."usmála jsem se.
Vzal mě za ruku a vedl mě k poměrně malé dívce, s zářivým úsměvem v bledé tváři. Kaštanové vlasy jí splývali volně po ramenech a jakmile nás uviděla, usmála se ještě víc.
"Bonjour!!!" vykřikla radostně když byla už u nás.
Constantin mě pustil a představil nás. "Anyrose, tohle je Niky. Niky, tohle je Any." Usmál se na obě a já Anyrose podala ruku, kterou s úsměvem přijala.
"Těší mě Niky. Od doby co tě zná o tobě pořád mluví." Constantin si rozpačitě odkašlal a obdařil Any vyčítavým pohledem.
"Také mě těší." Opáčila jsem s úsměvem a pustila její ručku.
Constantin mě pak objal jednou rukou kolem pasu, obdařil Any ještě jedním už žertovně rozzlobeným pohledem a odvedl mě k jednomu stolku se dvěma skleničkami červeného vína.
Pak začali hrát a ostatní se začali zvedat k tanci. Constantin se najednou z ničeno hoc zvedl,
a za ruku mě táhl doprostřed parketu. Začaly hrát tango. Přitáhl si mě k sobě a tvrdě mi hleděl do očí, ačkoli se mu rty zvlnily do skoro radostného úsměvu.
Zanedlouho okolo nás ostatní udělali kruh a jen přihlížely na náš vášnivý dravčí tanec. Nepřestali jsme se jeden druhému dívat do očí, jakoby námi proudil proud. Dokázala jsem pouze tančit. Nedokázala jsem se ani radovat z toho, že jsem chodila do tanečních a vášnivě se věnovala tanci dříve a že nyní to konečně zúročím.
Při poslední otočce se zastavil za mnou a přitiskl si mě k sobě ještě těsněji. Přejel mi rty po paži až ke krku, kde se zastavil a s bezelstným úsměvem a dravčím pohledem se mi díval do očí. Pak mě znovu roztočil a tančily jsme dokud skladba neskončila.
Když jsme se zastavily, naši nezvaní pozorovatelé vypukli v ohromný potlesk.
My jsme je ale nevnímali. Upřeně jsme si hleděli do očí a najednou jsem ucítila jeho chladné rty na svých.
Když jsme se vzpamatovala, už se obličejem vzdaloval od mého s potěšeným úsměvem na rtech. I já jsem se usmívala.
Když se většina hostů rozutekla do hotelových apartmá, nebo prostě domů, vyrazily jsme i my.
Doprovodil mě až k mrakodrapu, kde bydlím a na rozloučenou mě znovu políbil.
"Au revoir ma chérie." Rozloučil se a posílajíc mi vzdušný polibek zmizel ve tmě.

Modlitba k Nyx

27. february 2010 at 21:59 | Nikyta* |  Poezie a Pointy
Ty, všemocná,
Ty, ukrytá,
Ty, jenž vládneš noci,
Přijmi mě pod svá křídla moci,
požehnej mi na mých cestách životem,
a dej mi sílu vypořádat se se světem.
Nyní, kdy den se stává nocí,
a kdy noc splývá s dnem,
Nyní, kdy světlo měsíce dotýká se mých lící,
Požehnej mi a veď mě, každým mým snem.

Pro Aiko a Miharu za spřátelení

27. february 2010 at 11:03 | Nikyta* |  Diploms


**Secret minuit** || 4. díl: Sexy danger

27. february 2010 at 9:48 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Už je to nějaký ten pátek, co se stýkám se skupinou Alexe a Ley. Po tom incidentu s Cath mě mezi sebe přijali skoro...přátelsky? Nedokážu uvěřit že tohle slovo používám.
No každopádně chodíme do klubů na jídlo většinou společně.
Cath se přede mnou stále klepe, když se na ní podívám. Musím Lee někdy poděkovat že mi udělala takovouhle reputaci.
Právě jsem byla na cestě na místo srazu. Nějak.. Já ani vlastně nevím jak.. Asi jsem se dívala na zem kde je připlácnutá žvýkačka abych do ní nešlápla, možná jsem jenom sledovala pravidelný rytmus kroků mých černých conversek. Co já vím.. No každopádně jsem do kohosi narazila. Jakmile jsem vzhlédla, ztuhla mi krev v žilách. Sakra! Do teď nebyl v Paříži skoro žádný upír, a teď do nich doslova narážím!
Přede mnou stál přenádherný upír. Na první pohled do jeho mysli jsem věděla že Tzimisce.
Jen tam tak stál, jeho dlouhé černé vlasy polétávaly ve větru, jeho ostré rysy ještě podtrhávalo světlo okolních lamp a v jeho zlatých očích se zračilo udivení ale zároveň rozhodnost kdykoli zaútočit. Musela jsem vypadat směsně. Cítila jsem že se na něj koukám zaujatým a skoro zbožňujícím pohledem protkaným údivem nad jeho krásou, ale nedokázala jsem se tak přestat dívat.
Naklonil hlavu mírně na stranu a jeho dokonalé rty se zvlnily do úsměvu. Teprve tohle mě vytrhlo z toho podivného tranzu a nasadila jsem opět pohled, který byl alespoň z části normální.
"Buď zdráva." Pozdravil zdvořile a pokývl ke mě hlavou.
"Belle soirée pour vous." Pozdravila jsem ho a nasadila úsměv. Pokývla jsem k němu také hlavou a uvědomila si, že přijdu na sraz s Leou a Alexem pozdě. Stále visíc pohledem na něm jsem kolem něj pomalu proklouzla. Neodtrhával svůj pichlavý pohled z mých očí. Musely být jako zlato a stříbro.. Jak krásně by k sobě ladily..krása protikladů.. Rychle jsem zastavila ty myšlenky a radši se rychle omluvila. "Omluvte mne prosím.." rozpačitě jsem se usmál a konečně se k němu obrátila zády.
"Stůjte.." Ozval se za mnou jeho hlas se skoro panovačným tónem v hlasu.
Za chůze jsem se k němu otočila. "Musím už být jinde. Au revoir!"
"Řekl jsem stůjte." Teď byl v jeho hlase výhružný podtón. To mě celkem naštvalo a tak jsem se zastavila. Ale ne proto, že to řekl. Měla jsem v úmyslu mu jednu vrazit. Majetnicky se usmál a ladným krokem ke mě přišel. Už jsem sevřela ruku v pěst a promýšlela si útok, když znovu promluvil hedvábným hlasem, "chtěl jsem se vás zeptat, jestli by jste nezašla na sklenku. Tady za rohem znám skvělý podnik s ještě lepším vínem." Málem mi poklesla dolní čelist a ruku kterou jsem měla zaťatou v pěst jsem bezděčně uvolnila.
Přikývla jsem hlavou a zkroutila rty do pokřiveného úsměvu. Nabídl mi rámě a já ho automaticky, bez přemýšlení přijala.
Podnik byl opravdu krásný. Skvěle zařízený a víno bylo opravdu vynikající. Povídali jsme si, smáli se.. Jmenuje se Constantin. Má dokonce i titul, Sir. Jakmile to řekl,, probleskl mi hlavou obraz hermelínu a v duchu jsem se zasmála.
Do Paříže přišel teprv nedávno. To vysvětluje to, že jsem ho tu nikdy neviděla.
Pak nám číšník oznámil, že už zavírají. Vůbec jsem si neuvědomovala jak dlouho jsme mluvily, ani kolik jsme toho vypily. Chtěla jsem zaplatit svou útratu ale on mě gentelmansky předběhl a zaplatil za oba.
Když jsme vyšli, z poza rohu se vynořila Lea a spol. Jakmile nás uviděla, po tváři se jí rozlil výraz naprosté hrůzy a o několik kroků couvla. Pak se vzpamatovala, čapla Alexe a utekli zpět odkud se vynořily. Opravdu divné. Napojila jsem se na Leinu rychle se ztrácející se mysl. Každý sval v jejím těle řval jediné: Nebezpečí!




XIII. Století>>Nevěsta temnot

27. february 2010 at 8:24 | Nikyta* |  MusiC
Nádhera...


XIII. Století>>Macbeth

27. february 2010 at 8:22 | Nikyta* |  MusiC
Nemám co dodat..*_*


XIII. Století>>Upír s houslemi

27. february 2010 at 8:20 | Nikyta* |  MusiC
Opět, jedna z mých nejoblíbenějších.


XIII. Století>>Mistr a Markétka

27. february 2010 at 8:18 | Nikyta* |  MusiC
Tak tohle je jedna z mejch nejoblíbenějších. Uplně mi z toho jezdí mráz po zádech..<3


..Proč?!!

26. february 2010 at 23:21 | Nikyta* |  Her diary
Sakra..proč nemůže po světě (a zvlášť v ČR) chodit víc takovejchle kluků?!=((


Naprosto In love!!! hlavně ten v pravo..!!!

Gothic [Boy]

26. february 2010 at 23:13 | Nikyta* |  About Her
Omg...on je prostě dokonalej...běhá mi z něj takovej ten překrásnej mráz po zádech..



~La petite bête..

26. february 2010 at 22:05 | Nikyta* |  About Her
Vaše malá flagellés zase jednou chce o sobě dávat vědět světu.. Jste nadšení co?=D
No dala dohromady jakýsi dotazník, či co..=D

~Ce que j'aime..Co miluji..
  1. čokoládu
  2. hudbu
  3. metal
  4. gothic
  5. černou
  6. číslo 13 a 666
  7. Emily Strange
  8. upíry
  9. tajemno
  10. Victorii Frances
  11. černovlasé kluky..*slint*
  12. kočky
  13. černé kočky
~Détester..Co nesnáším..
  1. Snopský blondýny, které si myslejí že jim patří svět
  2. růžovou
  3. lidi, kteří říkají že nic nadpřirozeného neexistuje
  4. pop music
  5. techno
  6. tekno
  7. hopery
  8. Hip-Hop music
  9. Repování
  10. lidi kteří vás jen využijí k tomu aby se dostali v socialním žebříčku výše
  11. lidi kteří nemají rádi kočky
  12. lidi kteří nemají rádi mě
  13. lidi.
Poslední body 10-13 u ~Détester radši nekomentuji..=D

Kája řečený Goťák..**

26. february 2010 at 13:19 | Nikyta* |  Her Pets
Takže..už vím jak vypadá Kája, nový kocourek u táty a NM..je k nakousnutí..=))