close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 2. díl: Mysterious Réunion

24. february 2010 at 18:40 | Nikyta* |  **Secret minuit**
V mém bytě jsem si uvědomila téměř děsivou skutečnost. Už velice dlouhou dobu, jsem neudělala patřičná bezpečnostní opatření. Nenapsala rodině. Nevyzvedla poštu aby se neřeklo. Nic. Zmučeně jsem vydechla. Tyhle věci tak nerada dělám. Psát rodině tucty květnatých blábolů o tom, jak chodím do školy, jak mi jde učení.. Vzpomněla jsem si na zklidňující cvičení, které se pokoušela mě naučit psycholožka. Bylo to v době, kdy jsem se stala upírkou, a matka s otcem si to samozřejmě vyložily tak, že mi něco je, když jsem tak pobledlá, když nechodím ven tak často jako jindy a když už, tak že ani nevědí kam jdu.. a bla bla bla.
Naškrábala jsem dopis čistě bez emocí, obsahující informace, které jsou nezbytně nutné a podívala se, kolik je hodin, stihnu-li to ještě na poštu. Sláva. Bylo kolem deváté ale ženská, která vede poštu poblíž mého bytu odchází vždy až kolem desáté a tak jsem doslova vystřelila z bytu.
Dopis byl odevzdán na poštu a mě se nechtělo ještě domů. Noční Pařížské ulice byly přenádherné. V uličce kde jsem dnes v noci jedla už byla policie a ohledávali spálené tělo, ze kterého ovšem už nic moc nezbylo. Okolo stály vyděšené ženy a zaskočení páni. Opodál skládali vybavení hasiči. Tyhle lidská hemžení mě vždycky dokáží nesmírně pobavit.
Zvedla jsem zrak a téměř zalapala po dechu. O pouliční lampu se opíralo několik dívek. Mou pozornost upoutala dívka ve středu hloučku, vedle které stál chlapec. Ta dívka měla hnědé, rovné vlasy a celkem nenápadné oblečení. Ale přesto jsem z ní cítila její pravou podstatu. Byla jako já. Klan jsem odhadovala na Tremere, nebo Tereador. Chlapec vedle ní byl také upír, ale u něj jsem si byla klanem jistá. Toreador. Měl dlouhé rudé, kudrnaté vlasy a černou košily s úzkýma džínama. V hloučku jsem vycítila ještě několik dalších upírů. Několik Malkavianů a možná i jednu z Dcer Disonance. Nevěděla jsem přesně. Ta dívka vzhlédla a zachytila můj pohled. Rozšířily se jí zorničky, když mě spatřila. Napojila jsem se na její mysl a čekala co udělá. Jen nepatrně loktem strčila do chlapce a potichu, ale pro mě zcela jasně mu řekla: " Alexi..! Támhlecto je Giovanni..ne?"
Chlapec, nyní jsem již věděla že se jmenuje Alex, se spolu s několika dalšími upíry otočil mým směrem. Mezitím jsem si srovnala myšlenky a zcela se uklidnila. Opět jsem nasadila tu chladnou eleganci a opětovala jsem pohledy všech, kteří na mě civěli v očima tak rozevřenýma, div jim nevypadly oční bulvy. Nedalo mi to a usmála jsem se nadřazeným úsměvem.
"Nečumte tak, nebo si z vašich očí udělám hopiky." řekla jsem jejich směrem s klidem na duši a pozorovala, jak budou reagovat. Několik malkavianů se rozesmálo. Blázni jedni. Ta dívka mě stále sledovala stejným pohledem a Alex se pokusil nepozorovaně přiblížit ke mně.
"Kam jdeš, Alexi?" zeptala jsem se ho. Viditelně s sebou trhl a zastavil se. Zřejmě nevěděl co na to říct.
"K-Kdo si myslíš že jsi?" Odvážila se konečně říct ta dívka.
"Já jsem Nikyta." odpověděla jsem jí ležérně. "Ale stále nevím, kdo jste vy."
Dívka se trochu vzchopila a probodla mě pohledem "Já se jmenuji Lea." řekla rádoby tvrdým hlasem.
Alex se už také vzchopil a majetnicky se před Leu postavil. Teď jsem se musela zasmát nahlas. "Neboj se. Neútočím na slabší." uklidnila jsem ho stále se smíchem. Teď bylo vidět jak je rozpačitý ale zároveň rozzuřený.
"Proč si myslíš, že jsme slabší?" řekl výhružným hlasem.
"No. Ty jsi.." nasála jsem vzduch a napojila se na jeho mysl."Toreador nemýlím-li se. Ona," ukázala jsem na Leu,"Je zřejmě Tremere. V davu vašich..společníků, cítím ještě několik Malkavianů. Společnost nic moc koukám."
Teď už byl opravdu rozzuřený. Díky napojení na jeho mysl jsem cítila jak se chystá ke skoku. Ale nějak mu to zdá se nešlo. Zmateně se pokoušel hýbat rukama. Neúspěšně.
"Slyšel jsi někdy o umění Wraiths?" zeptala jsem se s úšklebkem. Pochopil, a zdálo se mi, že i posmutněl.
Lea neměla zřejmě co dodat. Už mě začali nudit. Alexe jsem nechala Alexem a vykročila vpřed.
Lea za mnou ještě křikla "Ještě se uvidíme. Tomu věř."
"Au revoir!" křikla jsem na ní, aniž bych se ohlédla a jen k ní mávla přes rameno rukou.
Pak už jsem zamířila k bytu, pobavena a znepokojena, že je tu další upíří společnost.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Lea Lea | 24. february 2010 at 18:46 | React

Si ještě povíme, kdo je slabší!!!  :-?  :-D

2 Alison Alison | Web | 25. february 2010 at 17:08 | React

Wow xD pěkný... :)

3 Tenny Tenny | Web | 25. february 2010 at 19:53 | React

úúúúžas!!!
pokráááčko!!!:-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama