Alex: Any mi to dovolila..=DDD
Těžce jsem se posadila do křesla u velkého okna s vyhlídkou na Paříž.. Byla jsem stále rozzuřená. Zvrátila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Najednou se ozvalo klepání na dveře.
Ihned jsem otevřela oči a došla ke dveřím.
Za dveřmi stál Constantin a usmíval se.
"Zapoměl jsem, že pro tebe něco mám.." Podal mi láhev mého oblíbeného červeného vína.
"Merci.." zazářila jsem a láhev přijala. "Nechce na sklenku?" Zeptala jsem se ještě. Jen přikývl a vešel. S obdivným výrazem se rozhlédl po mém bytě.
"Krásné vybavení.." pochválil mi a já mezitím šla do kuchyně pro dvě sklenice, do kterých jsem potom nalily víno.
"Na co?" Zeptala jsem se, když jsem pozdvihla sklenku.
"Na nás?" Odpověděl mi otázkou.
Jen jsem s úsměvem přikývla. Napily jsme se a ozvalo se znovu klepání na dveře. "Někoho čekáš?" Zeptal se udiveně a já ještě udiveněji zavrtěla hlavou. Constantin se posadil na pohovku a já odběhla ke dveřím.
Když jsem otevřela, nikde nikdo.. Ale cítila jsem tu mysl.
"Vím že tu jsi Leo.." řekla jsem znuděným hlasem a znovu ve mě začal vzrůstat vztek. Objevila se přímo přede mnou. "Co tu chceš?"
"Já...chtěla jsem se ti.." Odmlčela se a zavětřila, "on je tu co?" Zeptala se ostře.
"Jo, je." odpověděla jsem. "Jestli něco chceš, budeš to muset snést." podotkla jsem zostra a pokynula jí aby šla dovnitř. Zaváhala, ale nakonec vešla. Šla jsem zpět do obývacího pokoje a Lea mě následovala. Sedla jsem si ke Constantinovi, kterému se v očích zračil rozzlobený a zároveň udivený pohled.

"Tak povídej.." Pokynula jsem jí.
"Já..chtěla jsem se ti omluvit. Neměla jsem se tak zlobit kvůli někomu.." znechuceným pohledem si prohlédla Constantina,"..tak nepotřebnému a zanedbatelnému."
Zhluboka jsem vydechla a cítila, jak se Constantinovi za mnou zrychlil rozzlobením dech.
"Dobře.." vydechla jsem.."Ještě něco?"
"Ehm..jo..když budeš chtít přijít, klidně přijď." A obrátila se k odchodu.
"Ty taky promiň.."řekla jsem za ní. Cítila jsem jak Constantin za mnou nesouhlasně zavrtěl hlavou. "S tou zombie jsem to..asi..přehnala. I s tím tvým upírem.."
"Jmenuje se Erik." Skočila mi do řeči a blaženě se usmála.
"..Erikem.."řekla jsem znuděně a napila se ze sklenky.
Lea si asi uvědomila že by už měla jít.."Dobře..už nebudu rušit..Ou revoir.." Rozloučila se a zmizela. Pak už bylo jenom slyšet bouchnutí dveří.
"co to mělo být?!" Otázal se znechuceně Constantin.
Pokrčila jsem rameny a opřela jsem si hlavu o jeho rameno.
Lehce mě políbil do vlasů a povzdychl si. "Ach ti Tremere..jeden by si je mohl splést s Malkaviany.." Uchechtl se a já se zasmála s ním. Sice to nebyla nejhezčí poznámka, ale bylo to vtipné.
"Mimochodem cos udělala se zombie?" zeptal se ještě.
"No..." usmála jsem se,"Tak nějak jsem s ní spacifikovala útočící Leu..proč?"
"Mrzí mě že jsem o to přišel.." Zasmál se."Nevadilo by ti, kdybych se sem nastěhoval?" Zeptal se nečekaně. Celkem mě to zaskočilo a pohlédla jsem na něj. Rty měl zvlněné do úsměvu plného očekávání a touhy. Rozhodně to nemyslel jako vtip.
"jistě že ne." Doširoka jsem se usmála. Začal se mi plnit sen..




Comments
Jééééééééé...to je hustý
A nedělej na Erika ksichty!!§ 
Úžasnéééééé!!!


Hele,já chcu taky takhle psát,holčiny,jako!
PS:Já mám pouze dotaz..xD
Jenom ten ghúl...to se bere v této povídce jako co nebo kdo?..A ghúl je tedy Cath a Alison je člověk?
Já se jenom ujišťuju,pokud to říkám špatně,tak mě rychle oprav!
Oki,okkii

Thanks!
jo a..takže když dá upír napít své krve člověku,stane se z něj ghúl..a co tedy je?..člověk nebo bytost s upíříma schopnostma nebo..něco jiného?
Omlouvám se,jsem blbá..