Dřív, než jsem se stačila vzpamatovat, mě Lea čapla za ruku a řekla, že potřebuje jít ven.
Constantin začal okamžitě protestovat. Cítila jsem ale, že je to důležité, a tak jsme jen přikývla. Věděla jsem ale, že je to nebezpečné. Až moc..
Lea, stále mě držíc za ruku se mnou vystřelila na hřbitov. Tam jsem se jí vysmekla.
"Leo! Co se sakra děje?" Vyrazila jsem ze sebe.
Začala mi promítat různé obrazy, kterými mi jasně dávala najevo, abych nekecala a šla s ní. Otráveně jsme se rozhlédla a vykročila.
"Budu i potřebovat, abys mi pomohla vyhrabat kosti.." Řekla nenuceně. zarazilo mě to, ale řekla jsem si, že to určitě ještě vysvětlí..
Znovu se zastavila až u náhrobku hlásající letopočet 1560-1590.
Ukázala k náhrobku hlavou.
"Mohla bys mi oživit tuhle mrtvolu?" Otázala se mě.
Otráveně jsem k ní přistoupila, a neodpustila jsem si poznámku:
"Začínáš mi s tímhle lést na nervy.." Ale natáhla jsem k náhrobku ruku. Ze zmrzlé země se začala vyhrabávat slonovinově bílá ruka, a za ní i tělo. Lea ke kostlivci přistoupila a sejmula lebku.
Díky, tohle jsem potřebovala,"Usmála se na mě. Měla jsme ta trochu chuť na ní toho kostlivce poštvat..ale pouze jsem nechala kosti zase spadnout na zem."Tak a teď k tomu, co jsem ti chtěla říct..."
Začala vyprávět, co se doopravdy stalo. O tom, že byla za pravým Alexem v osadě elfů, kde žije Lillith. Dal jí dopis. Přeříkala mi celý dopis nazpaměť:
"Drahá Leo, zřejmě došlo k tomu, čeho jsme se obával. V posledních dnech se ke mě donesly zprávy, týkající se naše společenství. A však tyto události se až příliš dotýkají i světa lidí.
Nejsem si zcela jistý, kolik pravdy je na těch pověrách, ale zřejmě víc, než bych si přál.
Podle zpráv zřejmě do Francie přijel jeden z mocných upírů, který se po dlouhá léta schovával...Niky netuší proč.
Nyní se potvrdilo několik zpráv, které jeho přítomnost potvrzují. Není zcela známo, co se chystá udělat, ale je zaznamenáno několik útoků na silné a mocné upíry, na nichž byla spáchaná diablerie, končící smrtí. Zřejmě ji k něčemu využívá. Povětšinou za sebe nechává jednat své přisluhovače, a tak není jeho podoba zcela známá.
Myslím, že šel i po tobě. Proto na sebe vzal moji podobu, aby se k tobě dostal (i proto jsem musel odjet, kdyby se chtěl zbavit důkazů o jeho podvodu). Mám obavy, že půjde i po dalších členech vaší skupiny... Měj se stále na pozoru a věř jen sobě! Tvůj přítel, Alex.". Když domluvila, čelist mi poklesla.
"A ...tu kost...potřebuješ na co?" Vysoukala jsme ze sebe a zavřela pusu.
Pozdvihla Lebku mírně do vzduchu a zacvakala jejími zuby.. Zbláznila se?! Nemá k těm mrtvolám žádnou úctu?!(i když já mám co říkat..) A začala:
"Chci vytvořit Kost lží, abychom se přesvědčili, že uvnitř domu není někdo, kdo se Saurielem spolupracuje. Při pronesení lži lebka pomalu černá a samotná lež se vymaže z paměti dotyčného. Jen doufám, že tam nebudou lhát všichni, protože to by nám jedna lebka nestačila.." Pokusila se o vtip. Já osobně, jsem na tohle moc nespoléhala..Ale i přesto jsem pronesla několik slov na souhlas.
Opřela se zády o náhrobek, "Erik teď vyrábí Hrot nečinnosti." Pouze jsem se pousmála a poslouchala dál,"Až budu hotova se svými rituály, pomůžu mu, ale určitě jich nezvládneme moc. Každopádně budeme potřebovat příjem čerstvé krve."
Přikývla jsem."To zařídím."
"Ještě mě napadlo, že bych mohla na okna používat Ochranu proti upírům.." Řekla Lea zamyšleně, když jsme šli zpět k domu...Pak ještě dodala:
"Prosím tě, zatím to Constantinovi neříkej," Dotčeně a podrážděně jsem na ni pohlédla, "Ne že bych mu nevěřila, ale pochop! Tam vevnitř, " ukázala roztřeseně na dům, "je jeho rodina, jeho klan. Nemůžeme vědět, čeho je schopen pro ně udělat." Nadechla jsem se, abych vyřkla několik námitek, ale položila mi ruku na rameno, se slovy:
"Niky! Já tobě důvěřuju. Proto jsem se taky rozhodla ti tohle říct. Mám ve zvyku lidem a upírům nevěřit, ale ty ses stala moji kamarádkou. Pokud mu tedy věříš a jsi si stoprocentně jistá jeho plnou oddaností k tobě, tak mu to tedy řekni, ale tak, aby vás neslyšeli ostatní, dokuď nepoužijeme tohle!" Ukázala znovu na lebku.
Poslední slova byla pravdivá... Ale už jsem nic nenamítala. Byly jsme u domu.
Hned jak jsme vešli v hlavě se mi rozezněl smích. Byl tu..!!!! Pořád tu byl! Věděl co chce Lea udělat? Ovšem že to věděl....
Jako důkaz mých slov Lea zaúpěla. Lebka, kterou držela v dlani jí kousla do prstu. Začala rukou zuřivě mávat ve vzduchu.
"NIKY!!!! Co blbneš?! Nech toho!!!!!"Křičela na mě.
"Já to nedělám." Pronesla jsem k ní se zasmušilým výrazem.
Bouchla rukou o zem a lebka odskočila. Promnula si ruku a pohlédla na mě s tázavým výrazem v očích. Přikývla jsem. Věděla jsem, co se jí honí hlavou. Zmučeně vydechla.
Constantin nás už čekal na úpatí schodů a nervózně klepal nohou o zem.
Jakmila nás uviděl, ulevilo se mu, ale ve tváři bylo stále vidět napětí.
"Máme hosta.." Promluvil. Hrklo ve mě..Má snad na mysli jeho?!
Vykročila jsem s Leou po boku za ním, do obývacího pokoje. Okamžitě jsme obě ztuhli na místě. V jednom z křesel seděla Cath.
Sladce se na nás usmívala a okamžitě zašvitořila:
"Páááni! Jak ráda vás zase vidím!!"
Poklesla mi čelist. Co se to tu sakra děje? Ghúlové, které jsem na vlastní oči viděla umírat obžívají, kdosi dokáže proniknout do mysli aniž by hnul nervem v obličeji, Paříž, má milovaná Paříž, a s ní i celá Francie se stává útočištěm upírů a vlkodlaků z celého světa......!!
Co bude dál? Zombie ovládnou svět?!
Diaberie- pití upírovi krve jiným upírem