**Nejdelší okamžik**

30. march 2010 at 21:25 | Nikyta * [Tzim] * |  Povídky
Jen taková rychlovka z nudy.. Kvůli LEE!! Protože kvůli NÍ nemůžu psát další díl Secret Minuit..!! Grr!!! =D

Ležela jsme na zemi, vedle Kattie. Viděla jsme svou nejlepší kamarádku, s rozraženou lebkou. Viděla jsem její otevřenou ránu. Ne.. Už mě nezastraší nic, co se smrti týče.. Tedy myslím.
Nevím jistě, jestli je smrt, taková, jaká čeká mě zrovna to nejlepší. Uznejte, že zemřít v klidu, ve spánku, je lepší než zemřít ve dvaceti tím, že vás napadne vlkodlak zápasící s upírem.
Jistě.. Neměla jsme se do těch věcí motat. Kattie už na to doplatila a mě to ještě čeká.
Co je to za nápad, míchat se do hádky, která se netýká lidí, ani tohoto světa? Můj názor je rozzuřenému vlkodlakovi i krvelačnému upírovi ukradený.
Rozdíl mezi těmi dvěma je, že smrt, kterou vám způsobí upír je víceméně bezbolestná. Kdežto když vás má zabít vlkodlak.. Uznávám, že Kattie je na tom ještě, v určitých mezích, dobře. Schytala to rovnou skrz lebku, přímo do mozku, tudíž smrt přišla rychle. Jenže co čeká mě? Může mi ukousnout hlavu.. Nebo končetinu po končetině a já pak umřu na vykrvácení.
Zajímavá smrt. Škoda, že to nikdo nebude vědět - jak jsem umřela. Byl by z toho zajímavý příběh. Kdyby někdo sepsal moje poslední myšlenky.. Koho by to napadlo, že budu myslet zrovna na takhle triviální věci?

Mimochodem.. Nejsem už mrtvá? Sice cítím vše kolem.. Kattiinu krev, trávu, listí, hlínu.. Ale nic nevidím. Možná, že je to proto, že je po půlnoci..? Možná.. Ale měla bych před smrtí přemýšlet o něčem, co má alespoň trochu smysl.. Třeba si přehrávat nejšťastnější okamžiky v mém životě. Ale to je jaksi.. Moc sentimentální..
Nebo bych své poslední myšlenky měla věnovat rodině..? Ale komu? Tátovi, kterého neznám, nebo mojí matce - alkoholičce? Kdepak.. To bych na ně byla až příliš hodná. Nebo Kattie? Ale.. té už to je stejně jedno, když tak koukám na její siluetu, zahalenou ve tmě. Krev je vidět stejně. I ta hluboká rána v lebce. Divné. Vždy jsou vidět jen ty nejhorší věci.
Tak co? Kdepak to je? Čekám bolest, nebo klid.. Cokoli. Ale už mě nebaví čekat. Měla bych se zvednout a dojít si pro smrt sama? Děsivá představa.
Ale.. Ty dva žluté body se už blíží. Lesk tesáků v měsíčním světle.. a tma. Kdybych měla pocity, jsem ráda, že ten nekonečně dlouhý okamžik konečně skončil... 
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Taychi Taychi | Web | 30. march 2010 at 21:43 | React

z nudy?!!!!!! seš norrmál? to bycg psala dva měsíce xD

2 Inu- salime ♥╬ Victoria Frances♥╬ Inu- salime ♥╬ Victoria Frances♥╬ | Web | 30. march 2010 at 22:03 | React

fascinujúce....

3 Aiko Aiko | Web | 31. march 2010 at 13:35 | React

krásne...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama