Když jsem se znovu probrala z bezvědomí, už jsem nepátrala po tom, kde jsem. Automaticky jsem otevřela oči. První co jsem uviděla, byla Lea. Netrpělivě se dívala k temnému otvoru ve stěně. Když zpozorovala, že jsem vzhůru, trochu se ošila a na tváři vykouzlila křečovitý úsměv.
"Už je ti líp?" Zeptala se. Přišlo mi to, jakoby se snažila odvrátit pozornost, či co.
Svraštila jsem znepokojeně obočí a pokusila jsem se napojit na její mysl.
Ta mrška!!! Mermomocí se snažila cosi zatajit. Cítila jsem její odpor, mě do toho místa vpustit.
Nevidomky jsem zavrčela.
Lea, si to samozřejmě vysvětlila špatně. Zakvílela, rozhodila rukama a spustila:
"Niky..promiň..nechtěla jsem vám to říkat kvůli tomu někomu...zjistil by to, kde pravý Alex je, a pak by to skoncoval i s ním!! A on chtěl jenom chránit Lillith.." Odmlčela se, aby popadla dech. Nestačila jsem ani vyjádřit svůj nekonečný údiv, a už se to z ní řinulo,"Když jsem se včera viděla s Alexem u toho lesa, dal mi nějaký dopis.. Většinu mi vysvětlil.."..Teprve teď si všimla mého udiveného výrazu, a na tváři se jí mihlo zděšení.
"No...teď už budeš muset pokračovat." Ozvala se z rohu Alison. Teprve teď jsem si všimla, že napjatě poslouchá. Pro jistotu jsem se podívala po Billym a Johnovi. Něco tu nesedělo.....
Jejich srdce nebila. Takže oni nespali. Jsou mrtví.
"Počkej.." Přerušila jsem Leu, která se nadechovala aby pokračovala,"..Vím, že je to.. Nechutné, ale mám hlad. A navíc.. Z těch dvou budou super zombie." Dodala jsem již s úsměvem. Ty dvě se oklepaly nechutí, ale souhlasily.
Když už v těch dvou nezbývala ani kapka krve, oživila jsem je. Pručila jsem jim, aby nás odsud dostali.
Ku podivu, začali rukama hrabat suť, která blokovala zřejmě jediný východ. Vítězoslavně jsem se usmála.
Za, přibližně, hodinu, už ti dva odhrabaly celkem pořádnou hromadu kamínků, štěrku a cihel, které se rozpadly.
Propátrala jsem s Leyinou pomocí okolí, a oživila další dvě zombie. Už jsem ani nezkoumala, co jsou zač.. Bylo mi to v celku jedno.
Přibližně za půl hodiny, jsme si mohli gratulovat. Podařilo se prolomit tu salvu suti.
Vyšli jsme ven. Skladiště bylo v katastrofálním stavu. Podlaha tu v podstatě nebyla.
Okamžitě jsme zamířily, co nejrychleji, do mého bytu.
Když jsme tam dorazily, umyly jsme se a čistě oblékly.
Když jsem spatřila svůj obličej v zrcadle, div že jsem znovu neomdlela. Tvář zborcená krví a zaschlým prachem..
Už zkulturněné, jsme se posadily v obývacím pokoji, připraveny všechno do podrobna probrat.
Lea nám vyklopila všechno, co věděla. Vlastně nám to už řekla v podzemí, ale to je jedno.
Také jsme mluvily o tom, co dál. Rozhodně se nebudeme rozdělovat. Opatrnost na prvním místě. Lovit, ne víckrát, než 3x do týdne (Já to mám snažší.. mohu zajít do márnice..).
Byl tu ovšem problém. Lea už vyslala svého Irbise, kterého tehdy ve skladišti stvořila z vlastní krve (byla jsem v bezvědomí) aby našel Constantina a ostatní..
Rýsovala se tu však jedna možnost.
Mohl být, ten někdo, kdo to všechno způsobil, Constantin? Dokázal by to, s pomocí Any.. Tudíž na mě hrál svoje city. Byl Tzimisce. Zapadalo by to od sebe naprosto přesně. Jen nám do toho nezapadal Erik. Lea tvrdošíjně tvrdila, že ON své city rozhodně nehrál..
No budiž.. Ale pak to v jeho případě nedávalo smysl.
Každopádně jsme dnes večer nutně šli na lov.
***
Když jsme se proplétali ulicemi, plnými lidí, neustále jsme se ohlíželi. Byly jsme jako.. Gazely, unikající smrtonosným spárům lva? Správné přirovnání.
Byly jsme už do syta najedené, když mě někdo chytil za rukáv a stáhl mě do temné postranní uličky. Má fantazie mi už už vykreslovala Constantina s ústy dokořán, jak se mi tesáky zarývá do krku a ze mě mizí život....
Místo toho jsem se úlevou málem zhroutila. Nevím sice, jestli byla oprávněná.. Vlkodlak a upír v jedné uličce..no..
"Sakra..můžeš mi říct, co se to tam včera stalo?!" Naklonil se nade mě a přitiskl mě rády ke stěně uličky. Tohle bude na dlouho, pomyslela jsem si, a pokusila se nevnímat ten puch. Setřásla jsem jeho ruce a odpověděla:
"Menší rozvraty v našem světě."
"Trochu neurčitá odpověď."
"Co naděláš.. Nemám v úmyslu zpovídat se vlkovi."
"Ale prosím tě.."
"Nepros. Je to pravda." Odvětila jsem kysele."Co jsi vůbec zač?! Nějaký... Vlk zaujatý upíry natolik, že si s nimi chce pokecat?!"
"Jistě. Jenomže občas nechtějí ti upíři spolupracovat." Jedno jsem mu musela uznat: Uměl dobře jednat. Jiný vlk by to ze mě chtěl vymlátit.
Zmučeně jsem vydechla. Řekla jsem mu jen pár základních věcí. Žádné podrobnosti. Všechno jen zhruba, aby toho nemohl nějak využít. Nakonec jsem zjistila i to, jak se jmenuje. Joshua. Divné jméno. Pro ještě divnějšího tvora..
Pak jsem se chytila za hlavu. Musím najít holky! Odstrčila jsem ho a vběhla do přeplněné ulice. Něco tu bylo špatně.. Nedokázala jsem přesně určit co.. Ale něco ano. Něco, co bylo hodně špatné - pro mě.




Comments
Kdy bude další díl?! :) :)
Máš krásné povídky.