close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 16. Díl: Problèmes au paradis?

10. march 2010 at 19:14 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Jak jsme se tam rozhlížela po místnosti, spatřila jsem Leu s Erikem. Oba se rozzuřeně dívali na skupinu upírů Tzimisce, kteří jim pohledy opětovaly. Ne, ne.. Tohle nedopadne dobře. Musíme se co nejrychleji rozhoupat jinak se pozabíjíme navzájem.
Constantin mi položil ruku na rameno.
"Promiň..Ale ten pes tě trochu.. Zasmradil." Špitl mi do ucha tak, že jsem to opravdu mohla slyšet jen já. Až teď jsem si všimla že někteří upíři v mé blízkosti krčí nos.
Dovedl mě do koupelny a přinesl oblečení (z mého bytu..).
Vlezla jsem si do vany, napuštěné až po okraj horkou vodou. Zavřela jsem oči. Přála jsem si na chvilku od toho všeho odplout, jako nečistoty z mé kůže..

Ve snaze dosáhnout alespoň částečného pocitu čistoty jsem zadržela dech a potopila se. Pár vteřin jsem si užívala ticha kolem mě, tepla, které jsem nyní cítila i na obličeji.
Když mi začal docházet vzduchu, vynořila jsem se a zalapala po čerstvé dávce kyslíku. Protřela jsem si oči a ztuhla leknutím.
U okna stála vysoká postava v černém, dlouhém, splývavém kabátě. Okno bylo otevřené, a vál z něj do místnosti ledový vzduch, z kterého mi naskakovala husí kůže i když jsem byla celá ponořená ve vaně a obklopená pěnou.
Podivné ale bylo, že z toho někoho jsem necítila.. Strach. Necítila jsem z něj pocit, který jsem za poslední měsíc zažila tolikrát - pocit toho, že jsem lovena.
Byla jsem pouze schopná zírat do těch ledově blankytných očí, které se na mě dívali zpoza blonďatých, delších vlasů, které neznámému volně spadaly do obličeje.
Díval se na mě způsobem, který jsem doposud nezažila. Nedokázala jsem to popsat. Jakoby mě zevnitř cosi spalovalo, a zanechávalo po sobě pouze prázdnotu. Temnou prázdnotu.
Tajemný cizinec se najednou ztratil, z mého zorného pole. Cítila jsem jeho přítomnost. A cítila jsem i to, jak jeho tesáky projely kůží na mém krku. Ale byla jsem jako v tranzu.
Zírala jsem na místo, kde předtím stál. Nedokázala jsem se bránit, protestovat - nic.
Pouze jsem vnímala jak mi z těla po malých locích ubývá krev. Cítila jsem jeho chladný dech na své klíční kosti. Cítila jsem jeho studenou ruku, na druhé straně krku, jak si mě stále víc tiskne na sebe.
Constantinovi jsem několikrát dovolila, aby mi pil krev. Jenomže to jsem chtěla. A on nepoužil ani žádnou disciplínu, abych byla bezbranná. Takhle to probíhalo v mé existenci zatím poprvé.
Pak jsem uslyšela bouchnutí dveří od koupelny, a neznámí zmizel stejně rychle, jako se přesunul k mému krku. Okno zůstalo otevřené, a po celé místnosti se rozprostírala vůně mé krve.
"Co se to tu stalo?!" Ozval se za mnou rozzlobený, a vystrašený Constantin.
Ani teď jsem nebyla schopná pohybu. Možná to bylo kvůli tranzu, možná to bylo kvůli ztrátě krve. Vnímala jsem, jak ke mě Constantin přiběhl, (všimla jsem si také, že byl pouze v županu...že by se chystal do vany za mnou?), jak mi nadzdvihl hlavu a jak si prohlížel dvě malé ranky, které po sléze olízl, aby se zacelily.
Pohladil mě po tváři a útěšným hlasem zašeptal něco ve smyslu, abych se probrala.
Zhluboka jsem se nadechla a zamrkala. Co to se mnou sakra bylo?! Kdo byl ten upír?! Chtěl mě zabít?! Byla jsem zmatená.
Zřejmě si všiml, mého rozpolcení, a tak jen tichounce, ale zřetelně špitl, ať jsem v klidu, že se to vysvětlí.
Vstal, shodil ze sebe župan a pomalu si vlezl za mnou do vany.
Voda stoupla ještě o několik centimetrů, až jsem se lekla že vana přeteče (taky nemohl říct že přijde? Tolik bych jí nenatáčela..).
V prostorné vaně mě k sobě přitiskl, a políbil mě do vlasů.
"Co kdybychom se pak šli projít, hm?" Navrhl šeptem. Přikývla jsem a položila mu hlavu na rameno.
Když jsem se ve svém soukromém pokoji oblékala do černých, splývavých šatů, přemýšlela jsem o tom, co se stalo v koupelně (ne o tom, jak mi můj miláček myl záda žínkou a jak mě líbal do vlasů).
Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a do pokoje nakoukla Lea, a za ní v závěsu i Alison.
"Constantin říkal, co se stalo.." Začala potichu Lea a vešli obě do mého pokoje. Právě jsem si obula černé, lehké balerínky s tenkou podrážkou a pokynula jim aby se posadily na postel.
"Nevím vlastně přesně, co, se stalo.." Začala jsem potichu a pohlédla z okna. Na křížích na hřbitově seděli klidně havrani a krkavci. Záviděla jsem jim jejich volnost, jejich křídla.."Na chvilku jsem se potopila do vody.. A když sem se vynořila, stál tam.. u okna." Pokračovala jsem nejistě.
"Jak vypadal?" Přerušila mě tvrdě Alison. Tenhle tón jsem u ní nikdy neslyšela.. byl skoro..opatrovatelský?
"Blond vlasy.. asi po ramena.. nevím, měl je v culíku.. chladné, blankytně modré oči, černý, dlouhý kabát.." Pokusila jsem se rozpomenout na detaily jeho obličeje, nebo tak.. Ale všechno jako bych viděla skrz mlhu. "Byl celkem vysoký..ale dál nevím..Byla jsem jako v tranzu.." Zakončila jsem. Lekla jsem se svého hlasu. Zněl pochmurně.
Dívky přikývly a vyslechly i zbytek toho, co si pamatuji (samozřejmě jsem vynechala pozdější románek).
Pak se ozvalo další klepání. Do místnosti tentokrát nahlédla ta žena od klanu Kaisyd. Změřila si mě poněkud soucitným a opatrovatelským pohledem (co s tím dneska sakra všichni mají? Já se o sebe dokážu postarat!!)
"Neruším?" zeptala se tichým, melodickým hlasem. Na mramorové podlaze zůstávaly na místech, kam došlápla jakoby svítící plošky. To se mi na tom klanu vždycky líbilo..
Zavrtěla jsem hlavou a pocítila malou, ale přesto trochu nepříjemnou bolest po kousnutí.
Natáhla ke mě ruku, která, jelikož na ní nedopadalo měsíční světlo, byla pouze křídově bílá, s nápadně dlouhými a tenkými prsty."Já jsem Claire. Slyšela jsem, co se stalo. Jen Tě chci ujistit, že nejsi první.." Odmlčela se, a pustila mou ruku,"..Totiž, nejsi první z okolí, kdo byl takhle napaden. Ve vesnici poblíž zemřelo několik lidí. Když jsme pak prohlíželi těla, neviděli jsme že by oběti kladly jakýkoli odpor." Super. Jsem první upírka, která to takhle odnesla. Teď si o mě všichni myslí, že jsem slabá a bezbranná.
"Niky.." Představila jsem se ještě dodatečně,"..Drby se tu asi roznesou rychle co.." Poznamenala jsem ještě suše. Claire jen roztáhla rty do úsměvu a odhalila svoje bílé špičáky. V černo-černých očích jí zajiskřilo pobavení.
"A víš, co je na tom nejlepší? Všichni to svádějí na nás.." Rozesmála se. Chápala jsem jí. Kaisyd jsou zvláštní tím, že z nich cítíte, že s nimi není něco v pořádku, a tudíž se všechno, co se stanesvaluje ihned na ně. Donutila jsem se pousmát jejímu vtipu.
Pak znovu někdo zaklepal na dveře.. Copak je to holubník?!
"Jsi připravená?" Otázal se Constantin, který strčil hlavu do dveří. Překvapeným a nejistým pohledem si změřil Claire. Kývla jsem na souhlas a vykročila. Lea, Alison a Claire mě následovaly pryč z místnosti.
Rozloučila jsem se s nimi a s Constantinem po boku vykročila z domu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Alison Alison | Web | 11. march 2010 at 13:00 | React

:D :D :D Jdu číst okamžitě dál! Víc nemám slov :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama