Dívala jsem se do potemnělého pokoje. Dnes jsem tu nespala sama. Vedle mě ležel Constantin a spokojeně oddychoval. Vedle něj ležel Erik s Leou, zaklesnutí i ve spánku do sebe, pak Alison a Claire. Já jediná ještě nespala.
Trápila mě myšlenka na to, že teď mohou být všichni kvůli mě v průšvihu. Byla jsem si jistá, že ten neznámý upír si teď bude chodit pro krev často. Ale ne jenom pro krev. Také pro informace. A dostane je, pokud bych dopadla jako dneska. Když jsem se přestala soustředit.
Ještě jednou jsem pohlédla na ostatní. Lea měla oči dokořán, a prázdným pohledem se dívala z okna. Sykla jsem na ni a otočila hlavu ke mě.
"Myslela jsem že už spíš." Zašeptala.
"Já o tobě taky.." Odpověděla jsme jí také šeptem,"..Poslyš Leo...Ty toho víš víc, než jsi mi řekla..co?" Nečekala jsme ale na odpověď. Bylo mi to jasné."Ale vím proč. ON by to zjistil. A ani nechci abys mi toho říkala víc. Jen...Máte podezření, kdo by to mohl být?"
Chvilku mlčela a pak pomalu odpověděla:
"Dávej si pozor na všechny. Nevíme, kdo to může být. Ale má komplice. A ti můžou být všude." Zakončila. Zmučeně jsem vydechla.
Constantin mi, stále spící, obtočil jednu ruku kolem pasu a přitiskl si mě k sobě.
"Měli bychom spát.. Kdo ví, co na nás zítra čeká.." Jen jsem na její poznámku přikývla. Lea se přitiskla zpět do Erikovi náruče a i já položila hlavu a přitulila jsem se k mému upírovi.
***
(Nikoli z Nikyiných vzpomínek)
Nad hvozdem už ležela tma. Přesto byl vidět temný, rychle se přibližující stín na koni.
Na samém okraji hvozdu stál mladý, plavovlasý elf. Nervózně přešlápl, když k němu stín dospěl.
"Co je nového?" Zeptal se tichým, vražedně svůdným hlasem stín.
Elf přikývl.
"Včera odpoledne přijela ta upírka s hnědými vlasy. Je to družka toho upíra Tremere, jménem Erik. Mluvily s Alexem. Alex jí potom dal nějaký dopis. Víc ale nevím. Moc si toho neřekli."
Stín zavrčel.
"Takže Erik se k nim přidal." Stiskl pevně ruce s dlouhými, drápy zakončenými prsty v pěst."Ten červ si to odskáče...Poslyš, Morcotulco, doufám, že ani ty, mne nezradíš. Zítra ve stejnou dobu opět přijedu. Do té doby toho co nejvíce zjisti. Rozuměls?"
"Ano pane." Odpověděl roztřeseným hlasem Morcotulco a hluboce se uklonil, načež stín opět zmizel.
Morcotulco se pak otočil a vydal se pomalu k osadě, kde již Lillith s Alexem spokojeně spali.
***
Probudily mě tlumené kroky po dřevěné podlaze mého pokoje. Otevřela jsem oči a protáhla se. Mým pokojem chodila sem a tam Lea, v křesle naproti posteli seděl Erik a u okna stál Constantin. Zamyšleně se díval ven a mezi obočím se mu rýsovala malá vráska.
Lea a Erik se tvářily zasmušeně a zmateně. Constantin pouze rozzuřen.
"C..Co se stalo?!" Vysoukala jsem ze sebe. Ti tři se na mě okamžitě podívali. Lea se zastavila a Constantin se ke mě otočil celým tělem.
"Niky..Pamatuješ si ze včerejška tu blonďatou upírku z klanu Giovanni? Když jsi včera přišla, seděla nejblíže u dveří." Zeptal se Constantin. Rychle jsem zavzpomínala, a nejistě přikývla. Lea trhaně vydechla a svěsila hlavu. Constantin pokračoval: "Dnes v noci jí někdo zabil. Našel jí její druh dnes ráno. Nezbyla v ní ani kapka krve."
Zakončil. Byla jsme ráda, že jsem seděla, jinak by se mi podlomila kolena a já bych upadla.
Nebyla jsem schopna slova. Měla to být výstraha? Chtěl tím dokázat, co umí? Nebylo pochyb o tom, kdo to udělal.
Lea se narovnala a potlačila smutné povzdychnutí.
"To snad....nenašli se nějaké..co já vím..stopy, nebo tak?" Vysoukala jsem ze sebe. Všichni na ráz jen zavrtěli hlavou. Ani to nemuseli říkat. To slovo bylo slyšet i tak...'Nic..'...Zavřela jsem na chvilku oči. Z celého srdce jsem ho nenáviděla. Pokusila jsme si ho vybavit. Vždyť jsem ho už viděla dvakrát!! A naprosto podrobně jsem si ho prohlédla!! Ale teď? NIC! To slovo začínám nenávidět..Nic, nic, nic. Žádné stopy, žádní podezřelí v domě, žádné vzpomínky. Připadalo mi to jako ve špatném filmu. Jenomže filmy dopadají většinou dobře. Tohle je realita, a ta nemá Happy End vždycky.
"Co budeme dělat?" Zeptala jsme se nakonec.
"Teď se o tom radí.." Lea strhla pohledem ke dveřím."Je několik možností..Buď se přesuneme jinam.. To by ale vyžadovala hodně práce.. Pak bychom mohli držet hlídky. Jenomže to by muselo být vzhůru hned několik upírů, a podle mě by ani to nestačilo.." Pokrčila bezmocně rameny.
Pohlédla jsem na kluky. V jejich obvykle rozhodných tvářích se teď zračila nerozhodnost. Propadla jsem zoufalství. Za tu dobu se toho tolik změnilo... Napadlo mě, že kdybych se nezačala scházet s Leou, byla bych teď v teple svého bytu... Ale nepoznala bych Constantina. Vysoká cena za bezpečí. Až moc vysoká.
"Ale to bych přišel o tu všechnu zábavu.." Ozvalo se mi v hlavě. To snad není možné!!! On je někde tady, poslouchá nás a ještě se nám určitě směje..!!! "Promiň, ale tohle je k smíchu!" Ozvalo se mi znovu v hlavě.
"A dost!!!" Vykřikla jsem na hlas. Nestačila jsme se zarazit. Ostatní sebou poplašeně trhly. Tázavě se na mě podívali."ON nás odposlouchává!! Slyší všechno co si povídáme!!" Chytila jsem se za hlavu. Smál se. A já to slyšela. Bylo to proto, že jsem byla oslabená? Nebo proto, že ze mě pil? Vyměnil si snad se mnou krev či co? Pohlédla jsem na svá zápěstí a málem omdlela. Byla tam malá ranka. Super. Teď zná moje myšlenky. Jsem pro něj zranitelnější, než kdokoli jiný..
Ostatní se nahrnuli k oknu a sledovali z něj hřbitov venku. V hlavě se mi ozval posměšný smích. Věděla jsem to i bez toho: Hledají špatně. TAM on není. Je v domě.




Comments
Děláš si ze mě srandu? To nemyslíš vážně, že to takhle ukončíš?! Pls pls pls
Další dílek! prosíííím!