Podlomily se mi kolena a já klesla na zem. Slzy mi tekly po tvářích v proudech a z hrdla se mi ozývaly hlasité vzlyky.
Pak jsem uslyšela křupání štěrku. Poplašeně jsem se rozhlédla, i když jsme věděla že v takové tmě uvidím jen... tmu. Kroky se zastavily.
Pomalu jsem se postavila a utřela si slzy. Nasála jsem vzduch do plic. Do nosu mě bouchl pach tlejících mrtvol. A pak voňavka Chupa-Chups.
"Alison?!" Vykřikla jsem.
"Niky!!!!" Vyvřískla Alison nadšeně a rozběhla se. Myslím, že mě chtěla obejmout, ale minula a plázla s sebou na zem. "Zase iluze?!" Zanaříkala.
Pomohla jsme jí rychle na nohy."Ne.. Ty jsi iluze..?!" Věděla jsem, že ta otázka zní fakt pitomě, ale nedalo mi to.
"Ne!" vykřikla nadšeně a objala mě. Sykla jsem bolestí."Co..Co je?!" Zeptala se poplašeně a odtrhla se ode mě.
"Ten parchant mi zlomil ruku.. Ty jsi v pořádku?"
"Mám rozbitou hlavu a pár škrábanců. Ale jinak Ok." Odpověděla celkem nadšeně.
"Kouříš Alison?" Zeptala jsem se jí rychle.
"Eh...Cože?!"
"Jestli kouříš."
Myslím, že jí napadlo, jestli jsem se nezbláznila."Občas..Chceš si snad zapálit..?"
"Ne..! Ale..máš u sebe tudíž zapalovač. Že?"
Svitlo jí."Jo..Jasně!!" Ozvalo se šustění, pak cvaknutí a objevil se plamínek. Alison měla tváře pokryté zaschlou krví a prachem. Předpokládám že já měla na tvářích bílé cestičky od toho, jak mé slzy smyly prach a špínu.
"Posviť mi.." Poprosila jsem jí.Okamžitě zapalovač nachýlila mým směrem. Zvedla jsem ze země jednu stehenní kost, stáhla jsme si přes hlavu bavlněný svetr a obmotala jím kost. Provizorní pochodeň jsme pak zapálily. Světla nebylo moc, ale bylo to lepší.
"Co teď..?" Zeptala se a rozhlédla se kolem. Byly jsme v jakémsi tunelu, či chodbě. Přišlo mi to? Nebo....ne. Vážně!
"Alison...Cítíš to?"
"Co?"
"Tak jinak...Koukej na ten plamen." Plamen louče se v častých poryvech vánku nahýbal směrem za nás."Před námi musí být něco, co vede ven."
Alison zajiskřilo v očích."Tak jdeme ne?" Vyrazila čile. Z té Chupa-Chupsky se mi zatočila hlava a jen jsem nad tím pokrčila rameny. Vydala jsem se pomalu za ní.
"Hele! Světlo!" Vykřikla Alison. Opravdu.. Bylo tam nějaké světlo. Ale pohybovalo se. Alison už k němu chtěla vyrazit ale sykla jsem na ní, aby počkala.
"Nechoď nikam. Může to být on."
"Myslíš Sauriel?"
"Kdo?!" Zeptala jsem se s upřímným údivem.
"Aha.. Asi jsi přeslechla jeho jméno, když to Lea říkala.." Konstatovala."Sauriel." Zopakovala ještě jednou.
Nepřítomně jsem přikývla a pohlédla znepokojeně na místo, kde... Sakra kde je to světlo?! Alison se podívala stejným směrem, a ny tváři se jí rozlil zaskočený výraz.
"M-hmm...." Broukla jsem.."Zkusíme to, nebo.." Jakou jsme měli další možnost? Jít slepě pátrat zpět, s malinkou nadějí, že někoho najdeme?
"Jdeme.." řekla stroze Alison, která zřejmě myslela na totéž.
Přikývla jsem a vydali jsme se tunelem dál. U záhybu stěny jsme zpomalily a nakoukli za roh. Uviděli jsme vysokou postavu v modrém tričku s v podstatě stejnou, provizorní pochodní, jako my.
"Eriku?!" Zvolala bezmyšlenkovitě Alison. Měla jsme chuť jí vlepit pohlavek. Co když je to past?!
Erik se pomalu otočil. Měřil si nás zkoumavým pohledem.
"Ne, nejsme iluze. Teda pokud nejsi iluze ty." Podotkla jsem.
Erik se zářivě usmál a podíval se za nás. Pak svraštil obočí."eLí...Ehm..Lea s vámi není?" Nad tím 'eLí' jsem se na chvilku pozastavila a potlačila zasmátí.
"Vidíš jí tu někde?" Zeptala jsme se s úsměvem. Trochu se zamračil a smutně vydechl."Jsi v pohodě?"
"Jo...jo..Sice mám asi zlomený prst, ale jinak Ok." Odpověděl nevzrušeně. Přikývla jsem a pohlédla za něj.
"Tam je křižovatka..?"
Ohlédl se a přikývl."Právě jsem tam měl namířeno. Přišlo mi, jako bych v jednom tunelu viděl světlo.."
Okamžitě jsme vyrazily. Zahli jsme za roh. A... Já a Erik jsme měli podle všeho co dělat abychom nezačali ječet nadšením.
Constantin (ve své pravé Tzimisce podobě, která se mě osobně celkem líbí...já vím...divné..) a Lea stáli uprostřed jakési místnosti.
Erik tak nějak neodolal. Připlížil se ke vchodu a začal se smát silným, hrdelním smíchem, který neuvěřitelně připomínal smích Sauriela.
Lea i Constantin s sebou neuvěřitelně trhly a otočily se. Měla jsme štěstí, že Lea neviděla, jak jsem Erika nakopla do zadnice. Když ho uviděla, už ležel na zemi a rozzuřeně se ke mě otočil.
"Eriku!!""Niky!!" Zvolali Lea a Constantin najednou. Erik se okamžitě vydrápal na nohy a běžel k Lee, která před sebe ale napřáhla ruku.
"Mám zlomenou klíční kost. Opatrně." Varovala ho, ale sama k němu přistoupila a políbila ho. Erik jí obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si jí lehce k sobě.
Constantin, už v té druhé, tolik dokonalé podobě se usmál a přešel ke mě. Když ale uviděl mojí ruku, svraštil obočí."Nehýbej se." Natáhl se po mojí ruce. Kost mi z ní okamžitě zmizela, pomocí Tvárnosti kostí, a pak se zase rychle, naprosto zdravá silná objevila.
"Díky.." Natáhla jsme se k němu, pevně ho objala a políbila ho. Přitiskl se ke mě a spokojeně vydechl. Pak mu na rameno zaklepala prstem Lea.
"Pardon že ruším..Ale jsou tu ještě nějaké kosti.." Constantin obrátil oči v sloup a otočil se k ní. Za chvilku měli Lea i Erik kosti v pořádku, a Alison spravenou lebku.
Teď nám ještě zbývá dostat se odsud.



