Na tu otázku znám odpověď. Ano, jsem.
V tuhle chvíli jsem zranitelná jako moucha. Doslova. Pak mě ale napadla, sice ujetost, ale dávalo to smysl. Odvedla jsem Constantina stranou.
"Poslyš..Myslíš, že mi chtěl vzít schopnosti?!"Vykulil na mě neznatelně oči. Bylo v nich zaskočení, které ale okamžitě vystřídal hněv.
"Jestli chtěl.." Zavrčel a stiskl pevně ruce v pěst. Pak se opět uvolnil. Pevně mě objal, ale ne tolik pevně jako včera večer. Moje lidské tělo bylo neuvěřitelně křehké. Podívala jsem se mu znovu do tváře. Když se ke mě shýbl, aby mě políbil, v očích měl cosi jako...touhu? Okamžitě mi to docvaklo. Teď jsem člověk. Mám žíly plné horké krve. Odtáhla jsem se od něj. Nedalo mi to a usmála jsem se.
"Chtěl..Chtěl by jsi ochutnat co?" Zeptala jsem se pobaveně. Trochu provinile, ale s úsměvem mi sjel pohledem ke krku. Pak se mi opět podíval do očí. Pomalu přikývl. Už jsem se málem začala smát. Nevím proč, ale přišlo mi to děsně vtipné. Jeden si myslí že už krev bude jenom pít, a pak takovýhle zlom a...Prostě je to k smíchu.
"Dobře.."Potlačila jsem smích. Opřela jsem se o zeď a Constantin se ke mě přilepil celým tělem. Odhrnul mi vlasy z levé strany krku. Pak se ke mě sklonil. Nejdříve mě lehce líbal na kůži. Pak mi po ní přejel tesáky, načež se zakousl. Chvíli slastně polykal. Vydechla jsem. Tělem mi zprvu projela bolest, ale ihned jí vystřídal jeden z nejkrásnějších pocitů. Přestal pít. Olízl mi dvě malé ranky na kru, aby se zacelily, a pak nechal na mém krku ještě pár polibků. Jeho ústa mi teď, naproti teplu, které vydávalo moje tělo, připadala mrazivě studená.
Políbil mě na ústa a usmál se.
"Přemýšlím že tě odvezu do oddělení dárců krve a balíček s tvou krví si odtamtud odnesu." Znovu mě políbil. I já se usmála.
"Nevím, jestli by ti ho daly.." Podotkla jsem a zasmála se.
"Ehm...Já bych jim o tom neřekl."Namítl se zasmáním.
"Jistě."
Sešly jsme dolů do obývacího pokoje. Alison s Dimitrijem seděli na gauči a cosi si povídali. Erik stál u okna s rukama spojenýma za zády.
"Měli bychom možná vyrazit." Podotkl tiše Erik a otočil se k nám.
"Ne.. Nejdřív bychom měli provést.." Constantin ani nedořekl. Předběhla jsem ho.
"Ne.Tohle je přednější. Navíc budu dobrý důkaz jeho moci." řekla jsem stroze. Constantin na mě pohlédl. Trochu naštvaný, že jsem řekla něco co jemu moc nevyhovovalo a trochu vystresovaný, aby se mi něco nestalo. Krásná kombinace. Nakonec ale svolil.
Nastoupily jsme do aut. Erik jel jako jediný sám. Constantin mě nenechal řídit. To že jsem dočasně člověk neznamená že bych neuměla řídit!!!
Dorazily jsme na místo určení asi deset minut před srazem. Vyšli jsme na malou vyvýšeninku. Ostatní stály, ale protože já, kvůli lidskému, snadno zranitelnému, snadno unavitelnému tělu, jsem se posadila do zelené trávy a v duchu nadávala na toho trotla Sauriela.
Přibližně za tři minuty dorazily první tři upíři. Všichni Erikovi známí. Všichni Tremere. Constantin si přidřepl ke mě. Dle mého to celé začne ostřejší výměnou názorů.
"Eriku!" Zvolal vysoký, svalnatý muž s ostrými rysy a hnědými kučeravými vlasy do všech stran. Myslím že jeho oči měly zelenou barvu, ale na tu dálku jsem s omezeným zrakem nebyla s to rozpoznat přesnou barvu. Muže doprovázela ještě jedna dívka s blond vlasy pod ramena, modrýma očima (tahle kombinace se dala očekávat i na tu dálku), sexy křivkami a růžovými, svůdně tvarovanými rty. Po mužově pravici kráčel ještě jeden muž, s ryšavými vlasy úhledně ulíznutými dozadu a černýma očima. Jinak na něm nebylo nic moc zajímavého. Jakmile trojice došla na takovou vzdálenost, aby viděla Constantina (seděli jsme na kopci z druhé strany jen tak, abych viděla já. Constantin, dalo by se říci, čekal až na pravý okamžik, kdy se ukázat), zkřivila se jim tvář zlostí, nenávistí a nechutí. Žena ukázala na růžovo nalakovaným nehtíkem na Constantina a vysokým, pisklavým hláskem zvolala:
"Co tu dělá ten hnusný sliz?!" Kdybych měla svou upíří sílu, okamžitě bych jí zlomila ten prstík. Vrhla jsem po ní jen vražedný pohled (myslím, že díky mé lidské tváři nebyl moc působivý). Sklouzla pohledem ke mě."To jste nám jako připravily i svačinku?!" Rozesmála se tím odporně vlezlým smíchem. Teď jsem měla vážně co dělat, abych zůstala sedět.
"Klid, Mirando. Tohle není svačinka." Pravil tvrdým, nevraživým hlasem Erik."Tohle je jedna z nejsilnějších, z naší skupinky." Miranda se na něj vyjukaně podívala. Vypadala jako porcelánová panenka. Jenom dupnout a - Křáp! hlavička panenky je na milion kousků...Kéž by to bylo takhle snadné!!"Ano.. Sauriel, náš nepřítel, je silný natolik, aby upíra přeměnil zpět v člověka. Jenomže.. On nedělá jen to. On upírům i jejich schopnosti bere. Niky měla ještě štěstí, že jí nezabil a nesebral schopnosti."
"Tsss... Proč sebou taháte takovou chudinku, že ani nevydrží psychický nápor?!"
"Sklapni ty huso!!!" Neudržela jsem se už."Kdybys jenom na okamžik cítila sílu jeho psychického náporu, ta tvoje hlavička z porcelánu by se okamžitě rozbila!!"
Miranda se na mě podívala, jakoby si nějaký šváb dovolil dotknout se její urozené nožky.
"Klid." Vmísil se do toho brunet."Tohle teď řešit nebudeme. Našich šest přátel ještě dorazí." Pohlédl na Constantina a stiskl rty do úzké linie."Předpokládám že z tvého klanu ještě někdo přijde." Constantin přikývl."Dobrá. My jsme rozhodnuti uzavřít příměří. Budou-li spolupracovat i oni." Po těchto slovech Mirada nespokojeně sykla. Počkej až mě Constantin uchvátí ty mrcho jedna!!!!!
Constantin přikývl."Nebojte se. Oni budou spolupracovat.." Mám pocit, že chtěl ještě dodat jakousi úsečnou poznámku, ale svá slova radši polkl.
***
Za půl hodiny už přibylo alespoň třicet upírů. S Tremerskými upíry se odehrávala v celku stejná scénka jako s Jerrym (ten brunet), Mirandou a Josephem (ten zrzoun).
S upíry Tzimisce to bylo snazší. Ti totiž naprosto Tremery ignorovali (nebo alespoň ty, kteří měli jakékoli poznámky). Přibyli i mí známí, kteří na mě koukali s vyvalenýma očima. Všichni prohlásily, že je naší povinností alespoň se pokusit zničit někoho s takovou mocí.
Moje dávná kamarádka Samantha se mě ptala, jestli nechci uchvátit zpět ke klanu. Vysvětlila jsme jí svou situaci kousek od ostatních. Usmála se a chápavě přikývla.
"Kdybych si mohla klan vybrat znovu, šla bych k Malkavianům. Už mi z toho všeho hrabe, Doslova." Znovu se zasmála a obě jsme se vrátily k našim skupinkám. Pak Constantinovi zazvonil mobil. Okamžitě to zvedl. Poodešel a chvilku rozmlouval s někým na druhé straně. Pak zavěsil a vrátil se ke mě s úsměvem na tváři.
"Je čes. To byl Bart. Prý se bavil se starším z mého klanu, který uchvácení odsouhlasil. Cítíš se na to?" Zeptal se ještě. Přikývla jsem. Tohle tělo nenávidím!!!
Ještě než jsem vstoupila do pokoje jsem šla na toaletu. Ne, abych vykonala potřebu. Vytáhle jsme z kapsy mobil. Zkusila jsem zavolat Lee - Nic. Napsala jsem jí několik zpráv o tom, co se děje a co se dít bude. Snad si to přečte.
***
Otevřela jsem oči. Ležela jsem na pohodlném lůžku. Nade mnou se tyčil Constantin, se spokojeným úsměvem, Alison, také s úsměvem, Dimirtij a Samantha.
Vydechla jsem. Všechno při starém. Sláva!!



