**Secret minuit** || 39. Díl: Visite

24. march 2010 at 19:11 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Tenhle týden by se dal shrnout jedním slovem - vtípky.
Se schopnostmi, jako Changeling, jsem si nemohla odpustit vtípky mířené na koho jiného, než - Mirindu. Vždycky je taková legrace, přeměnit svůj hlas, a mluvit s ní.. Většinou jí zavolám ze skrytého čísla.. Hlas napodobím jako.. Prostě mužský.. A pak jí to jenom položím se slovy typu 'Takovouhle krávu jsem v životě neviděl!!'... Já vím.. Už jsem zralá na psychiatrii, ale prostě je to k smíchu.
Jinak se nic moc zajímavého nedělo. Vlastně.. Až teď mi to přijde divné.. Většinou jsou v naší skupince nějací zranění, napadení, nebo mrtví.. Ale tenhle týden ne. Je tu až podezřelý klid. Už včera ve mě hlodal pocit toho, že se něco stane. Jenže - nic. Dnes je ten pocit ještě horší. Celý den jsem jako na jehlách.. Když se někde něco pohne, okamžitě znervózním. Už asi vážně potřebuji psychiatra..

Problémem je, že i Lea s sebou šije podobně, jako já. Celý den jsem měla špatný pocit. Nikdo kromě mě a Ley se nechoval divně.. Nikomu nepřišel divný ten klid, co tu byl v posledním týdnu.
Najednou se ozvala rána rozbíjejícího-se skla. Já i Lea jsme se bleskurychle zvedli z pohovky, i když ona, kvůli zraněním trochu pomaleji a opatrněji.
"Jejda.. Pardon!! Byla to jen mísa!" Samozřejmě, kdo jiný - Mirinda. Asi jí vyklouzla skleněná mísa z těch jejích prstíků na-růžovo.. Mě asi taky brzy něco vyklouzne z rukou, ale to něco bude bolet hlavně ji.
Pohlédla jsem na Leu.
"Mohla bys na chvilku..?" Zeptala jsem se jí.
Zmateně na mě pohlédla, ale přikývla. Řekla Erikovi že se jen na chviličku vzdálíme. Souhlasil, i když celkem zdráhavě.
"Co se děje?" Zeptala se eL, když jsme vyšli z obývacího pokoje.
"Všimla jsme si, že jsi dneska nějaká.. Vynervovaná.." Předhodila jsem a čekala na její reakci.
"No ty taky.." Opáčila. Jistě. To byla pravda.
"Mám jen špatný pocit z večera.. Jakoby se mělo něco stát.." Ušklíbla jsem se.
"Taky mám takový pocit.." Odpověděla po chvíli tiše. Povytáhla jsme obočí a podívala se na ni. Takže moje domněnka byla správná.
"Už jsme se bála že jsem zešílela.."
"No.. Občas to tak vypadá.." Rozesmála se."Vraťme se zpět.. Budeme prostě dávat pozor.. Jestli se má něco stát, tak se to prostě stane." V jejím obličeji po těchto slovech nastala nevídaná změna. Vystřídalo se jí tam několik emocí. Nejdříve zaskočení, pak zděšení a pak jen nepřítomný výraz. Co se to ksakru..? Počkat.. Takovýhle zmatek jsem taky prožívala.. Tenkrát když..
"Leo..?!" Vykulila jsme oči a podívala se na ni tázavým pohledem.
Zatla zuby a pohled mi oplatila. Brala jsme to jako tichý souhlas. Dlouze a znepokojeně jsme vydechla. Představa, že se teď Sauriel ozývá v hlavě jí, že ona slyší ten smích a vlezlé poznámky.. Na jednu stranu se mi ulevilo, že jsem se toho zbavila ale na druhou mi jí bylo nesmírně líto. Kývla jsem hlavou ke dveřím, na znamení že půjdeme zpět. Přikývla a vrátily jsme se do obýváku.
Celý zbytek večera měla Lea ve tváři nepřítomný výraz. Chápala jsem ji a litovala ji.
Když Mirinda rozbila druhou mísu, rozhodla jsem se odejít, než jí vážně jednu vrazím. Tohle potěšení nechávám pro Leu, která si ten vztek na Sauriela bude potřebovat vybít.
Constantin se skupinkou dalších upírů a několika vlky se dnes vydal na průzkum okolí lesa. Mě s sebou nechtěl. Začíná být poněkud přecitlivělí.
Zabouchla jsem za sebou dveře mojí a Constantinovi ložnice, zajistila jsem okna a svalila se na postel. Zavřela jsem oči. Bylo mi krásně. Ležela jsem v měkkých přikrývkách, nic mě nikde netlačilo, a záda mi ovýval příjemný večerní vánek...
Prudce jsem se otočila.. Vánek?! Okna jsou přeci zavřená ne?!
Jedno z oken bylo otevřené dokořán. O jeho rám se opíral Sauriel a pobaveně na mě hleděl. Měla jsme chuť mu jednu vrazit. Takovou chuť, že mě začala svrbět ruka.
"Soirée belle fleur.." Po tom, co mě oslovil 'Květinko', už jsem musela stisknout ruku v pěst. Prudce jsem vstala a ostražitě si ho přeměřovala pohledem.
"Co tu chceš?!" Sykla jsem. Jen zvlnil rty do hrozivého úsměvu a pohlédla mi zpříma do očí. Rychle jsem od nich odvrátila pohled a zadívala se na přívěsek v kuličkovitém tvaru, zavěšeném na jeho krku.
"Nemůžu přijít prostě.." Pokrčil lhostejně rameny a udělal krok ke mě,"..Na návštěvu?"
"Na návštěvu se chodí dveřmi." Sykla jsem a udělala krok dozadu, ke dveřím. Zastavil se a znovu se usmál.
"Jsem hold.. Originální." Odpověděl. U Kaina.. Jak já bych si strašně moc přála, aby se teď vrátil Constantin.."Takže ty jsi prokoukla to s Leou co?" Zeptal se pobaveně.
Tahle otázka mi sebrala dech a automaticky jsme znovu ucouvla. Bral to jako souhlas a vytáhl ruce z kapes. Udělala jsem další krok dozadu. Přikrčil se ke skoku. Dřív, než jsem mohla vidět jeho tělo, jakožto rozmazanou šmouhu řítící se na mě, jsem spadla na zem jako 'loužička krve' a rychle jsem (podtekla' pode dveřmi, kde jsem se znovu rychle zformovala a schody už vzala po svých. Slyšela jsem, jak narazil do dveří. Celkem mě překvapilo, že s nevylomily z pantů.
U konce schodů jsem málem narazila do Ley, která se na mě vyděšeně podívala.
"Niky..Co se děje?!" Vyhrkla. Když jsem popadla dech, odpověděla jsem:
"Sauriel.." Po těchto slovech zděšeně pohlédla nahoru ke schodům. Nahoře ale nic nebylo.
Šla se mnou až do ložnice. Rozhlédli jsme se po místnosti - nikde nic.
Pak za námi bouchly dveře.
"Co se tu stalo?!" Vyhrkl Constantin, když spatřil slabou krvavou stopu na koberci u dveří a rozbitý konferenční stolek u dveří. Nesmírně jsem si oddychla. Oběma jsme vylíčila, co se stalo. Samozřejmě jsem vynechala tu maličkost o Leyiných myšlenkách.. O tom si popovídáme později.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement