**Secret minuit** || 41. Díl: De nombreux changements

25. march 2010 at 21:30 | Nikyta* |  **Secret minuit**
Nepřítomně jsem se opírala o umyvadlo a dívala se na svůj odraz v zrcadle. Constantin se ještě neprobral. Tedy..možná už ano. Už jsme asi dvacet minut tady, v koupelně. Potřebuji být chvilku sama. Dívala jsme se do svých stříbrných očí. Lea i Erik jsou pryč. A to jsme byly se Saurielem venku. To má tak rozsáhlé schopnosti?
Prohlédla jsem si svůj odraz. Mé krátké vlasy mi začínají vadit. Jsou nepraktické.. Do teď mi nevadily.. Ale teď pro mne znamenají můj dřívější život. Samotu. Zatnula jsem zuby. Cangeling. To potřebuji. Vlasy mi začaly rychle růst. Vyzkoušela jsem několik podob. Nakonec jsem si nechala původní zvlnění, ale nechala jsem je narůst do poloviny zad. Přišlo mi to.. Obyčejné. Vyzkoušela jsem melíry.

Nakonec jsem yvšla z koupelny s dvěma bílými proužky hned ze předu, jak to mývají Gothic (~viz obrázek v designu~).
Ostatní se po mě ohlíželi. Chvilku jim asi trvalo, než si uvědomily o koho jde. Líbilo se mi to. Byla to vítaná změna.
Vešla jsem do Constantinova pokoje. Alison s Dimitrijem stáli u okna. Když jsem vešla, oba se na mě zaskočeně podívali.
"Jak mu je?" Zeptala jsem se.
"Ehm...Stále je v bezvědomí.." Vyhrkla Alison.." Super vlasy.." Dodala s úsměvem.
"Jo...No..Díky.. Chtěla jsme změnu.." Pokrčila jsme ledabyle rameny, zatímco jsem se usadila u postele. Natáhla jsem ruce ke té jeho a stiskla ji ve svých dlaních. Zlámanou kost jsem mu napravila hned jak jsme se ocitli v relativním bezpečí, ale v bezvědomí je stále. Ozval se protáhlé povzdychnutí. Constantin pohodil hlavou na stranu. Už se probírá.
"Co se to.." Vydechl a otevřel oči. Rozhlédl se po místnosti a pohledem se zastavil u mě. Přelétl očima mé vlasy a, i přes to, že byl značně ochablí z bezvědomí, se usmál. "Sluší ti to lásko.." Špitl a stiskl teď mé ruce ve svých. Usmála jsem se. Teprve teď jsem si všimla, že Alison s Dimitrijem jsou fuč.
"Děkuji.." Chabě jsme se usmála a políbila jsem ho.
"Neboj se...Leu najdeme." Jak tohle mohl sakra vědět?! Vždyť byl v bezvědomí!!! Vykulila jsem an něj oči.
"Jak to víš..?! Vždyť jsi byl v bezvědomí.."
"Ve skutečnosti ne.." Připustil s pobaveným úsměvem."..Děsivě dlouhou dobu jsem nespal. V noci jsem býval vzhůru, abych nedošlo k útoku, nebo podobně.." Měla jsme chuť ho kopnout. Kdyby aspoň tušil, jak jsem se o něj bála..!! Ale ne - on spal. Rozesmál se. V mé tváři bylo často vidět i víc, než jsem sama chtěla.
"Takže vstávat..!" Bleskurychle jsem vstala z křesla."Žádné lenošení, když jsi prospinkaný do růžova, a jdeme hledat Leu!" Zavelela jsem a sledovala ho s nemalým pobavením, jak se drápe z postele.
"Máš alespoň ponětí kde by mohla být, když mě taháš z postele?" Zeptal se s úsměvem.
"Samozřejmě." Podíval se na mě s údivem ve tváři."Hřbitovy v lese." Oznámila jsem mu hrdě. Věděla jsem to, co on ne. Stále jsme měla stopy po Saurielově přítomnosti v hlavě, a tak jsem přibližně znala způsob jeho myšlení. On chce, abychom ho našli. Baví ho to. Baví ho hrát si s námi. Ale já budu to políčko, které jasně říká: dvě kola nehraješ."Tak jdeme ne?!"
"Jistě.." Vyhrkl a začal se rychle oblékat.
V dalším okamžiku jsme už stály u dveří do společenské místnosti.
Šli s námi Alison a Dimitrij, Nikolas a jeho smečka, Joshua a jeho smečka, a Leyiny a Erikovi přátelé. Nakonec jelo šest aut a z toho čtyři Jeepy.
Jakmile jsme dorazily na okraj lesa, zaparkovali jsme auta a vyskákali z nich. Přesně jsme věděla, kudy se dostanu na třetí hřbitov nejrychleji. Řekla jsme jim, že se jen na něco podívám, že je doženu. Ostatní se vydali cestou, kterou jsme šli minule. Já vyběhla zkratkou.
Za pár vteřin jsme stála před brankou z černého kovu. Mlha byla na svém místě, dokonce i havrani seděli přesně tak, jak si je pamatuji z dřívějška. Všechno bylo na svém místě. Nic nevykazovalo jakoukoli aktivitu, a přesto jsem věděla, že tu nejsem sama.
Otevřela jsme branku a vstoupila na hřbitov. Už není cesty zpět. Ucítila jsme Leu i Erika téměř okamžitě.
Zamířila jsem k jedné z největších hrobek na hřbitově. Věděla jsem, kdo tam leží. Moje vyšinutá tetička, po které jsem zdědila malé sídlo kdesi v Čechách.
Otevřela jsem vchod, který byl vždy špatně zavřený. Nikdy jsme se ale neodvážila tam jít. Mé oči si rychle přivykli tmě.
"Niky..!!" Ozval se šeptem Leyin hlas, pak bylo slyšet několik kroků. Pohlédla jsme tím směrem, odkud vycházeli. Stála tam Lea, držíc se za rameno. Na zemi ležel Erik, s nohou v naprosto nepřirozených pozicích. Na první pohled jsem věděla co s ním je. Několikanásobná zlomenina. A několik menších zlomenin - prsty na rukách. Musel neuvěřitelně trpět, pokud dříve, než se mu to stalo neupadl do bezvědomí. Lea byla v pořádku. Jen plakala. Erika jsem dala rychle do pořádku. Noha už vypadala normálně a prsty také nebyly polámané. Vynesla jsem ho ven. Lea šla za mnou. Tam mě čekalo přesně to, co jsem si myslela.
Sauriel, a za ním zástupy upírů, elfů, vlkodlaků.
Nastal čas na druhou fázi plánu, kterou jsem si přichystala cestou sem. Když jsem koukala z okýnka v autě, zahlédla jsem několik polámaných stromů. Znaky jasně hovořily o přítomnosti draka. Pokusila jsem se ho cestou sme najít - úspěšně.
Teď, se ten zelený, ohromný drak vřítil přímo do středu toho smrtonosného procesí. To nám přineslo chvilku na únik. Lea neváhala ani chvilku a i přes bolest v rameni, kterou jsem cítila div ne i já, jsme rychle vyběhli z hřbitova. Zamířily jsme po cestě, kterou měli přijít ostatní a za chvilku jsme se potkali. Constantin zuřil.
"To si nech domů." Utrousila jsem směrem k němu a podala mu Erikovo bezvládné tělo."Teď rychle pryč!!" Zavelela jsem. 
Když jsme se dostali k autům, nasoukali jsme se do nich jak nejrychleji to šlo.
V našem autě jsme si sedla dozadu k Lee.
"Ty jsi v pořádku?" Zeptala jsme se jí.
Stále se držíc za rameno přikývla.
"Podívám se ti na to.." Natáhla jsem prsty k lemu šatů, který zakrýval rameno, ale ucukla.
"Ne..! Ne.. To je dobrý.." Nasadila opět nepřítomný výraz. Obdařila jsme ji znechuceným pohledem, ale obě jsme věděli, komu ten pohled patřil - Saurielovi.
Teď ale nehrál teprve první kolo.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Hanzer Hanzer | 25. march 2010 at 22:18 | React

hustyyyyyyyy :-) chci dalsiiiii :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama