**Secret minuit** || 43. Díl: Une surprise et un coup d'Etat.

26. march 2010 at 20:12 | Nikyta* |  **Secret minuit**
(Nikoli z Nikytiných vzpomínek)

Na prostory hřbitova vstoupil vysoký muž ve staromódním obleku do společnosti, vycházkovou holí a cylindrem. Zavřel za sebou branku a posadil se znaveně na jeden z náhrobků.
Mdlým hlasem zvolal: "No tak, přátelé! Vylezte! Váš starý kamarád Mal přišel na návštěvu!"
Sauriel, stojící za hrobkou sebou trhl. Jeho stvořitel, tady?! Teď?! Co u všech všudy může chtít?! Zaskočeně vyšel ze svého úkrytu.
"Malcolme? Jsi to ty?" Zeptal se nedůvěřivě.
"Samozřejmě! Kdo jiný?" Vykřikl Malcolm již sytějším a živějším hlasem a vstal. Oklepal si špínu ze svých elegantních kalhot a znechuceně se rozhlédl kolem. "Myslel jsem, že máš lepší vkus Saurieli. Po tom, co jsem tě učil.." Nedokončil a zavrtěl pobaveně hlavou.
Za Saurielem se vynořila Cath, která si Malcolma nedůvěřivě prohlížela.
"Ach! Tak ty sis našel kamarádku?" Zeptal se s teatrálním zaskočením Malcolm. Pak pohlédl na Cath, uctivě smekl cylindr a uklonil se. Pak k ní přešel a políbil jí zlehka na ruku. "Těší mě slečno. Mé jméno Malcolm jest." Představil se a ledabyle pustil Cathinu ruku, která na něj stále udiveně a tupě zírala.

"Počkej.. Co tu děláš?" Přerušil toto představeníčo Sauriel a stoupl si mezi ty dva.
"Oh.. Jistě! Málem bych zapomněl!" Zasmál se Malcolm a vytáhl zpoza lemu svého saka výstřižek novin, které hlásali masakr v baru. "Neříká ti to něco?"
Sauriel přelétl očima výstřižek a arogantně se usmál. "Samozřejmě, bylo to.."
"Stop. Ještě jsem nedomluvil." Zadržel ho Malcolm. "Já jsme neřekl, že by mě to nějak nadchlo. Právě na opak. Stačil by jeden jediný nadšenec, a jsi v pytli. Nadšenec si dá dohromady dvě a dvě, řekne to veřejnosti, ti začnou hledat, a vzhledem k tomu že tu máš nashromážděnou celkem velkou partu, a vzhledem k tomu že i ta tvoje škodná.. Ty dvě holky, Tzimisce a Tremere, sehnali také celkem hodně upírů, by se začalo pátrat, snadno by vás našli a..." Dramaticky se domlčel a mrkl na něj. "Jistě..A proč že tu jsem?" Zasmál se."Abych to tvoje řádění ukončil.. Či spíše převzal." Přestal se smát a podíval se svýma očima, přičemž levé bylo černé jako noc, zatímco pravé zelené jako jarní tráva protkané potůčky blankytně modré, na Sauriela. Jedna ruka vylétla k jeho krku a okamžitě zlomila vaz. Druhá ruka zahodila procházkovou hůl, chytila blonďaté vlasy Saurielovy, a jediným trhnutím utrhla hlavu od těla, kterou zahodila do křoví opodál. Tělo se skácelo k zemi, mrtvé. Lesem se rozlehl Cathin výkřik.
"Klid maličká." Utěšil jí Malcolm, zatímco si utíral ruce od krve do kapesníčku, který strčil do náprsní kapsy saka. Chytil Cath jemně za předloktí a přivinul si jí k sobě. "Neboj se. Hra nekončí."
***
Lea s sebou z ničeho nic trhla. Pomalu jsem se k ní naklonila a tichým hlasem se jí zeptala co se děje.
"Nic.. Ticho.." Vydechla. Nechápavě jsem se na ní podívala. Ztišila hlas a odpověděla mi:
"V hlavě.. Sauriel.. Je pryč!" Teď mou nechápavost vystřídalo zaskočení. Cože?! Myslí to vážně?! Čekala bych, že jí to udělá radost, ale ona byla vyděšená.
Já mimo to také. Je-li Sauriel pryč z její hlavy, může to znamenat dvě věci - Buď si s námi přestal hrát (ale tomu se nedá uvěřit.), nebo Sauriel zemřel. Jenže upír nemůže umřít sám od sebe, pokud nevyhladoví, nebo pokud ho někdo nezabije. A dle všeho musel být ten někdo ohromně silný, jelikož.. Sauriela by prostě nezabil někdo slabí. Víme, jak byl sám Sauriel silný, a jestli je tu někdo ještě silnější.. Z toho pomyšlení se mi zatočila hlava.
"Copak?" Zeptala se Alison, která seděla vedle mě a usrkávala z hrnku plného krve. Už takhle toho bylo na nás všechny moc. Všichni upíři z tohoto domu prostě zmizeli. Zůstala tu jen Nikolasova smečka a Francouzská smečka, plus několik desítek upírů z dalších domů - přibližně dvacet pět. A to rozhodně nestačí, je-li tu někdo ještě silnější, než je Sauriel. Proto jsem nasadila co nejklidnější masku a pohlédla jsem na Alison.
"Nic.." Ujistila jsme jí co nejpřesvědčivěji jsem dokázala. Uvěřila mi a pila si v klídku a pohodě dál, obtočená Dimitrijovýma rukama.
Naklonila jsme se k Lee, aby to neslyšel nikdo jiný. "Víš, co to znamená že?"
"Samozřejmě že ano." Řekla, naprosto prázdným hlasem. Došlo jí to, stejně tak, jako mě. Přikývla jsem a rychle přemýšlela. Nebudu to říkat Alison. Možná bychom si o tom ale měli promluvit s někým jiným.. Constantin, ani Erik, díky jejich přehnanému smyslu pro opatrovatelství nepřicházeli v úvahu. Dimitrij také ne.. Pak mě to napadlo. Nikolas! Jistě..
"Musíme si o tom s někým promluvit.. Navrhuji Nokolase." Špitla jsem Lee do ucha. Ta se na mě podívala s překvapením. Chvilku mlčela, ale pak se jí po tváři rozlilo pochopení, a přikývla.
Problém byl ten, že Nikolas jel se svou smečkou a s Joshuovou smečkou shánět další vlky do Paříže. Joshua tvrdí, že je tam jedno velké vlkodlačí sídlo. Začínám se zabývat představou Kanárských ostrovů..
"Nevíš, kdy by se měl vrátit?" Zeptala jsem se ještě. Lea pokrčila rameny. Skvělé.
Další hodina by se dala shrnout dvěma slovy - napětí a nuda. Ale ani po hodině, tu Nikolas nebyl. Napadlo mě, že jestli je ten někdo, kdo Sauriela zabil alespoň podobný jemu, neodolá osamocené, bezbranné upírce..
"Jdu do vany.." Oznámila jsem. Constantin se začal zvedat, ale zavrtěla jsme mírně hlavou. "Sama." Dodala jsme, pobavená tím, jak nabručeně klesl zpět do křesla.
Vyběhla jsem schody do patra, ve kterém je koupelna, ale cestou jsem se ještě stavila v pokoji pro svůj oblíbený korvet a černé džíny. 
Když jsem vstoupila do koupelny, hodila jsem oblečení na odkládací plochu u zrcadla a začala napouštět vanu. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a vlezla do horké vody. Po očku jsem sledovala okno. Nevím, co mě to popadlo. Prostě jsem toužila poznat nového nepřítele. Nadechla jsme se té horké páry, která stoupala z vody. Až teď jsme si uvědomila, že mám ruku od krve, ještě z toho dnu na hřbitově. Erik měl i nějaké krvácející škrábance. Vzala jsme šampon a umyla si i vlasy, spláchla je vodou a vynořila se z peřiny, kterou tvořila tlustá vrstva pěny.. Pak přišel, ten dlouho očekávaný chladný vánek z venčí. Okamžitě jsem střelila pohledem k oknu. Na okenním parapetu seděl uhlíkově černý sokol. Měřil si mě zvláštním pohledem, a já postřehla, že má jedno oko černé jako peří, a druhé, světe div se, zeleno-modré. Divný ptáček. Nebo že by to nebyl jen ptáček? Chvilku jsme se na sebe jen tak dívali. Pak jsem vydechla. Tohle byla nuda. Sauriel měl alespoň trapné poznámky. Začínala jsme mít pocit, že jde vážně jen o přidrzlého dravce, kterému se zlíbilo zaútočit na okno, které se náhodou otevřelo, a který se bavil tím, že si prohlížel upírku naloženou ve vaně s pěnou. I když.. Tohle znělo divně už samo o sobě. 
Sokol najednou máchl několikrát křídly a tiše zařval. Pak sletěl na zem. Spolu s jedním plesknutím jeho křídel o dlaždicemi pokrytou podlahu se jeho obraz ztratil v hustém, černém dýmu, který naplnil celou místnost. Takže to nebyl jenom drzí ptáček. Rozehnala jsme rukou kouř od obličeje. O rám okna se opíral vysoký muž v elegantním společenském obleku. Křídově bílá pleť, průsvitná téměř jako papír, kontrastovala s jeho černými kudrnatými vlasy, které mu spadaly nejspíš na ramena, ale to jsem nebyla s to poznat, protože je měl sepnuté do culíku. V jedné ruce držel okraj cylindru, a v druhé svíral cosi, co se matně lesklo. Jeho černé, i zeleno-modré oko se dívalo na mě se stejným dravčím výrazem, jako se díval ve své sokolí podobě. Ten chlap měl vážně ohromnou moc.
"Můj přítel Sauriel tě zřejmě podceňoval co se týče inteligence. To s jeho smrtí ti došlo velice rychle. Lee samozřejmě také.. Na ni nesmíme zapomínat!" Spustil okamžitě zpěvným hlasem, plným života. Čekala jsem vlezlé, úsečné, či opovržlivé poznámky.. Tohle bylo příliš.  On se rozesmál. "Nekoukej jako kapr z igelitky, Niky!" To mě vážně dorazilo. A u něho to vyvolalo další smích. "Pardon.. Vím že to není zrovna.. Příjemné, že jsi zrovna dopřáváš chvilku pro sebe, ale měl jsem pocit, že mě chceš poznat." Na tato slova jsme jen vykulila oči.
"Ehm.. Vy mě omluvte..čekala jsem..no...Tedy rozhodně jsme nečekala, že se mi budete omlouvat.." To ho také pobavilo.
"Co kdyby ses oblékla? Je to trochu neslušné." Mrkl na mě černým okem, a už jako sokol vyletěl ven z okna. Ten mě dostal. Vylezla jsme z vody, oblékla se a opřela se o stěnu. Tohle by mohla být zábava.. Sice zvrácená, ale zábava.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Taychi Taychi | Web | 26. march 2010 at 22:45 | React

Naždáár moje sbbb xDDD Prosimtě máš ty FB? jestli jo plsky mi ho napiš budu ráda moje malá upírko :D
P.S. jestlinemáš nic na práci založila jsem rádio xD na blgo j eodkaz xD

2 Amber..♥ Amber..♥ | Web | 27. march 2010 at 8:59 | React

pěknej dess šutre xD

3 Amber..♥ Amber..♥ | Web | 27. march 2010 at 9:25 | React

no ne asi xD
to by mě taky někdo musel pozvat na oslavu >D

4 Amber..♥ Amber..♥ | Web | 27. march 2010 at 10:19 | React

Mnahaha a kdo tam všechno bude? :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama