**Secret minuit** || 46. Díl: Lumières

29. march 2010 at 14:33 | Nikyta * [Tzim] * |  **Secret minuit**
Zamyšleně jsme hleděla na přečmárané příjmení, u Malova popisu v kronice démonů. Někdo byl zřejmě velice důkladný.
"Velice." Ozval se Mal uznale. Stejně myslím, že to udělal on..
Pak mě něco napadlo. Seskočila jsme z postele a zamířila k notebooku, který je celou dobu ve skříni. Vytáhla jsem ho a zapojila.
Okamžitě jsem klikla na Internet a vyhledala 'Kronika démonů'. Chvilku mi trvalo, než jsme našla správný odkaz, ale přeci jen jsem ho našla. Na stránce, která se mi zobrazila jsem začala hledat, až jsem našla Mala. Vytřeštila jsem oči, na těch pět písmenek, která znamenala tolik. Zalapala jsme po dechu. Tohle nemůže být pravda.
"Surprise!" Zatrylkoval mi Mal v hlavě. No.. To teda bylo překvápko. Může mít upír mrtvici? Nebo infarkt? Stále jsme třeštila oči, na malý nápis. Za mnou se ozvaly kroky. Ohlédla jsem se. Stála tam Lea. Udiveně na mě pohlédla a přešla ke mě.
"Ahoj..Co se dě.." Zmlkla ve chvíli, kdy uviděla nápis 'Night'. "Děláš si prdel?!"
"Já to tam nenapsala." Oznámila jsme jí. Obě jsme valily oči na monitor. Měla jsme chuť do toho laptopu kopnout. Ale věděla jsem, že by se naprosto nic nezměnilo.
"Jediná otázka je, jestli děda, nebo prastrejda.." Poznamenala jsme suše.

"Ani jedno.." Ozval se Mal.
"Aha..Takže co? Bráška?"
"Ne-e.. To bys neuhodla!" Smál se Malcolm. Co je na tom k smíchu?! Přejel mi mráz po zádech.
"Nemyslíš snad tá.."
"Tadáááá!!" Zasmál se. Tedy...co je k smíchu na tom, že je náš.... Nedonutím se to slovo vyplivnout ani v duchu, natož nahlas.
Lea na mě zírala se svraštěným obočím."Takže..Co?"
Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla jí do očí. Přála jsem si, aby mi to vyčetla z očí..Marně. Vydechla jsem. "O..Otec." Dostala jsme ze sebe. Lea na mě vytřeštila oči. Dolní čelist jí poklesla.
"Vlastně..Nevlastní, dalo by se říci." Prohodil Mal."Vlastně jsem váš upíří taťulda. Stvořil jsem vás. Ve své podstatě.. Stvořil jsem upíry, kteří stvořily Vás. Lea ale jaksi podědila Vlčí geny..Divnéé!" Ehm... Může to být ještě divnější?! Mal, náš 'upíří taťulda', náš nepřítel a... Počkat..Jak to myslel - Vlčí geny?!
"Co je?! Co říká?!" Vyhrkla Lea. Stručně, a stále mimo, jsem jí vylíčila můj a Malův rozhovor.
"Jak je to myšlené - Vlčí geny?" Optala jsem se jí s pozdviženým obočím. Chvilku na mě koukala, jako, jak by řekl Mal 'Kapr z igelitky'. Pak se nadechla, jakoby chtěla začít. Už jsem jí visela na rtech, co řekne, když v tom - rána! 
Někdo rozrazil dveře. Ve dveřích stála Alison, vlasy mokré, kolem nahého těla obmotaná utěrka, a na ramenou pěna.
"Sakra!! Neteče voda!!!!" Zuřila. Proč ona zuří?! Zuřit bych měla já!!
"Řekni Dimitrijovi!" Odpověděla jsem jí zvýšeným hlasem.
"No...On...Tam..My.." Koktala. Překlad: Chtěli si s Dimitrijem užít ve vaničce, myli si na vzájem celé tělo, ale pak - voda neteče.
"Aha.. Hm.. To je blbé." Odpověděla jsem jí nepřítomně."
"Já o vodovodech vím asi tak jako vy dvě." Podotkla Lea. Bylo vidět, že se jí trochu ulevilo, že nemusí nic vysvětlovat.
Povzdychla jsem si. Dřív jsem žila ve svém bytě sama, a tak jsem se musela hold postarat o věci jako potrubí sama. "Běž za Dimitrijem ať si přes sebe vezme osušku... Spravím to." Dodala jsem. Teď jsme měli na práci něco jiného sakra! Jenomže když to nespravím, nebude klid.
Alison běžela za Dimitrijem a za chvilku jsem do koupelny napochodovala já s nějakým nářadím.
Všichni se postavily kolem mě.
"Co je?!" Vyhrkla jsem podrážděně. Co na tom chtějí vidět?! Udělali krok dozadu. Já si jen povzdychla a sklonila se nad odpad.
"Teď přijde zábava!!" Zasmál se Mal. Chvilku jsme čekala, že vystříkne voda, nebo tak, a já budu celá mokrá ale.. Omyl. Z odpadu vystřelilo cosi, co se mi zabodlo do prstu. Nebolelo to, ale bylo to děsně nepříjemné. Pak se mi ruka pomalu začala měnit na krev, jako když použiji svou schopnost. Jenže - tohle jsem nedělala já.  Copak má Mal takovou sílu že dokáže aktivovat schopnosti na dálku?!
Místo toho, abych v klidu a pohodě 'skapala' do vany, mě cosi vtáhlo do odpadu. Viděla jsme jenom vystrašené pohledy ostatních, ale to už jsem tvrdě dopadla na kamennou zem. Byla jsem opět ve své, relativně normální podobě. 
Kde to sakra sem? Nějaký kanál? Byla tam tma a chladno.
"Tss.. A to o sobě říkáš že jsi náš táta?!" Zeptala jsem se úsečně Mala. Ten se jenom zachichotal a zmizel z mojí hlavy. Jistě. Prostě - rodiče. Když je potřebujete, vyserou se na vás.
Dala jsem se do průzkumu terénu. Naštěstí, v mém nářadí alá instalatérka nechyběla ani baterka, která mi poskytla dobré osvětlení.
Byla jsem v jakémsi.. Prostoru. Zdi tu byly kamenné, stejně jako podlaha, ozývalo se tu kapání vody a středem místnosti vedl kanál s vodou, která se rychle hnala kamsi do hlubin podzemního systému.
Přišlo mi to jako ze špatného Amerického hororu. Jenomže já jsme tu byla upír, a ne nějaká vystrašená pipina, která jde do té strašidelné místnosti místo toho aby zdrhla.
Zkusila jsem krvavou formu, ale jakmile jsme se pokusila dostat se po stropě zpět ke kanálku, kterým jsem se dostala sem, jsem okamžitě spadla, na záda, na zem.
Pak jsem zkusila tvárnost kostí. 'Vyrobila' jsem si dlouhé drápy, jimiž se dalo dobře zachytit ve spárách mezi kameny. Ale když jsem se dostala asi pět metrů nad zem, drápy se zatáhly a - bum! byla jsem znova na zemi.
"Do prdele!" Ulevila jsem si nahlas a kopla do kamínku, který ležel na zemi.
Teprv teď jsem se rozhlédla, není-li tu ještě nějaký tunel. Byla tu malá díra, kterou odcházela voda. To by mohla být šance.
Pomocí tvárnosti kostí jsem ze sebe udělala něco jako.. Zakrslého upírka s křídly. V podstatě znetvořeného netopýra.
Vletěla jsem do kanálu. Bylo to tu cítit zatuchlinou, ale po několika minutách, které mi připadali jako věčnost, jsem před sebou uviděla světlo.
Když jsem vylétla ven, světlo mě na chvilku oslepilo, a rychle jsem se proměnila zpět. Chvilku jsem padala a pak tvrdě dopadla. Zase kámen?!
Otevřela jsem oči.
"Oletko kunnossa?" Nade mnou stála žena a ustaraně se na mě dívala. Jak to mluvila? "Madame! Oletko kunnossa?" Já tě slyším sakra! Rychle jsem se zvedla. To jí zřejmě jako odpověď stačilo a tak, poněkud uraženě, odešla.
"Byla jsi někdy ve Finsku?" Zeptal se Mal. Aha. Takže Finsko. Super..!! Vážně super!! "V kapse máš nějaké Finské peníze a slovník. Teď na chvilku musím. Měj se.. Nebo radši: Heippa!!" Zasmál se a pak - Ticho.
Hrábla jsme do kapsy své mikiny. Ku podivu jsme byla čistá, a neměla jsme mokré oblečení. Za tohle, za těch sto euro, jsem byla Malovi vděčná. Ne.. Nebyla! To on mě sem dostal!! Těch sto euro je ještě malá splátka! Podívala jsme se na slovník. Super. Vypadal celkem obsáhle. Jsme ráda že mám no jazyky dobrou paměť.
"Anteeksi mutta missä minä olen?" Zeptala jsme se jednoho kolemjdoucího, kde to jsem.
"Silti Helsinki!! Prohlásil usměvavý muž, poněkud zaskočeným hlasem. Aha. Takže v Helsinkách.
"Kiitos.." Poděkovala jsem mu a rozhlédla se. Když šla kolem nějaká žena, zastavila jsme se jí, s frází 'Kde je letiště?' v hlavě.
"Anteeksi .. Missä on lentokenttä?" Vypadala mile a popsala mi zjednodušeně cestu. Za nedlouho jsem dorazila na letiště. Vyrazila jsem ke kase.
"Yksi lippu Pariisiin." Poručila jsem si letenku do Paříže, kterou mi žena okamžitě dala. Odlétat jsme měla za pár hodin, a tak jsem si vyrazila na jídlo do ulic. Snad se neztratím.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 C o o k i e C o o k i e | Web | 29. march 2010 at 14:40 | React

Opravdu krásný blog a nádherný design.. ♥

Spřátelíš..? :)

2 Alison Alison | Web | 29. march 2010 at 15:35 | React

Tak a dost! na tvojí povídku si beru dovolenou!

3 Taychi Taychi | Web | 29. march 2010 at 17:23 | React

[2]: xDDDDD

4 Hanzer Hanzer | 29. march 2010 at 20:36 | React

kdy bude dalsiiiiiiii? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement