Že já se vůbec kdy koukala, nebo četla Twilight ságu. Že já to dělala. Teď mi celý můj život připadal jako.. Jako vystřižený z téhle ságy.
Joshua se mnou trávil většinu svého času. Nosil mi kelímky s krví, knížky, abych s nenudila. O to jsme se ale nebála. Většinu času jsem 'číhala', kdy se mi v hlavě objeví Mal. Ten ale zbaběle nic a nic.
Zrovna jsme seděla na terase našeho domu. Ačkoli bylo léto, byla podezřelá zima a od moře sem pluly těžké bouřkové mraky. Déšť byl cítit už i ve vzduchu. Přes ramena jsem měla deku a vlasy do nepořádného uzle na temeni hlavy. Otevřely se balkonové dveře. Nejdříve jsme si myslela, že je to Joshua, ale krev mi přinesl už před chvilkou. Pohlédla jsem za sebe. Lea.
"Můžu?" Optala se. Přikývla jsem. Poslední dobou jsem vypadala bezútěšně. Jakoby se mi zvýraznily kruhy pod očima a tváře se propadly. Přesto se Lea usmála. "Vypadáš líp." Podotkla. Jistě.. Pomyslela jsme si sarkasticky..
"Díky.. Posaď se." Pokynula jsem jí k zahradní židličce vedle té své. Přikývla a posadila se. "Něco jsi mi ještě neřekla." Zarazila se. Mám pocit že si myslela že jsem na to zapomněla - omyl. Já nezapomněla.
"Jo...Ehm..." Nedokázala ze sebe vysoukat jediné srozumitelné slovo."..Hele..Ještě nic není jisté..vysvětlím ti to, až to budeme vědět jistě..Ale přišla jsme kvůli něčemu jinému." To mě tedy zajímá proč.." Co se to tam tenkrát stalo?" Je pravda, že od mého návratu jsme o tom co se stalo v koupelně nemluvily.
"Něco mě bodlo do ruky.." Automaticky jsem si přejela bříšky prstů po malé, stále červené jizvičce na levém zápěstí. "A pak už jsem jenom jako krev tekla dolů těmi potrubími.. Zpět nahoru k vám se dostat nešlo. Tak jde zvolila cestu malým tunelem ve stěně toho místa. Když jsme se dostala na jeho konec, objevila jsem se už ve Finsku." Vysvětlila jsem zkráceně a mhouřila oči do černých mraků, které se pomalu blížily.
"Aha.." řekla eL a zamyslela se. "A..Nevíš kam mohl zmizet Co...no on?" Pobaveně jsme se zasmála. To ji zřejmě překvapilo. Jen jsme pokrčila rameny.
"Co já vím..Třeba odjel na Antarktidu za tučňáky." Nervózně se zachvěla. Jen s úsměvem jsem se zadívala pro změnu na zapadající slunce. Přes mléčně bílé mraky, místy zbarvené do temně čedé, nebyl ten ohnivý kotouč skoro vidět a tak vládlo všude šero. Pak se z ničeho nic setmělo úplně. Zmateně jsem se rozhlédla. Tmou se mihl stín, temnější než ta tma, co nás obklopovala. Černý sokol přistál hladce na zábradlí, které lemovalo celou terasu.
"Pěkný večer.." Ozval se Malův melodický hlas. "Ach Niky!! Rád tě opět vidím! Jak bylo ve Finsku?" Zeptal se a tma kolem se trochu rozplynula. Takže to nebyla tma - ale dým.
Vrhla jsme po něm na půl nesmírně vražedný a na půl nesmírně zmučený pohled. Bylo vidět, že Lea má co dělat, aby po něm neskočila. Dělo se s ní ale ještě něco. Chvěla se. Z hrdla jí uniklo zavrčení. Ale ne upíří - vlčí.
Takže.. Vlčí geny?! Nahnala mi strach. Zmateně jsme se podívala na Mala, který se uvolněně opíral od kamennou zídku. Lea znovu zavrčela. Co se s ní sakra děje?
Nejdřív upírala zrak zlověstně a krutě na Mala. Pak se ale otočila ke mě. Bělmo měla zarudlé a obličej stažený v křeči. Postavila jsme se a ucouvla. Co se to s ní sakra děje?! Trhla s sebou a v mžiku se postavila na nohy. Pak mi něco docvaklo. Jediný alfa samec v domě.
"Nikolasi!!" Zakřičela jsem co nejhlasitěji jsem mohla. Na terasu okamžitě vtrhl Joshua. Se šmírováním už mám ksakru zkušeností dost!! Těsně za ním na terasu vběhl i Nikolas, který okamžitě složil eL na zem. Pohlédla jsem na místo, kde měl stát Mal - ale samozřejmě už tam nebyl. Zbabělec!
Nikolas se skláněl nad Leou. Odkudsi se vynořil i Erik a ten přešel ke mě, s úzkostlivým výrazem a rty staženými k sobě, do tenké linie. Hleděl na Leu s nekonečnou něhou a starostlivostí. Radši jsem odvrátila pohled, taktéž k Lee, která ležela na zemi pohledem zaklesnutá na Nikolasových očí. Co se to tu děje?
Erik zřejmě vycítil můj zmatek. Střelil pohledem mezi mnou a eL a pak se obrátil ke mně. "Víš.. Malcolm říkal, že má Lea ten vlčí gen.. A Sauriel do ní vpustil jakýsi jed, který ten gen uvolnil. Tedy.. Ne úplně. Ve vlka se zatím neproměnila, ale když se moc naštvala, začalo k proměně jaksi docházet." Objasnil mi na rychlo. Už na začátku jsem měla nutkání říct, že Lea mi to říci odmítla, ale nechtěla jsme ho přerušovat. Nakonec.. Dobře že to vím. Pohlédla jsme zpět na eL. Oddychovala už klidněji a pravidelněji, a začínala se pozvolna uvolňovat.
No.. čeká mě jedna velice obtížná věc - nenaštvat Leu, ať to stojí cokoli.




Comments
dobryyy