"Zastavte.." Řekla jsem tiše řidiči. Už jsme stály u hlavních dveří domu, ve kterém mám apartmá. Dala jsme mu peníze, vzala tašky a vyrazila z auta.
Nahoře jsem byla po svých rychleji, než kdybych jela věčně rozbitým výtahem. U dveří jsem se ale zarazila. Ještě jsem potřebovala být chvilku sama. Přemýšlet. Potichu jsem odemkla a dala tašky s koupenými věcmi na konferenční stolek u dveří a zase rychle a potichu zavřela.
O chvilku později jsem vyšla na chodník a rozhlédla se. Slunce už se sklánělo k západu. Nemám hlad, ale potřebuji se trochu odreagovat. Strčila jsem ruce do kapes a vyrazila. Bylo příjemně chladno, ale zase ne na tolik, aby byla kolem zima. Zkrátka červnový večer po sluncem zalitém dni. Všude kolem byli skupinky teenagerů, kteří se jen tak poflakovali Paříží.
Napadlo mě, jestli nezajít za Larrym, ale do té restaurace to byl celkem kus cesty a na tak dlouhou procházku jsme náladu neměla.
Rozhodla jsem se, dnes již po druhé, zahrát si na 'normální' náctiletou holku, která se prostě prochází.
Byla jsem částečně ráda, že lidé kolem mě v šeru vidí hůře, takže na mě nevrhají stejné pohledy jako dnes ta servírka.
Pak jsem zahlédla nějakého muže, který se německy ptá na cestu nějakých lidí, kteří mu samozřejmě nerozumí.