Jeden velký záblesk,
Nečekám žádný potlesk,
Nikdy není pozdě utéct, říkali mi.
Že se dá ze všeho vycouvat, to mi ale lhali!
Stojím na jevišti života,
Už uběhla první třetina,
Zapomenout text - Jak snadný úkol,
Scénář, je jen trapný zákon.
Při každé mé hře, objeví se nějaká překážka,
Tou další jsi ty - tady nepomůže přetvářka.
Učily mě, že musím umět nasadit si masku,
Ale žádnou škraboškou, nesmažu lásku.
To, že srdce mám jak splašené,
Proč zavírat oči, abys neviděl jiskřičky radostné?
Miluji, když ozáří nás světla reflektorů,
Když stojíme na vrcholu světa a díváme se dolů.
Když spojíme ruce, je to jen ve hře,
ale já vím, že ani v realitě není láska blízko prohře.
A po představení, když sundáme si masky,
Ponořujeme se zpět, do spárů lásky.
Tam, kde hra je skutečností,
A prolíná se realita s fantazií,
Tam, kde ožívají Shakespearovi hrdinové,
Tam, potlesk není žádné klišé.
Tam, kde sny se prolínají s bdělostí,
Tam, kde své srdce, dám ti s radostí,
Tam, kde úsvit znamená noc,
Tam neznamená smrt moc.
A proto, až budem se klanět publiku,
Až naše vystoupení zažije derniéru,
Chyť mě rychle za ruku,
Ať vzdorujeme, v láskyplném obětí, klidně i moru.




Comments
Děláš so srandu?! fáájn vzdávám to! Já už nic nepíšu
Tohle je dokonalý!!!! Ještě hezčí než ta předtím a to je co říct!!!
Prekrásnéé... úplne súhlasím z Alison
Je to krásnééé!

Úžasnééé!!
Člověk se do toho vcítí
obědvě básničky jsou krásné.možná taky něco zkusím xD
ale radši ne xD