close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 49. Díl: Confusion et commencer une nouvelle ère

1. april 2010 at 11:39 | Nikyta * [Tzim] * |  **Secret minuit**
~Nový měsíc začneme s povídkou..=D

Rozhodla jsem se jít prohrabat knihovnu. Prvně kvůli spisům o vlcích, abych měla tušení co proti Lee použít, kdyby se, nedej Bože, přeměnila úplně a já byla sama. Asi začnu nosit stříbrný přívěšek na krku.
A pak jsem si chtěla najít taky něco pro sebe. Všechny knížky už mám přečtené. Mal by měl zase vymyslet nějakou akci, ale pokud možno už ne pro mě, a ne do Finska.
Když jsem zahlédla hřbet druhého dílu 'Škola Noci', nejdřív jsme vykulila oči co ta tady, mezi těmi archivními tituly dělá. Samozřejmě jsme se k ní natáhla - neúspěšně. Teď by se mi tu hodilo pár centimetrů výšky navíc.
"Nechceš pomoct?" Ozval se Joshua za mými zády pobaveným hlasem. Divné, že jsem ho necítila už dřív.. Buď už 'nasmrádl' upíry, nebo jsem si na ten puch už zvykla.
"Nebudu tvrdit, že by se mi pomoc nehodila.. Ale za rohem jsou schůdky, takže.." Nestačila jsem ani domluvit. Bez sebemenší námahy se natáhl pro knihu a s úsměvem mi jí podal."Díky." Usmála jsme se na něj a přešla ke stolku s asi třemi knihami o vlkodlacích. Věnoval mi pobavený úsměv.
"To plánuješ zneškodnění vlkodlaků?" Optal se s úsměvem. Taky jsem se usmála, ačkoli to moc vtipné nebylo. Jsem upír a o svém přirozeném nepříteli nevím nic. "Na druhou stranu.." Zamyslel se."Pokud bude nějaká válka měl bych si najít něco o upírech." Zazubil se. Ha! Takže jsme na tom stejně! Zasmála jsem se.

"Víš co? Knihy necháme v knihovně. Vždyť si to můžeme říct sami." Navrhla jsem. S úsměvem přikývl, a kromě 'Zrazené' mi pomohl dát všechny knihy zpět.
Pak jsme šli na terasu. On si uvařil kafe, a já si vzala hrnek krve. Taková.. Odpolední idylka. 
Slabiny vlkodlaků s mi ani trochu nelíbily. Dost se podobají slabinám upíra, jak ho znají ostatní.. Stříbro, křesťanské symboly.. Prostě ohrané.
"No.. A co slabiny upírů?" Zeptal se a mírně se pousmál. 
"Naprosto jiné." Ušklíbla jsme se."V první řadě nejsme mrtví. Naše srdce tluče, sice pomalu, ale tluče. Tudíž nepřichází v úvahu dřevěný kolík. Jednoduše řečeno - zabil by nás kolík, i cokoli jiného vraženého přímo do srdce.  Křesťanské symboly platí pouze u mocných a starých upírů, i když za to také neručím. Stříbro nás zabije jen pokud se nám dostane do krve." Uzavřela jsme s teatrálním úsměvem.
"Hm..." Broukl a zamyslel se.
"A ještě ohledně hojení.. Rány způsobené člověkem nebo jiným upírem se hojí mnohem rychleji než u lidí. Ale rány způsobené vlky se hojí velice pomalu." Řekla jsme ještě. Po těchto slovech se usmál a podíval se na mě. "Co?" Vyhrkla jsem.
"Nic nic.." Řekl, stále s úsměvem a opřel se o opěradlo zahradní židle na které seděl. To je mi teda výřečnost. 
"Ne aby tě pokousal.." Zasmál se mi Mal v hlavě.
"A to jako proč?" Zeptala jsem se ho podrážděně.
"Dle toho, co jsem zjistil z tvé krve, která zůstala na tom ostnu," Vzpomněla jsme si na den kdy jsem samovolně odcestovala do Finska, "tak máš vlčí geny i ty. Ale ještě nebyly aktivovány."
NE!!!! Proč i já?! Já nechci být napůl pes!
"Co se děje?" Zeptal se Joshua, který si zjevně všiml mého vystrašeného výrazu.
"Nic.. Já.. Musím za eL.. Vydrž tu chvilku." Rychle jsem vstala.
"Počkej.." Vhrkl za mnou a jemně mě chytil za ruku. Zaskočeně jsme se k němu otočila. O co mu jde? Nadechl se, jakoby chtěl snad něco říct. Nakonec ale neřekl nic. Pouze stal a své rty přitiskl k těm mým. Vystřídalo se ve mě několik emocí. Zaskočení, zlost, zmatek a rezignace.
Když se ode mě odtáhl, pouze se usmál. "Můžeš už jít.." Řekl tichým hlasem.
Pak bouchly dveře na terasu.
"Co se to tu děje?" Vyhrkla Lea. V hlase jí zaznívalo zaskočení, ale.. je to možné? Radost. Měla jsme chuť jí kopnout, ale v tuhle chvíli jsme měla ruce i nohy jako z vosku. Pouze jsme se k ní otočila. Joshua o kousek ustoupil, ale stále se usmíval. "Neruším náhodou?" Uculila se eL. Vrhla jsem po ní pichlavý pohled. "Dobře.." Uculila se znovu a pak se podívala přímo na mě. "Niky.. Chtěla jsem se ti omluvit za to.. Nedorozumění.."
"To je v pořádku. Erik mi všechno řekl." Odpověděla jsem ji až přehnaně lhostejným hlasem. Vykulila na mě oči. Ha! Takže Erik jí to neřekl! Je to jedna : jedna eL! 
"Jo...Aha.." Vysoukala ze sebe.
"No.. Jak ti je?" Zeptala jsme se ještě. Nervózně se pousmála, ale přikývla.
"Už je líp. Jen mě rozzuřil Malcolm."
"Jo to se ti nedivím.." Odpověděla jsem soucitně. Přesně jsem věděla, jak je na něj naštvaná. I já mu dlužím pořádný kopanec do zadnice za to Finsko. Pak se ozval zvonek u dveří. Všichni tři jsme s sebou trhli. První myšlenka, která mě a evidentně i Leu napadal, byla - Constantin.
Okamžitě jsme seběhli ke dveřím. Za chvilku se přiřítil i Erik a Nikolas. Otevřeli jsme dveře a tam - Cath.
Tohle jsem nečekala. Z hrdla se mi ozvalo zavrčení. I Lea zavrčela. Ale opět tím vlčím tónem. Štěstí že je tu Nikolas. Okamžitě se jí podíval do očí a Lea se po chvilce uklidnila.. Alespoň částečně.
"Co tu chceš?" Vyhrkl podrážděně Erik.
Cath přežvykovala žvýkačku. S tím tupým výrazem vypadala jako kráva. No.. Nejsme daleko od pravdy. Pokrčila ledabyle rameny. "Mám vás pozdravovat od Malcoma. A tady vám něco posílá." Podala nám obálku. Mal teď zabodoval - udělal z ní to, co je: Poslíček.
Vyškubla jsem jí obálku z rukou. "A teď vypadni." Dodala jsme ještě, aby toto gesto pochopila. Otočila se a odešla. Ona je tak tupá..!!
Nahrnuli jsme se do obýváku a rozlepily obálku.
Na bílém papíře zazářilo několik rudých řádků.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hanzer Hanzer | 1. april 2010 at 20:55 | React

ja chci dalšííííí :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama