close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 50. Díl: Recette ..?

2. april 2010 at 21:46 | Nikyta * [Tzim] * |  **Secret minuit**
Když jsem přečetla písmo na papíře, povytáhla jsem zmateně obočí, stejně jako všichni ostatní.
'Množství: 1 plech=velká krabice
-4 bílky
-20 dkg cukr krupice
-200 ml čerstvé krve
-500 ml bezinkového sirupu
Z bílků vyšleháme hustý sníh do kterého posupně vpravíme cukr. Ten poté zdobičkou nastříkáme na plech pokrytý pečícím papírem. Pečeme v troubě na 60° s mírně pootevřenými dvířky trouby. Zhruba po hodině pečení vyplníme ještě nevysušený střed pusinky krví, pomocí plastové stříkačky. Necháme pusinky vychladnout a poté ještě pokropíme bezinkovým sirupem.'
"To je..Recept?!" Vyhrkl Joshua, který stál za mnou. I mě to překvapilo. Vážně to byl recept.
"Hm.. Malcolm se už definitivně zbláznil." Procedila jsem sarkasticky skrz zuby. Tahle jeho hra mě nebaví.

"Ale no táák.." Ozval se konejšivě Mal..
"Nech si ty kecy, nebo ti mentálně jednu natáhnu." Vážně nemám chuť na nějakou hádku přes myšlenky.
"Hm..Divné.." Podotkl Nikolas. Tohle nám došlo všem - že je to divné.. Nemůže říct třeba něco užitečného?! Třeba co s tím budeme dělat?! Měla jsem chuť s sebou seknout. Bohužel ty, tolik potřebné mdloby zrovna teď nepřišly. K vzteku. 
Jak dlouho by mi trvalo chytit Cath a roztrhat jí, abych si ten vztek aspoň trochu vybila? Ale.. Ona by se stejně později vrátila.. Takže by to stejně bylo na nic.
"Co kdybychom to zkusily ukuchtit?" Zeptala jsem se s ironickým tónem hlasu.
"No..Můžeme to zkusit.." Broukl Erik.
"To měl být vtip." Upřesnila jsem. Pokrčil roztržitě rameny.
"Jen tak pro nic za nic nám to nepsal.." Podotkl.
"jo..Třeba je v tom chyták a všechny nás otráví." Opáčila jsem. Vztek ve mě vřel. Vztek na Mala, Constantina, Cath.. Na všechny, co nám ublížily. Do chvíle než se objevil Sauriel jsme žily tak..Krásně.
"Klid Niky... Prostě si myslím, že to má nějaký význam, to je vše." Uklidnil mě Erik.. Nebo se o to alespoň pokusil. Mávla jsem nad tím rukou a otočila jsem se. Potřebuju se uklidnit.
Vystoupala jsem nahoru, do svého pokoje. Bylo mi jasné, že mě Mal 'navštíví'. A vlastně jsem si nehorázně přála konečně mu jednu natáhnout.
Svalila jsme se na postel a zavřela oči. Nejradši bych bal, kdybych usnula. To ovšem nepřicházelo v úvahu. Ze zdola jsem zaslechla bouchání hrnců o sebe. To jdou vážně kuchtit ty krvavé pusinky?! Zavrtěla jsem nad nimi hlavou. Pak se ozvalo cvaknutí dveří. Mal změnil styl příchodů? Otočila jsme hlavu ke dveřím. Joshua stál na prahu a hleděl na mě. Nedá se říct, jestli se mi ulevilo, nebo jestli chci Malovi natáhnout tolik, že mě to spíš naštvalo.
"Neruším?" Optal se opatrně.
"Ne..ne.." Posadila jsem se a promnula si oči. Vstoupil a zavřel za sebou. Pak se opřel o stěnu, naklonil mírně hlavu na stranu a pozoroval mě. "Co?" Vyhrkla jsem trochu podrážděněji, než jsem chtěla. Jen se pousmál a pokrčil rameny. Vzpomněla jsem si, jak mi jednou někdo řekl, že jsem špatná hostitelka. "Ehm.. Posaď se.." Dodala jsem ještě. Kupodivu se posadil na postel, vedle mě. Trochu zmateně jsem si vzpomněla na tu scénku na terase. Pohlédla jsme na něho a trochu svraštila obočí. Nadzdvihl koutky úst do úsměvu.
"Nemrač se.. Budeš mít vrásky.." Zarazil se. Začala jsme se smát. Vážně.. Prozíravé. Upír - a vrásky. I on se začal smát. "Ha..Jistě." Povedlo se mi udržet smích na uzdě a jen jsem se, ještě stále pobaveně, usmívala. Pak jeho smích utichl. I on se jen usmíval. Stočil zrak ke mě. Pak se naklonil a políbil mě. Moje, už tak chatrné nervy, se napnuly k nevydržení. Ale ne z důvodu, že by mi to vadilo. Na opak. Rukou jsem mu zajela do vlasů a přitiskla se k němu. Před měsícem, bych dostala při takové představě dávivý reflex.. ale teď? Vůbec. Připadá mi to naprosto...triviální. 
Kousek se ode mě odtáhl a rukou mi vyjel k šíji, kterou mi lehce pohladil a usmál se.
Zaslechla jsme kroky na schodech. Krátce jsme ho políbila a šla ke dveřím. Otevřela jsem se zrovna když chtěla Lea zaklepat.
"Ehm...Nechceš nám jít pomoct?" Zeptala se a spustila ruku podél těla. Zrovna když se jeden dobře baví. Byla jsme ráda, že eL nevidí do pokoje.. Ale Joshuu stejně cítila. Určitě.
Pokrčila jsme rameny. "Víš, že s tím nesouhlasím.. Ale klidně."
Pousmála se a sešli jsme, i s Joshuou dolů, do kuchyně. 
Vše už bylo připraveno. Tak...Jdeme do toho.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Alison Alison | Web | 3. april 2010 at 18:44 | React

50. díl?! cože?!!!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama