Cestou dolů do kuchyně mě Joshua dohnal a chytil mě jednou rukou kolem pasu. Plánuji malý výlet. Po tom, až tu pitomost dopečeme. Do lesa. Ne na lov.. Prostě jen vybít ten vztek.
Dole to už 'lítalo'. Alison s Dimitrijem míchali všechno dohromady, Erik připravoval plech, Lea a Nikolas... Kde sakra jsou?!
Jemně jsem se vysmekla s Joshuova objetí a rychlým krokem přešla k Erikovi. Na jeho tváři se odrážel naprosto klidný a bezstarostný výraz.
"Kde je Lea?" Zaptala jsem se ho rychle. Otočil ke mě tvář - žádné zděšení, zaskočení, strach, vztek, beznaděj..nic. Jen klid. ON VÍ KDE JSOU!!
"Nevím." Odpověděl. "Asi šli s Nikolasem na lov nebo do lesa.. Nedělej si o ně starosti." To mě dostalo.
"Ty víš kde jsou!" Nevydržela jsem už ten nápor vzteku a ty slova řekla hlasitěji, než bylo třeba. I Alison s Dimitrijem si uvědomily, že něco není v pořádku a rozhlédli se.
Erik vykouzlil klikovský úsměv. Pokrčil rameny a plech namazal.. Co já vím? Asi něčím aby se ta 'pochoutka' nepřipekla. Na tohle idylkové pečení jsem vážně neměla náladu.
Poodešla jsem k Joshuovi. "Jdu se trochu provětrat.. Asi za půl hodiny jsem zpět." Řekla jsem mu tiše a natáhla se k němu pro polibek. Když jsme se políbily, ucítila jsem na svých zádech překvapené pohledy ostatních. Pak jsem vyklouzla ze zadních dveří domu a vyběhla mezi stromoví lesa.
Běžela jsem asi pět minut, až jsem doběhla na mýtinku. Sluneční světlo se sem obtížně prodíralo skrze větve stromů a paprsky kreslily obrazce na mech. Zhluboka jsem vydechla.
"Chceš si popovídat? Dneska mám nějakou povídavou náladu.." Ozval se mi v hlavě energicky Mal. Měla jsem chuť víc než kdy dřív kopnout ho. "..Mimochodem Erik určit ví kde eL je.. Já to vím také...Ale ty ne, co?" Ignorace, ignorace, ignorace!!!
Stejně chtěl ve mě jenom vyvolat zvědavost. Kdesi po mé levici se pohnulo listoví u keřů. Natočila jsem tím směrem pohled. Tak nějak jsem očekávala vlkodlaka, elfy ozbrojené šípy, nebo uhlově černého sokola.. Omyl.
Z keřů se vynořila vysoká postava. Muž byl v předklonu, aby ho větvičky nešvihali do tváře s ostrými rysy. Dlouhé, černé vlasy mu volně splývaly po ramenou. Když se na mě Constantin podíval, začal ve mě vřít vztek nového charakteru. Proč sakra odjel?! Proč nechal ostatní samotné?! A proč není na Antarktidě??!!!
"Niky...?" Šeptl přiškrceným hlasem a narovnal se. Tohle bylo to poslední, co jsem dnes potřebovala. Takže on se celou dobu potuloval kolem? Čekal až ho dostane do rukou Mal, nebo někdo z jeho vlkodlaků, a rozcupuje ho?! Vždyť i Erik neustále doufal v Leyin návrat!! Udělal krok ke mě a já o krok ustoupila. Roztáhl rty do pobaveného úsměvu. "Klid.. Nejsem iluze.."
"Já vím." Odpověděla jsem stroze. "Proč jsi ostatní nechal ve štychu?!" Úsměv mu z tváře vymizel.
"Ty jsi byla to poslední, co mě s nimi drželo."
"Myslela jsem, že ti na nich aspoň trochu záleží.." Nesnesla jsme pohled na něj. Všechno ve mě vřelo. Prudce jsem se otočila a vydala se zpět k domu, kde na mě čekalo uklidňující a láskyplné objetí Joshuovo. Slyšela jsem jeho kroky za mnou.
"Niky! Počkej!" Zrychlila jsem. On se dal do běhu a za chvilku mě chytil za paži, čímž mě donutil zastavit. Otočil si mě k sobě. Tvrdě jsem mu pohlédla do zlatých očí.
"Co je?"
"Já..Já myslel že jsi mrtvá." Vydechl.
"Ale to ti nedávalo právo k tomu, abys je opustil!" Zakřičela jsem. S naprosto klidným výrazem ve tváři si mě prohlédl. Nečekaně se ke mě sklonil a políbil mě. Tím si ode mě vysloužil facku.
"Co..Co se s tebou děje?!" Poplašeně se odtáhl a třeštil na mě oči.
"Se mnou?! Nic! Co se stalo s tebou!" Do vzteku se přimíchala beznaděj. Vyškubla jsem se mu a pokračovala v cestě domů. Šel za mnou? Nevím. V uších mi duněla krev. Srdce tlouklo jako splašené. Miloval mě ještě? Je mi to jedno.. Opustil ty, na kterých záleželo i mě. Zradil je. Lea se alespoň vrátila. Ona nám poslala posily. Ale on? Čekal na smrt. Vyhledával ji, aby se vygumoval z téhle hry na kočku a myš, kde hrajeme my roli myší, zatímco Malcolm je kočka.
Chytila jsem kliku dveří u domu a vyšla dovnitř. Rozprostírala se tu příjemná vůně krve a bezinkového sirupu. Dopečeno?
Za mými zády klaply dveře znovu. Takže šel za mnou. Rozzlobeně jsme se otočila. Ve tváři měl tvrdý výraz, tvrdohlavého berana. Mávla jsem nad ním rukou a vešla do kuchyně.
Upíří osazenstvo sedělo u stolu a cpalo se krvavýma pusinkama s receptu od Mala. Joshua se opíral zády o ledničku a vrtěl nad nimi hlavou. když mě spatřil, usmál se, ale když uviděl i Constantina, napjal tělo do téměř útočné pozice. Ti dva se poperou.. Blesklo mi hlavou a zastavila jsem se.
"Constantine?!" Vyhrkl Erik. Nešlo mu mluvit moc srozumitelně, protože měl plnou pusu pusinek. Dávajíc najevo rozzlobení a znechucení jsem se ke Constantinovi také otočila.
"Bonjour." Prohlásil Constantin. Při pohledu na mě se mu do očí vkradlo odhodlání a arogance. Zasadila jsem mu tvrdou ránu, když jsme poodešla k Joshuovi a opřela se zádi o ledničku vedle něho. Došlo mu to. Kupodivu se namyšleně usmál.
Copak se Mal nestará o to, abychom měli už dost problémů s ním?!




Comments
Tak tenhle díl se opravdu povedl
Už se těším, až tam přiběhnu ve své vlčí podobě XDD
Ale jo, proč ne....