Venku začal nemilosrdně skučet vichr. Sedla jsme si na pohovku s výhledem na terasu a tudíž i na největší kus okolí venku. Mračna se už stáhla i nad naším domem a první dešťové kapky bubnovaly do oken. V ruce jsem třímala kelímek s krví, jako obvykle.
Povrch pohovky se prohnul když se na ni Constantin posadil. Věnovala jsme mu nadměrně znechucený pohled a pak obrátila pozornost zpět k mrakům. Jeho pohled jsem na sobě stále cítila, ale nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost. Venkovní oblohu rozčísl blesk a následovalo ho zahřmění hromu. Bouře byla přímo nad námi.
"Ten pentagram.." Začal sebejistým hlasem. Dívala jsme se stále před sebe. "..to už se ti nelíbí?" Nechtěla jsem mu odpovídat, takže jsem neodpověděla. Jen jsem upila z kelímku. Rozesmál se. "Takže se ti líbí. Ale jsi naštvaná. Nebo nechceš nosit stříbro kvůli tomu ratlíkovi?" Teď to přehnal. Stočila jsem k němu pohled a vychrstla na něj zbytek krve, co byla v kelímku. Po tomto zákroku jsme se zvedla a přesedla si do křesla opodál. Neměla jsme tak dobrý výhled, ale měla jsem příjemný pocit částečného zadostiučinění.
Koutkem oka jsem zahlédla jak se s tímtéž arogantním úsměvem jako prve postavil a odešel aby ze sebe dostal krev dokud nezaschne úplně.
Přehodila jsem si nohu přes nohu a sledovala sílící vítr za okny. Když začaly vzduchem létat první otrhané listy stromů s prachem, usoudila jsem, že ve večerní tmě smísené ještě k tomu s neprůhlednou clonou prachu nic neuvidím a tak jsme se zvedla a odešla do ložnice. Můj pelech byl přesunutý vedle postele. Parchant! Okamžitě jsme ho přesunula zpět. Byla jsem na sebe hrdá za nápad spaní na zemi. Za prvé, můj pelech je úzký tak, že se tam vejdu jen já a žádný arogantní upír navíc, a za druhé - na zemi se spí dosti špatně, a tudíž se probudím i pře sebe slabším zvuku a budu připravena rozdávat facky.
Hodila jsem na sebe pohodlné tričko s dlouhým rukávem, vytahané kalhoty a šla si lehnout. Zavřela jsem oči a poslouchala skučení větru. Dnes je úplněk.. Uvědomila jsme si.
Po chvilce cvakly dveře. Constantin je za sebou zavřel a pak bylo ticho. Pootevřela jsem jedno oko. Opíral se zády o dveře a sledoval mě s mírně nakloněnou hlavou. Odfrkla jsem si a znovu si pokojně lehla. Ještě chvilku tam jen tak stál a pak přešel ke komodě a až moc hlasitě se začal převlékat. Tss..
Po dlouhém 'převlékání' si opět až příliš hlasitě lehl. Za chvilku už jsem slyšela jen jeho pravidelný dech... Usnul? Doufejme.
I já jsem zavřela oči. Pak jsem zaslechla jakési zvuky na balkoně patřícímu k mojí ložnici. Otočila jsem tvář tím směrem a usmála se. Na balkoně stál Joshua a mávl na mě, abych šla za ním. Naznačil mi, abych byla potichu. Uposlechla jsem. Už už jsme chtěla vzít za kliku balkonových dveří, ale pa mě napadlo jak být ještě méně hlučnější. Ve své krvavé podobě jsem 'podtekla' na balkon, kde jsem se opět zhmotnila. Usmál se a políbil mě. Pak mě vzal do náručí a přehoupl se přes zábradlí. Měkce dopadl na nohy a postavil mě na zem. Naše těla bičoval vítr a ve vlasech, na obličeji a i ramenou jsem cítila kapičky vody.
"Kam jdeme?" Zeptala jsem se šeptem. Tajemně se usmál a propletl své prsty s mými. Vedl mě dlouhou dobu lesem, až jsme dorazily k malé chatce. Otevřel dveře. Uvnitř malé místnosti zářily dvě svíčky a na zemi stála láhev vína a dvě skleničky. Dokonalé.
"Romantický večer?" Otázala jsem se s úsměvem a políbila ho. Obtočil mi ruce kolem pasu a přitiskl si mě k sobě.
Posadili jsme se na zem a nalili víno do skleniček. Pak jsem z venčí kromě větru a deště uslyšela jakýsi zvuk, který mi sem nezapadal. A hlavně jsem ucítila svěží, mořskou vůni. Položila jsme skleničku na zem a prudce se zvedla. Otevřela jsem dveře a - přímo za nimi stál Constantin s pobaveným úsměvem, který jsem na něj v poslední době tak často vídávala. Joshua za mými zády se také zvedl.
"Co tu chceš?!" Sykla jsem a odstoupila od něj abych u něj nestála tak blízko. Pokrčil pobaveně rameny.
"Neměla bys chodit uprostřed noci ven.. Ještě k tomu když se blíží hurikán.." Odvětil pomalu.
"Nejsem sama." Podotkla jsem stroze.
"Nemusíš se o ní bát." Sykl Joshua a přistoupil zezadu ke mě. Constantin se usmál. Pak se zadíval na mě. Rychlým pohybem mě odstrčil a napřáhl se aby Joshuovi jednu vrazil. Ten ale pohotově ucukl a udeřil ho dokonalým levým hákem do čelisti. Constantin si přejel prsty čelist a napřímil se. Zavrčel.
"Tak dost!!" Zakřičela jsem. Oba se na mě podívali. "Ty," Ukázala jsem na Constantina, "Ven!!"
Zavrtěl pobaveně hlavou. "Ven, jedině s tebou." Vrhla jsem po něm vražedný pohled a chytila Joshe jemně za rukáv. Pochopil mě a vykročil za mnou.
"Tak to tu budeš dlouho." Sykla jsem. Constantin se zasmál a strčil do Joshe že odletěl k druhé stěně. Zády se bouchl o zeď a sesunul se na zem. Zuřivě jsme se otočila na Constantina a vlepila mu facku, na kterou jsem byla později neskonale hrdá. Ublíženě se napřímil a jednou rukou mě chytil pod krkem. Přitiskl mě ke zdi a namáčkl se na mě celým tělem. V další chvíli už se zakousl do mého krku, přímo do tepny. Pak se odlepil a políbil mě zakrvácenými rty. Kvůli ztrátě krve jsem byla slabá, ale přesto se mi podařilo impozantně ho od sebe odstrčit. Arogantně se usmál a odešel.
Přeběhla jsem k Joshovi a pomohla mu na nohy. Pak jsme si olízla dna prsty a přejela si ranky na krku, aby se mi rychleji zacelily.
"Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se.
Těžce oddychoval. "Asi mám zlomené žebro." odvětil krátce. V dalším okamžiku jsem mu žebro dala bezbolestně do pořádku. Objal mě a vydechl. Otřela jsem si do rukávu vlastní krev se svých úst a políbila ho. Pohladil mě po tváři a napřímil se.
"Měli bychom jít.." Povzdychl si a vykročily jsme společně z chatky. Venku už zuřila bouře. Z dálky k nám dolehlo vlkodlačí vytí. mezi mraky prosvitlo na krátký okamžik měsíční světlo - na nebi zářil měsíc v úplňku.




Comments
Ahojjj tak co velikonoce ?? Tady nuda .D