close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 58. Díl: Attente

15. april 2010 at 19:14 | Nikyta * [Tzim] * |  **Secret minuit**
Když jsem odemykala hlavní dveře mrakodrapu, na jehož vrcholu mám byt, obloha už byla potažena černým sametem a v dálce hřmělo. Nechtěla jsme zmoknout a tak jsem rychle vklouzla pod střechu.
Za pár vteřin jsme odemykala dveře do bytu. Snažila jsem se nemyslet na to, že hned ve vedlejším bytě bydlí ta.. ta.. ta ježibaba, Erikova matka.. No ano.. Erikovo apartmá je hned přes chodbu na proti mému bytu.
Josh ležel na pohodlném kanapi s měkoučkým polstrováním rudé barvy. Usmála jsme se, když ke mě dolehl zvuk jeho dýchání. Byla jsem šťastná, že jsem jedna z mála žen, které nemají chrápající muže.
Potichu jsem zavřela dveře a klíčky pověsila na věšáček u dveří. V bytě bylo šero a hrála, téměř neslyšně, hudba. Jedno z mých hudebních CD.. Celkem paradox. Hrála tam píseň od Marilyna Mansona, If I Was Your Vampire. Pousmála jsme se a nadechla se vůně v mém bytě.
Bundu jsme přehodila přes opěradlo křesla a přešla do kuchyně, kde jsem si nalila sklenku červeného.

Když jsem došla zpět do obýváku, zarazila jsem se. Na okenním parapetu z venčí se rýsovaly stopy po prvních kapkách, které dopadaly i na malý balíček ovázaný černou hedvábnou stuhou a s malým lístečkem, na kterém jsem i z dálky rozeznávala čtyři písmena: Niky.
Pohlédla jsem na Joshe, který stále spokojeně oddychoval, oči zavřené.
Otevřela jsem okno a balíček vzala do rukou. Byl poměrně lehký. Okno jsem zavřela a posadila se do křesla.
Rychle jsem sundala stuhu a vzala do rukou papírek. Všimla jsem si, že byl přeložený na půl a tak jsem ho rozevřela.
'Milá Niky. Poslední dobou Vás celkem zanedbávám, a tak Vám to chci alespoň trochu vynahradit. Lee jsem poslal něco na čtení, a tobě dárek přikládám. Malcolm.'
Na tohle jsem neměla slov.. ba ani myšlenek. Jen jsem ještě jednou přejela očima papírek a zavrtěla nad tím hlavou. Pak jsem stočila pohled ke krabičce.
Faktem bylo, že jsem celkem zvědavá osoba. Pokušení bylo velké a tak jsem neodolala. Když jsem zdvihla víko krabičky, vykoukl na mě stříbrný prsten, do nějž byl zasazen poměrně velký, elipsovitě vybroušený rubín.
Nevím, jaký pud za to mohl, jestli mé sympatie k rubínům, nebo celková krása prstenu, ale vyndala jsem ho z vaty, ve které byl položený a nasadila jsem si ho na prsteníček pravé ruky. Na bledé kůži vypadal krvavě rudý kámen impozantně. Až když se mi trochu vzpamatovala mysl z šoku jsme si uvědomila, že to mohla být past a například letenka do Finska.. opět.
Naštěstí - Mal možná opravdu usiluje o to, abychom mu 'odpustily' to, že nás tak zanedbával. Ta představa mě rozesmála.
"Heh..Co se to..Co se děje?!" Josh několikrát mrkl a pak se rychlým pohybem vyšvihl do sedu a protřel si oči.
"Nic se neděje lásko.." Broukla jsem s úsměvem.
"Co to je?!" Podivil se, když uviděl krabičku. Vzal si papírek a rychle ho přejel očima. Pak se pobaveně zasmál. "Kdepak je ten dárek?"
"Tady." Hrdě jsem k němu natáhla ruku. Po tváři mu přejel nejprve zaskočený a po té ostražitý pohled.
"To je..stříbro co?" Sakra!
"Já ho zabiju..!" Utrousila jsem nakvašeně a stáhla ruku zpět.
"V pořádku.. Vlastně nám stříbro nevadí na..na.. jak to říct.." Chápala jsem ho. Stříbro jim zřejmě nevadí samo o sobě, ale když se jim dostane 'pod kůži'.
"Chápu.." Pousmála jsem se a přesedla si k němu. Byla jsme ráda, že si můžu prsten nechat.. Vážně se mi neuvěřitelně líbil.. 
Josh mě jednou rukou objal a přitáhl si mě k sobě.
"Co kdybychom dnes někam zašli? Do kina, nebo tak?" Pomyslela jsme si, že z filmu bychom nic moc neměli, ale souhlasila jsem.
Nakonec jsme si vybrali kino a po tom jeden podnik se skvělým vínem a dobrou hudbou. 
Tomu říkám skvělý plán na večer.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Hanzer Hanzer | 15. april 2010 at 21:14 | React

hmmm Manson :D mas dobrej hudebni vkus :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama