close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 63. Díl: Début ou la fin?

22. april 2010 at 20:38 | Nikyta * [Tzim] * |  **Secret minuit**
"Ano.. Ano, byla." Rychle jsme přikývla. Lea nervózně přešlápla. "Nechceš dovnitř?" 
"Ne!" Odmítla rychle. "Totiž..chci říct že nemám čas. Jen jsem se chtěla zeptat.. Tys tu nabídku přijala, co?"
"Nabídku? O čem to mluví?"
"Nevím.." Odpověděl bezelstně Malcolm.
"O čem to mluvíš?" Povytáhla jsem obočí. Zamračila se.
"O nabídce, kterou ti dal Malcolm!"
"Sorry, ale vážně nevím, o čem je řeč." Byla jsem zmatená. Snaží se mě vytočit?
Ušklíbla se a zavrtěla hlavou. "Nechápu o co ti jde Niky." Vyvalila jsem na ní oči.
"O co MĚ jde?! Já absolutně nevím, o čem mluvíš Leo!!" Zkoumavě si mě prohlédla s mírně povytaženým obočím.
"Takže.. Ty nevíš?"
"Ne, nevím!!"
"Ts.." Zavrtěla hlavou a odešla. Chvilku jsme se za ní s povytaženým obočím dívala, ale pak jsme prostě zavřela dveře a vydechla.

Přijmout.. Všichni umřou.. Přidej se.. Slabý hlásek vzadu v hlavě. Co se to se mnou děje? Najednou mě začala bolet hlava. Pulzující, prudká bolest na spáncích, jakoby mi někdo bodl jehlici do hlavy a propíchl mi lebku. A s tou jehlicí začal cloumat. Najednou se mi zatmělo před očima a já omdlela.
***
Byla jsme kdesi v lese. Všude kolem vonělo dřevo, tráva a houby. Ležela jsme v prohlubně v zemi, na mechu, jako v posteli. Sluneční paprsky prosvítaly skrze hustou clonu větví stromů a na zemi vytvářely groteskní hru stínu a světla. Křoví naproti mě se najednou pohnulo, ačkoli nebyl žádný vítr.
Z houští se vynořila dívka. Měla dlouhé vlasy, černé jako noc, až na dva sněhově bílé pramínky, které jí rámovaly trojúhelníkový obličej, podobný kočičímu, ve kterém se třpytily dvě stříbrné oči.. Vypadala přesně jako já. jen byla.. Vyděšená. Naštvaná. Zahleděla se na mě.
Posadila jsem se. Až teď jsme se pořádně podívala, kde ležím. Ležela jsem v rakvi, vystlané mechem. Mé druhé já se ke mě blížilo. Když došla až ke mě, přidřepla si a zahleděla se mi do očí.
"Všechno je špatně. Vzpomeň si! Vzpamatuj se!" Promluvila na mě a já okamžitě poznala ten hlásek vzadu v mé hlavě. Natáhla ruku jakoby se chtěla dotknout na mé hrudi místa, kde je srdce. Ale projela mi až hluboko do hrudního koše, jakoby byla duch. Přidušeně jsem vykřikla, ale to už v mém těle neměla jen ruku, ale zmizela ve mě celá.
***
"Zlato!! Prober se!!" Josh mě držel v náručí a třásl se mnou. Otevřela jsme oči. Věděla jsem přesně, co dělat.
"Jsem v pořádku." Zvadla jsme se. Trochu se mi zatočila hlava, ale ignorovala jsem to. Vyběhla jsem na chodbu, ke schodům, po těch dolů, pryč ze dveří a rovnou do apartmá na samém vrcholu vedlejšího mrakodrapu.
"Ano?" Erik otevřel a svraštil obočí, když na mě pohlédl. Dýchala jsme přerývavě a cítila jsem, že jsem bledší než dřív.
"Lea zrovna nemůž-.." Nenechala jsme ho nic říct a odstrčila jsem ho ze dveří. Tušila jsem, kde má eL pokoj a okamžitě jsme k těm dveřím zamířila a - instinkt mě nezklamal. Lea seděla u počítače a vyhledávala si informace o Gehenně, o apokalypse. Když uslyšela otvírání dveří, trhla s sebou a pohlédla na mě. Vytřeštila na mě oči. 
"On mi vymazal paměť Leo! Chtěla jsem odmítnout tu nabídku, ale on mi vzal moc krve a pak mi vmáčkl do hlavy, že on je ten dobrý! Sakra moc mě to mrzí.." Zatla jsem zuby v přívalu slz. Chovala jsme se jako slaboch. Ale už vím, že je Lea moje sestra a jen pomyšlení toho, že jsem ji chtěla zabít je nesnesitelné. Chvilku na mě vyjeveně koukala ale pak zavrtěla hlavou.
"A jak ti mám věřit?" Logická otázka.
Ztišila jsem téměř neslyšně hlas, tak, aby mě slyšela jen ona. "Sofie.. Ona je Malova družka. Přísahám, eLí. Když jsi spala, vkradla se ti do pokoje s malou lahvičkou, ve které byl jed. Malcolm mi vysvětlil, že ti naruší organismus a řekl mi, že na jeden takový jed vynalezl Erikův otec protilátku. Jenže na ten, co ti dala Sofie protilátka neexistuje." Vyvalila jsem jedním dechem. Dívala se na mě rozšířenýma zorničkama a mírně pootevřela pusu.
"Jestli mi nevěříš, odejdu. A nebudu sem chodit, pokud nebudeš chtít. Promysli si to, a dej mi vědět." Dodala jsem a pousmála se na ní. Otočila jsem se k odchodu a vykročila ke dveřím. Cestou jsem zahlédla v bočním pokoji Sofii. Nezachytila jsem její pohled, jen vím že koukala na mě. Cítila jsem to. Erik se na mě rozzlobeně díval, ale já si toho nevšímala a odešla. A teď, Malcolme, si mě klidně zabij, ale Lea s Erikem mají aspoň informace o zrádci!
Za pár okamžiků jsem už stála na prahu mého bytu. Josh okamžitě otevřel a objal mě.
"Co se děje sakra?!"
Rychle jsme mu všechno vysvětlila. Chvilku na mě jen koukal dokořán otevřenýma očima ale pak se probral. "No.. Abych řekl pravdu, jsem rád že už nechceš, abych se přidal na stranu toho šílence." Uchechtl se. Vydechla jsem a zavřela na malý okamžik oči.
Viděla jsme postavu, která mi v lese navrátila paměť. Začala se pomalu měnit, až na místě, kde předtím stálo mé druhé já, stála středně vysoká žena, s vlasy stejné barvy jako má Lea, se stříbrnýma očima, trojúhelníkovým obličejem, ve kterém se zračil mateřský úsměv. Okamžitě mi došlo, o koho jde. Několikrát jsme jí viděla na fotkách. Vyslala jsem k ní několik slov díků a znovu otevřela oči. Usmála jsem se a políbila Joshe.
"Ani nevíš, jak jsem ráda že jsem zase sama sebou." Vydechla jsem.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Aiko Aiko | Web | 23. april 2010 at 18:08 | React

Jéééj, tak toto bolo krásne :) Ten koniec a ako si spomenula, no proste nádhera :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama