Každý večer, kdy svět pohrouží se do tmy,
Jako jasné slunce ukazuješ mi cestu temnotou,
Nevnímám žádné dotírání zimy,
Když tvé oči zahání duchy do stínů, ty stojíš za mnou.
Láska je to nejpevnější pouto,
Vzpomeň na Julii a Romea,
Které ani smrt nerozdělila, právě proto,
že to nebyla proradná láska jako z Macbetha.
Tam, kde i za dne nazýváš mě hvězdou,
Tam, kde všichni lásku jen zvou,
Tam, kde jakoby zastavil se čas,
Tam naše společné pouto, spojuje nás!
Takže prosím, následuj mě klidně i tmou,
Nebo i já budu jen slepě klopýtat za tebou,
Zůstaň, prosím, navždy se mnou,
Ať všichni vidí že já nejsem tou chladnou.
Vždyť i led z Antarktidy musí roztát,
Na žáru slunce Sahary,
Vždyť i já, musím lásku ustát,
Nechci dopadnout jako Alžběta Bathory!
Sama a ve tmě uvězněná,
Žádná jistota, jenom agonie smrtelná,
To ty mě trháš ze spárů smrti,
To ty dáváš mému životu světla hrsti.
Miluj mou touhu divokou,
Miluj mou podstatu temnou,
Miluj mě,
Protože já miluji Tebe,
Zapíšeme se do hvězd,
Do půlnočního nebe,
Jako Romeo a Julie,
Kteří přežily,
Aby o své lásce vyprávěli.
~Aneb děkuji Alison, že na mě opět po nějaké době přenesla Múzu, která mě dokopala napsat aspoň něco..=D .. No.. No nevím..=P Jsou to moje.. No jo, pocity..=PP




Comments
Eh?! Nemám slov! Kam na to chodíš?! To je úžasný! Naprosto dokonalý, kam já se na tebe hrabu?!
Já teď.. absolutně nemám slov.. snad později..
Je to naprosto ohromující!!

Souhlasím s oběma komentáři