close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit** || 67. Díl: Dans l'obscurité commence.

22. may 2010 at 14:45 | Nikyta * [Tzim] * |  **Secret minuit**
Světlo kolem mě přinutilo otevřít oči.
Kolem mě nebylo nic než světlo.. Bílé, do očí bodající, světlo..
..a.. Postava. Žena. Středně vysoké postavy. Chvilku mi trvalo, než jsem poznala svou matku. Chtěla jsem k ní vyběhnout.. Obejmout ji. Ale nemohla jsem. Byla jsem jako přikovaná k zemi. 
Matka ke mě přešla a políbila mě na čelo. Její rty se nepohnuly, ale přesto jsem uslyšela její hlas.
"Nic se neděje, fille. Všechno bude dobré. Teď jen budeš muset zvládnout.." Nedořekla.
Všechno kolem se rozplynulo v děsivé záblesky toho, co jsem už viděla - Země pokrytá mořem krve. Modrá planeta.. Nyní už spíše Rudá planeta. Jakoby se  všechna voda změnila na krev.. A na vrcholku hory, která vyčnívala nad tu rudou záplavu, stál Malcolm. Usmíval se. 
Teď jsem si všimla, že to co pokrývá planetu není jenom krev.. Ale i mrtvá těla.
Záplava krve a mrtvol. A nebyli to jen lidé. Byli to i upíři.
Najednou zase všechno zmizelo.

Nad rudou záplavou vyčníval železný vrchol Eiffelovky. Všude kolem stejná spoušť..
Pak znovu - všechno zmizelo a objevil se nový výjev.
Larry. Klečel na zemi, před křížem. Jediné oko, které mu zbylo, bylo zavřené. Ruce měl spojené. Modlil se. Jeho mrtvolně modré rty se chvěly v přívalu slov, kterým jsme nerozuměla. A ani jsem nechtěla rozumět. V jeho hlase byla bolest, zklamání a zuřivost.
Pak všechno opět zhaslo.. ale už se nic neobjevilo.
Jen jsme ucítila prudký náraz.
***
Sakra! Do teď nebyl v Paříži jediný upír, a teď do nich doslova narážím. 
Přede mnou stál upír......
Počkat. Tohle znám.
"Constantine..." Zajíkla jsem se. Co se to tu děje?
I on se rozhlédl kolem. Všechno bylo jako tenkrát, když jsme se poprvé potkali. Přeměřil si mě pohledem a zakřenil se.
"Vím, co se stalo po tom." Nadhodil.
"Hm.. Ale teď to tak nebude." Odsekla jsme a vyrazila do ulic. Na místo, kde jsem poprvé potkala jeho.
Vrážela jsme do lidí, kteří za mnou křičeli nadávky všeho typu.
Všechno bylo stejné. Až na pár věcí - nebyla jsem Giovanni, neměla jsme krátké vlasy a nebyla jsme tak blbá abych se dala dohromady s Constantinem.
Běžela jsem. Co to šlo. Strčila jsem do stařenky, která padla do náruče nějakému pánovi přibližně v jejím věku. Zanadávala, ale mám pocit že jednou nastane den, kdy by mi měla spíš děkovat, že jsem jí někoho dohodila.
Pak mě to uhodilo do nosu. Jako bych dostala pěstí. Ale nebyl to smrad. Spíš jásavá vůně plná lásky a očekávání.
Ještě jsem zrychlila a pak znovu ucítila náraz.
Tentokrát následovaný objetím.
"Niky!!!" Ozval se mi u ucha známí hlas. 
Radostně jsem Joshe objala.
"Bože můj!! Ty žiješ!!" Vykvikla jsem a ucítila jak mi po tváři teče slza.
"Ta taky nevypadáš moc mrtvě!" Rozesmál se a stále mě k sobě tiskl.
Ještě pár okamžiků jsme takto zůstali. Pak Joshovi zaklepal na rameno jeden jeho druh. Vypadal zmateně a pobouřeně si mě měřil.
"Co ta špína blbne?" Zeptal se naštvaně.
Pohlédla jsme na Joshe. "Jeden z těch, co zemřeli jako první?" Přikývl. "Áha.."
Vypadal ještě zmateněji.
"Mmm.. Vysvětli mu to.. Ale vrať se mi co nejdřív. Budu u sebe v bytě.. Potřebuju zkontrolovat ostatní." Políbila jsme ho a vyrazila na další běh.
***
Zastavila jsem před velkou vilou.
Rychle jsme k ní doběhla a zazvonila. Nervózně jsme podupávala nohou.
Otevřel mi Max, jeden z Malkavianů, které Alex-Sauriel dříve zabil.
"No PotěšPánbůh, Nikčo, seš to ty?" Vyrazil ze sebe a prohlédl si moje vlasy."Sekne ti to. Co si přeješ?"
"Je tu Alison?"
"Jasně. Je někde nahoře s Dimčou." Zakřenil se a pokynul mi, abych vešla. Tomu oslovení Dimitrije jsme se musela zasmát. Rychle jsme vyběhla po schodech nahoru.
Hned v prvním pokoji byla Alison. Leželi s Dimitrijem v posteli a líbali se.
"Ahh.. Budu dělat, že jsem to neviděla!!!" Vykřikla jsem se smíchem. Odlepily se od sebe a vykulili na mě oči.
"Takže.. Jsi v pořádku!!!" Vyrazila ze sebe Alison a vydrápala se z postele. Ve chvilce byla u mě a objímala mě. Už byla Toreadorka.. Takže některé věci se do původní verze nevrátily.
"Jsme šťastná, že jsi na živu."
"No počkat." Odtrhla se ode mě, a zamračila se. "Co si pamatuju ze své smrti, tak jsi mě zabila právě ty!"
V rychlosti jsem jí vysvětlila okolnosti s Cath a její smrtí.
"Musím jít.. Domů." Ukončila jsme s úsměvem, políbila ji na tvář a objala Dimitrije.
V kapse jsem měla pár eur, tak jsme se svezla taxíkem.
Všechno je v pořádku.. Všichni jsou naživu!
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Alushka Alushka | Web | 22. may 2010 at 16:02 | React

Ahoj jak se mas?? Dlouho ses neozvala?? :D:D Neva :D Napis jak se dari a co delass :))
Alushhka

2 Aiko Aiko | Web | 22. may 2010 at 16:16 | React

Téééda, toto bolo naozaj super. Som rada, že všetci žijú ;-) Usmievam sa tu na monitor ako blbá :-D  :-D  :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama