close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Trovare Sempre - Hledání věčnosti** || 1. Díl: En el comienzo de todo

22. may 2010 at 18:11 | Nikyta * [Tzim] *
Šeptala jsem legendy.. Načrtla jsem mýty, dávno ztracených epoch.
Tkala jsem pohádky v srdcích lidí.. Jsem ta, která vládne zatraceným.

Anita se s trhnutím probudila. Po čele jí stékal chladný pot. Rozhlédla se kolem.. Ano - byl to jen sen.
Sjela pohledem na hodiny a opět s sebou švihla do polštářů. Šest hodin ráno. Už neusne.
Za pár vteřin už ve svých barevných papučích stála před kávovarem a sledovala kapku po kapce, jak padá do hrnečku.
Přemýšlela o svém snu.
Sevillská katedrála. Skleněným stropem prosvítá několik slunečních paprsků, ačkoli, když pohlédne ven otevřenými dveřmi, vidí noční tmu.
Ve dveřích se náhle zjeví postava.
Je to žena. Narůžovělý, ale velmi světlý odstín kůže prozrazuje Evropský původ. Rovné, černé vlasy jí nesahaly ani po ramena. Konečky se jí ježily do všech směrů, a když se nějaký ze slunečních paprsků dotkl té černé záplavy, objevily se rudé odlesky. Rudé, jako krev. Na sobě měla bílé roucho, podobné těm, co se nosívala v Egyptě.
Ve chvíli, kdy na Anitu obrátí černé oči se od stropu, kde prosvítají paprsky slunce, snese druhá žena. Je menší, než ta tmavovláska. Dlouhé, bílé vlasy jí sahají až po pás. Pleť měla barvu kakaa a oči měla světlounce zelené.
Pak se chrámem, jako blesky, rozlehla ta slova. Říkala je tmavovláska. Tedy.. Spíše vrčela. Dívala se na tu se zelenýma očima nenávistným pohledem.
Anita vyjekla. Vařící káva přetekla a polila ji ruku. Rychle vypnula kávovar a popálenou ruku strčila pod proud ledové vody.
***

Den ve škole se neskutečně vlekl. V jedné ze středních škol v Seville, čtvrtém největším městě na jihu Španělska se den dal přežít, obzvlášť v tuto roční dobu, jen v tom nejlehčím oblečení a s neomezeným přísunem pití.
Konečně se ozvalo zvonění oznamující konec školního dne.
Anitou projela zima, jako šíp. Zmateně se podívala na nebe, potažené černým sametem. Ráno ještě pražilo slunce, a teď to vypadá jako někde v Anglii.
Za pár vteřin už se spustil liják.
Anita byla ráda, že podnik, kde každý den obědvá není příliš daleko od kolejí, kde bydlí.
Když vešla do prohřáté místnosti, byla promočená na kost.
"To sis skočila do vody, co Anito?" Zasmál se kuchař a naložil jí pořádnou porci špaget.
"Jak jsem měla asi vědět, že začne takhle lít?" Podotkla rozmrzele.
"Co já vim. V televizi vo tom nic neřikali.. Ale když voni taky vždycky nekacají věcí, ale něco potřebnýho - to ne." Vykřikl kuchař a zašermoval ve vzduchu naběračkou. 
Anita si sedla ke stolku v nejzazším koutku restaurace.
Přišlo ještě několik hostů.
Když se ale znovu otevřeli dveře, Anita si musela párek nových hostů prohlédnout. 
I přes to, že venku pršelo, měli tihle dva naprosto suché oblečení. Oba to byli muži.
Vyšší muž měl dlouhé, blond vlasy, stažené do culíku. Přejížděl okolí modrýma očima, zatímco menší zavíral dveře. Byl bledší, než blonďák. Černé vlasy měl natužené tak, že vypadali jako ježčí bodliny. Z očí si sejmul sluneční brýle a přejel znechuceným pohledem hosty kolem. Očima, černýma jako noc, se zastavil až na Anitě. Ty oči jí něco připomínaly.. Připomínaly jí oči tmavovlásky z jejího snu.
Rychle od té dvojice odvrátila pohled k porci špaget.
Po chvilce jí to ale nedalo a rozhlédla se. V tu ránu ztuhla. Muži se mezitím usadily kousek od jejího stolku a sledovali jí. Jejich oči se neodvrátily ani když se střetly s Anitiným pohledem.
Dívka radši rychle dojedla, zaplatila a vyrazila co nejrychleji ke dveřím.
Co to mělo být?
Vyrazila ke kolejím. Celou cestu se s nepříjemným pocitem otáčela.
Byla šťastná, když se konečně dostala do svého malého bytu.
Zamkla a otočila se čelem do chodby.
Tomu, aby začala ječet, zabránila do hněda opálená ruka blonďáka, která jí překryla rty.
"Ššš, Anito. Nekřič." Zašeptal.
"Já říkal, že to bude strašpytel! Nic jsme neudělali, a ona už se málem zhroutí leknutím." Zamručel nevrle menší muž, opřený o rám dveří.
"Nai quildë!!" Zavrčel jeho směrem blonďák.
Anita ucukla před jeho dlaní. "Co se to tu sakra děje?" Zeptala se podrážděně.
Blonďák jí věnoval spiklenecký úsměv. "Klid, maličká. Všechno ti do podrobna vysvětlíme. Ale nejdřív.. Nemáš něco teplého k pití?"
 

1 person judged this article.

Comments

1 Aiko Aiko | Web | 22. may 2010 at 20:48 | React

Zaujímavé, dúfam, že bude aj pokračovanie ;-)

2 Abigail Abigail | Web | 23. may 2010 at 11:25 | React

Hallelujah..Zastihla som nejakú story v začiatku!..:D
Tak a teraz..
Znie to zaujímavo..A som z toho jeleň..:D
ale je to good...:P..Naozaj sa mi to lúbi!Dúfam že rýchlo pridáš ďalší diel..:)..Som zvedavá čo tí dvaja od nej chcú..:P

3 baruska567 baruska567 | Email | Web | 23. may 2010 at 12:31 | React

Ahoj spřátelíš ? je málokdo kdo je posedlí upíry takže těžko hledám lidi jko jsem já ... jestli ano tak napiš na můj blog .. ;)

4 Lily Addams Lily Addams | Web | 23. may 2010 at 15:40 | React

je to zajímavé. jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet...

5 Alison Alison | Web | 24. may 2010 at 15:56 | React

Skvělé, jdu číst dál.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama