Potom, co Anita naservírovala dva hrnky kávy pro své nečekané hosty, přisedla si k nim a pobídla je, aby začali vysvětlovat.
Slova se ujal výřečnější blonďák.
"Takže.. Začneme tím, že se jmenuji Meldon. Tohle," pokynul ke svému příteli, který si nedůvěřivě přivoněl ke kávě, "je Adrian. Ty jsi Anita, že?"
"Ano..Jsem.. A proč jste tady?" Anita si promnula spánky a sledovala Meldona.
"Jistě.. Takže.. Tobě se, pokud se nemýlím, zdají poslední dobou podivné sny, že?"
Anita přikývla.
"Takže.. O čem se ti zdá?" Povytáhl zvědavě obočí.
"Ježkovy zraky, Meldone!! Copak jí to ksakru nemůžeš říct?" Zamručel Adrian a podíval se na Anitu. "Jednoduše řečeno, vybrala si tě jedna ženská, co vládne menší zemičce. Budeš hledat, bohužel, s námi, její zlou sestřičku." Zakončil rezolutně.
"Sklapni, Adriane!!" Zavrčel Meldon. Pak se jen zhluboka nadechl a opět pohlédl na Anitu. "Je.. je ještě pár věcí, co by jsi měla vědět. Zaprvé.. Nejsme lidi."
Anita povytáhla obočí. "A to jste.. Mimozemšťané?"
"Máme snad xichty jako E.T.?" Zavrčel Adrian.
"Nech toho, ty choleriku!" Utrhl se na něj Meldon. "Ne.. Mimozemšťané nejsme. Věříš na nadpřirozené bytosti, jako.. Elfové? Víly? Vlkodlaci?"
"Ne. Už od pěti let ne." Zamračila se Anita. Co na ní zkoušejí? Jsou to snad blázni?
"No.. Měla by jsi začít věřit." Uchechtl se Meladon a odhrnul pramen blond vlasů. Anitě se naskytl pohled na dlouhé, elfí ucho, ozdobené mnoha kroužky.
"A to dokazuje co? Lidé takové uši mohou mít.. Může to být třeba genetická vada." Podotkla suše Anita.
"A je genetická vada i sklon k přeměňování-se při úplňku v obřího psa?" Ozval se za Anitou ženský hlas.
"Kaine.. Za co mě trestáš?!" Zaúpěl Adrian a zdrceně schoval tvář do dlaní.
"Ale no tak, příteli.." Anita se ohlédla. Za ní stála malá dívka působící autoritativním dojmem. Pleť měla do sněda opálenou a její kaštanové vlasy, stejné barvy jako oči, jí splývaly volně k lopatkám. "..Alespoň dělej, že mě máš rád." Usmála se a podala Anitě ruku. "Buď zdráva. Jmenuji se Kamila."
Anita ruku přijala a ještě jednou si dívku prohlédla. "Takže.. Vy s emi tu snažíte namluvit, že jste.. Elf, Vlkodlak a.." Zarazila se pohledem u Adriana.
"..Upír." Zamručel, s tváří stále ukrytou v dlaních.
"Ty mi taky nevoníš moc pěkně, zlato. Ale.. zkus to přežít, ve své nesmrtelnosti." Broukla Kamila jeho směrem.
Adrian po ní vrhl vražedný pohled, a více si jí nevšímal.
Anita si mezitím, třídila rozházené myšlenky.. Má jim věřit?
"Dejte mi nějaký důkaz.. Toho, že jste to, co mi tvrdíte." Navrhla nesměle.
"Adriane.." Vybídl ho Meladon.
Adrian se v okamžiku vyšvihl na nohy. "Myslíš..?"
"Ano." Odvětil krátce elf.
Adrian se zazubil a přikročil k Anitě. Vzal ji za ruku a natočil si ji tak, aby viděl na žíly. Pak se k ní přiblížil rty..
"Sakra tohle nemyslím, blázně jeden netopýrská!!" Zařval Meladon.
"A CO jsi teda myslel?" Zeptal se Adrian a pustil ledabyle Anitinu ruku.
"Rychlost!!" Procedila Kamila skrze zuby.
"U Kaina!!" Ulevil si Adrian.
Anitě pak na chvilku zmizel z očí. Zmateně se rozhlédla kolem.
"Tadyy.." Zaklepal jí kdosi zezadu na rameno. Když se otočila, uviděla Adrianovi tesáky v smrtonosném a vražedně krásném úsměvu. "Bude to jako důkaz stačil?"
"Eh.. Asi.. Asi ano.." Vykoktala Anita.
"Skvělé." Podotkl Meladon. "Takže.. Běž si sbalit. Vyrazíme."
"Kam?" Vyjekla Anita.
"Přeci do Adhamedu. Země naší královny." Odvětil s úsměvem.
Anita na něj chvilku zírala, ale pak Adrian podotkl, že nemají moc čas, a tak odběhla ke skříni, vzala kufr, a začala balit.
***
"To půjdeme pěšky? Nebo.. Poletíme letadlem?" Optala se Anita, když šli potemnělou ulicí. Už nepršelo, ale bylo o něco chladněji, než ráno. I vzduch byl prosycený deštěm.
Adrian se kysele zasmál. "Ne. Víš.. To že jsme z jiného světa znamená, že máme i jinou dopravu." Podotkl.
Anita si povzdychla a už nic neříkala.
Kamila se najednou zastavila. "Adriane.. cítíš to?" Adrian se zastavil, a nasál vzduch do plic.
"A do prdele.." Ulevil si a spolu s Kamilou se začali rozhlížet.
Najednou rozčísl oblohu blesk, jehož konec udeřil do popelnic kousek od skupinky. Z oblaku dýmu vystoupila postava. Anita okamžitě poznala ty černé oči, vlasy.. I bílé, egyptské roucho..
"Fesgar math, přátelé!" Promluvila zvučným, svůdným hlasem.
"Buď zdráva, Tristanio." Šeptl Adrian a jako jediný se mírně uklonil.
"Je skvělé vidět, že alespoň někdo stále dodržuje mravy slušnosti!" Vykřikla radostně a přejela Anitu pohledem. "Ty budeš Leanbh Solas, co?"
Anita jen tázavě pohlédla na Meladona. Tvrdým pohledem, který k jeho zevnějšku absolutně neseděl si Tristaniu měřil.
"Z Keltského jazyka to znamená 'Dítě světla'. Tak o Tobě mluvila Grona. Naše královna."
"Ach.. Moje drahá sestra, Grona.. Kde té je konec?" Rozesmála se Tristania.
"Co.. Co jsi jí provedla?" Vyjekl Maladon.
"Zatím nic. Ale moji ghúlové ji hledají.. A nebude to trvat moc dlouho.. A až ji najdou.." Rozesmála se. "No.. vaše skupinka bude jen zpestření hry. Tioraidh andrasda!" Vykřikla ještě a zmizela.




Comments
Fúha, husté
Som zvedavá čo bude ďalej 
A dál? Doufám žě brzy, protože mě to chytlo.
opravdu dobré
"Máme snad xichty jako E.T.?"
Toto bolo zabité!..:P
A už tomu začínam chápať..