close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Trovare Sempre - Hledání věčnosti** || 4. Díl: Tartaros

26. may 2010 at 21:13 | Nikyta * [Tzim] *
Dnešní díl trochu kratší..ještě to nemám všechno promyšlené, tak vytvářím břečku kolem..;)

Nad temnou krajinou, bez zeleni a květů, plnou stromů s holými větvemi, polorozpadlými náhrobními kameny a temně šedým pískem, který pokrýval každičký kousek země se vznášel krvavě rudý měsíc.
Jeho paprsky, stejné barvy jako on sám, ozařovaly vysokou stavbu podobnou chrámu. Mezi tónovanými skly, jejichž barvy se skládaly z černé a všech odstínů šedé, seděli nehnutě kamení chrliči, jakoby čekali na svou oběť, která má v brzké době dorazit.
Na střeše z černých tašek se tyčily podlouhlé, štíhlé fiály, které jako strážci vyhlíželi do nekonečné poušti, hledajíc cokoli živého.
V ohromné síni, seděla mezitím, na kamenném trůně, vystlaném černým saténem, Tristania.
Jediný, narudlý paprsek světla dopadal přesně na její útlou, ale přesto dominantně vypadající, vysokou postavu.
Zvedla oči, k čemusi, co lidské oko není schopno postřehnout.
Jeden ze stínů, které byly, krom Ghúlů, jedinými obyvateli Tartarosu, se jí syčivou řečí na cosi zeptal.
Tristania pouze přikývla, dlouze vydechla a opřela se zády o chladný kámen.
Soustředila se. Slabý, nezřetelný paprsek světla, se vznesl do vzduchu. Zdálo se, jakoby vystoupil přímo z ní. Ano - to její mysl plula do Skelatonu, do území patřícího její sestře, Groně.
***

To, co tolik nesnášela - slunce, svěží zeleň, květiny - kolem ní proplouvalo jako ve snu. I přes to ale věděla, že je to skutečnost. 
Proplula jedním z otevřených oken, až do velké síně. Na lůžku přímo v jejím středu, zalita slunečním světlem, spala Grona. Bílé vlasy jí splývaly volně po stranách lůžka, oči zavřené.
Tristania se zhmotnila přímo na hranici stínu a slunečního svitu, ve kterém Grona spala.
"Jednou.. Jednou už budeš spát jinde. Pod těžkou, chladnou, vyprahlou zemí Tartarosu, tam, kde to tolik nesnášíš, sestřičko." Pronesla tichým, sladkým hláskem. "Amhiár bás.. Bude se rozléhat všude kolem.. Píseň smrti.. Temnoty.." Vydechla nakonec, ještě tišeji. Gronina víčka se nepatrně zachvěla. Tristania, která tu drobnou změnu postřehla, se rychle stáhla hlouběji do stínů.
Grona náhle oči otevřela úplně. Rychle se posadila a zadívala se tam, kde Tristania stála.
"Lá!!" Vykřikla. Sluneční paprsky okamžitě prostoupily každičký kout síně, ale Tristaniu nebylo nikde vidět. Tristania už byla myslí, i tělem tam, kam patřila - na trůně v Tartarosu.
***
"Amhiár bás.." Vydechla zasněně Tristania.
Stín, s podnosem, na kterém seděla sklenka s temně rudou kapalinou, se pokorně uklonil před dívkou na trůně, která okamžitě popadla sklenku a obrátila ji do sebe. Nespokojeně ji potom odhodila kamsi do neznáma. V jednom koutku úst jí utkvěla kapka té tekutiny, která jí pomalu stekla až k bradě.
"Elfí krev? ELFÍ?!" Vykřikla na stín. "Fuar adhmad!!" Zařvala ještě. Stín se rozplynul. Do nenávratna. Do nicoty. Tam, kam patří Tristania. Jenže na ni světské zákony nedosáhnou. A nikdy nedosáhly. Proto je teď tady.
Prstíkem si utřela kapku. Nespokojeně se na ni zadívala. Jazykem si přejela po kůži, potřísněné tou elfí břečkou a zkřivila tvář nechutí.
"Elfí krev.." Vydechla a zavrtěla krátce hlavou. Jak asi bude jednou chutnat Gronina krev? Po trávě? Hlíně? Čerstvé vodě? Kdo ví.. Ale jen ona, Tristania, bude moci okusit.. Jednou..
 

1 person judged this article.

Comments

1 Aiko Aiko | Web | 26. may 2010 at 21:49 | React

Fúha :) Husté :D

2 >>> ^:_:^ Mai Raion ^:_:^ <<<  ® >>> ^:_:^ Mai Raion ^:_:^ <<< ® | Email | Web | 27. may 2010 at 6:56 | React

za to nemôžem že zomrel... každý deň niekto zomre... keby si mala niekde napísanú rubriku reklamy tak to tam nemuselo byť =D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama