..Takže..Jsem velice, velice ráda, že je tu už konečně pořádné téma! ;]
Smrt je součástí každodenního života..života nás všech.
Každý už zažil bolest ze smrti blízké osoby, nebo mazlíčka.
Jak ji beru já osobně? Normálně na ni zapomínám..ale když už si vzpomenu, na tu vyzáblou slečnu s kosou a černou kápí, nevybaví se mi smutek, ani prázdnota.. Jen začátek něčeho nového. Začátek nové kapitoly, do které ale nevidíme ze stavu žití.
A ačkoli si to někteří z nás, respektive vás, neuvědomují, smrt se blíží každým okamžikem. Už jakmile se narodí dítě, je mu předurčena smrt. Jste šťastní, když někdo z vašich blízkých přežije autonehodu? Nechápu proč - stejně jednou zemře. Ať už to bude.. Za měsíc, zítra, pozítří.. a hodinu.. Za minutu.. Smrt je jednoduchá, neodvratná.
Možná proto je třeba se s ní vyrovnat už na začátku života. Já to udělala.
Nejprve jsem ji nemohla pochopit..Proč? Proč vlastně lidé umírají? Aby udělali na světě místo pro nové? Aby už konečně našli ten věčný klid? Možná. Ale jednou to čeká každého.
Tak proč nepřemýšlet už v mládí o tom, co budeme vyvádět na obláčcích, nebo v mém případě v plamíncích věčného vedra? =]