close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

September 2010

XIII. Století >> Julie umírá každou noc

6. september 2010 at 18:35 | Nikyta Destiny* |  MusiC

So, So, So long..=D **

6. september 2010 at 14:25 | Nikyta Destiny* |  Her diary
Aloha plazmogenní medúzy =P
Jak jde neživot? U mě pohodička..=) jen tak trochu zjišťuju že plavu ve víc předmětech >> Zemák, Příroďák, Chemie..a trošku matika.. No hrůůůůůůůza..
Hm.. Dneska ještě na první hodinu výtvarky v tomhle školním roce.. Help..=.=.. Jinááč..=D vzhledem k tomu, že už máme skříňky, dneska jsme se daly s Jeny do výzdoby..>)) Schytala jsme to já, ona, její kluk a Lukyy..=PP No.. Vypadá to dokonale.. O=))

Bááááj =P

**Siréna**

3. september 2010 at 12:47 | Nikyta Destiny* |  Poezie a Pointy
Lehké kroky po mořské hladině,
Kapky deště, zdobí její ohnivé vlasy,
Všechny její pohyby působí ladně,
Afrodita stvořila ji, jako ukázku nadpozemské krásy.

Jako opar z mlhy,
Blíží se k námořníkům na tvé lodi,
Jako záře hvězdy,
Ztrácíš se v nádherné, Sirény písni.

Nemůžeš jít pryč,
Nemůžeš utíkat,
A i když jiný, neokouzlený, volá "Křič",
Nemůžeš se se sílou Sirény potýkat.

Její plné rty,
Její překrásné oči,
Její dlouhé prsty,
Tvá loď potápí se ve tmě noci.

Poslední sladké tóny,
Poslední tvé posádky vzdechy,
Poslední pohled hvězd na tvou tvář,
Poslední pohled tvůj, na hvězd zář.

Básnická nálada - **In the Dark***

2. september 2010 at 21:49 | Nikyta Destiny* |  Poezie a Pointy
Mučivé tóny violy,
Vidím kolem sebe anděly,
Na tvářích mají zlověstné úsměvy,
Vím že vím, že nečeká mě pocit úlevy.

Zlomené kousky mého já,
Neposkládáš, ač chtěl bys sebevíc,
Už není tu, duše má,
A ta prázdnota - ta mě bolí nejvíc.

Byla jsem na místech,
Která jsi nikdy neviděl,
Jsem uzavřená v bílých zdech,
Bůh na mě asi zapomněl.

Slzy řinoucí se po tvářích lidí,
Kteří mě nikdy neznali,
Ach - co to mé oči vidí?
Nechci, aby mé oči povrchnost spatřily.

Oh, ty, violo,
Proč provázíš mě vzpomínkami,
Držím kousky, tebe samého,
Které Múzy po nebi rozházely.

Zlámané kousky tebe a mě,
Ach hvězdy, aspoň vy pomozte,
Když nepřijala nás země,
Třeba bude k nám milosrdné nebe.

Tahle místa, která jsi nikdy neviděl,
Pláču,
Ty jsi můj padlý anděl,
Už nevydržím utrpění - nemůžu.

Rozplynout se v hvězdný prach,
Hledám ve tmě,
Zakopávám o práh, 
A ztrácím tě.

Pláč violy - neuspěla jsem,
Kousky z nás,
Smrt jako prázdný vjem.
Ach ten věčný mráz.

Do noci, 
Rozplynula se naše hvězda života,
Už podléháme té nemoci,
Které říká se lidstva slepota.

Den Poté, aneb první den jakožto novopečená deváťačka **

1. september 2010 at 12:40 | Nikyta Destiny* |  Her diary
Hyvää päivänjatkoa!
No.. Takže k tomu osudem vyvolenému, bláznivému, depresivnímu a idiotskému dnu..!
Škola - ta stará, plesnivá, smradlavá a pitomá budova - bohužel zkáze nepodlehla a nezřítila se. Na neštěstí prázdniny ve zdraví přežil i ředitel, zeměpisářka a fyzikářka (která mě dnes ráno málem přejela). Ách jo..
Sice jsem tam strávila jednu jedinou hodinu, ale i přes to bych zítra radši nikam nešla. =.=
Kamarádi - super, ale za tu nudu mi to nestojí..=D
..Třídní je pořád stejně otravný, jako vždy býval, s těmi kecy že "Tohle je váš poslední rook, tak mááákněteee, ať má naše třída dobrou reputacii u vedenííí..." Překlad: "Makejte ať si mě velkej šéf víc oblíbí a mám šanci na místo zástupce ředitele!"
..Zkorumpovaná, plesnivá a humanoidní škola.. Taková, jaká vždy byla a vždy bude..=.=

Saatanan kanssa!