Tohle je podle mě nic moc, ale líbí se mi to..=D pokoušela jsme se trochu o styl ve kterém psal Charles Baudelaire, ale zdaleka to není ono..=)
Do prachu shozen z nebes,
Na zemi sténajíc,
Zoufalý, jako zbitý pes,
Zavržen Bohem, umírajíc.
Upínal zrak k falešné naději na spasení,
Doufajíc, že mine ho pekel žár,
Posmívajíc se těm, jenž čeká zatracení,
Užíval si v lůně, božského ráje, skal.
Tam, u té azurové říčky,
Nymfu líbeznou viděl stát,
Při hříchu pohřbil všechny křížky,
Co mu jeho Bůh rozhodl se darem dát.
A když ona Nymfa, v roztrženém šatu,
Utíkala pryč po cestě z oblaků,
Hříšník z Ráje spadl na hříšnou zem, sem dolů.
A tak, ve vzteku proklínaje,
Pěstí hrozí k nebi, bývalému svému domovu,
A do smrtelné agonie upadaje,
Volá k sobě nevěstku Satanovu.
Ona Nymfa, sestupujíc se smíchem z nebe,
Mění svou podobu, z andělské na ďábelskou,
A tak ukazuje pravou tvář sebe,
Místo s Nymfou, hřešil on s nevěstkou.
Bůh se tomu celému směje,
"Ach, hříšníku, toť je ti odplatou."
Zato Satan, ten otec všech padlých mstitelů,
V tichu zrak klopíc do tmy, "Ach... Tebe, příteli, lituju."




Comments
Mne sa to páči, celkovo je tá báseň krásna a páči sa mi aj výber slov