Dlouhé, ostré drápy,
ostřejší, než ostnaté dráty,
bolest má, nikdy nepřestávající,
když prohlubuje ránu zející.
Do živého masa,
mám nohy jako z másla,
potůčky krve, co staly se slzami,
rudé, hedvábné stuhy vetkává pod mou kůži jehlami.
Život jenž lásku k tobě postrádá,
nic, vůbec nic mi neříká,
rudý měsíc, odrážející mou bolest zapadá,
ve chvíli kdy mraky radosti slunce odláká.
Kdybych zemřela... Nic by se nastalo,
mrtvá už jsem, uvnitř, kvůli tobě - lásko.
Hedvábné stuhy, za které mé srdce škubalo,
když uvědomila jsme si, že neřekneš "Dobrou noc, krásko"..




Comments
Jako báseň je nádherná!!!

A jako obsah,který se týká tebe...
Vím,že láska bolí,ať už tomu věříš nebo ne,ale neumírá se na ni. Nikdy
Neboj se,příjde ten pravý