Každý večer u okna,
Když podívám se na nebe,
Dřív, než ponořím se do sna,
Myslím na tebe.
To nebe, Sleduješ taky,
Říkám si tiše,
Vím.. Zní to příliš optimisticky..
Ale stejně..
Chci cítit,
Teplo tvého objetí,
Nechci tě ale nijak nutit..
Ani říkat si o políbení.
Ty vlastně ani nevíš,
Co cítím,
Ty vlastně ani nevidíš,
Jak moc po tobě toužím.
Chci být vzduchem,
Jenž dýcháš,
Chci být stínem,
Který všude s sebou taháš.
Chci být světlem,
Co dotýká se tvojí kůže,
Chci být štěnětem,
Kterého bereš si láskyplně do náruče.
Chci být snem,¨
Který si necháváš zdát,
Chci být cílem,
Jehož se nechceš vzdát.
Chci být stěnou,
Které se prsty dotýkáš,
Chci být trávou,
Přes kterou přebíháš.
Chci slyšet každičký úder tvého srdce,
Chci cítit každičký výdech na své kůži,
Už nechci aby ses ke mě choval jen jako ke kamarádce,
Chci abys i ty na mě myslel, když budeš uléhávat na loži.




Comments
ah, on má štěstí
prekrásna báseň
úplne chápem to o čom píšeš, sama niečo také zažívam
Ne...Neeeeeeeee...

Promiň,to neříkám na to,že to není nádherné!To samozřejmě je,je to dokonalé!
Ale...ten text..ta pointa...neeee...