Jdu sama, životem i smrtí,
stíny, trny, klestí,
osamocené kroky na prérii života,
tiché kroky, oživlá samota.
Jdu sama, pouští i mořem,
jdu sama, radostí i hořem,
jdu sama, bouří i sluncem,
jdu sama, radostí i smutkem.
Tiché kroky,
ztrácí se v písku všechny roky,
nořím dlaně,
do srsti mrtvé laně.
Jdu sama, jsi jen vánek,
jdu sama, jsi jen okvětní plátek,
jdu sama, jsi jen vzduch,
jdu sama, jsi nehmotný a tichý duch.
Podívej se co samota se mnou udělala,
zůstávám chladná, i když dřív jsem ti neodolala,
jdu sama, do bezedné propasti,
toto území patří jen a pouze smrti.
Jdu sama, smrtí i životem,
jdu sama, prohrávám hru s tichem,
jdu sama, dej pryč růže i můj hrob,
jdu sama, to ale neznamená že mám v hrudi hrot.
Když štěstí zabije naději,
když víra padne do hrobu raději,
kdy má zimní bouře, rozčísne oblohu,
víš, že jdu sama, nemůžeš mi přicvaknout řetěz na nohu.
Jdu sama, ale to už víš,
tak copak, větře, ještě mi povíš?
Nepomůžu ti, když jdu sama,
nikdy to neodchází, když jdu sama.
Každý krok, který udělám,
nepoznáš můj hlas, když tě zavolám,
nepoznáš tlukot mého srdce,
jdu sama, i když pochopit se ti to nechce.




Comments
Jen tiše zírám...
Je to...tak plné citů..tak krásné!!