Dusíš se slzami,
panenko uplakaná,
zmítaná vlnami,
utři si oči, uslzená.
Nesmutni dál,
nad plamenem jenž zhasl,
říkáš, že je jediný kdo tě znal,
ale každý nad tebou žasl.
Nesmutni stále,
nad popadaným listím,
nebuď zamilovaná do Krále,
láska je bolest, já tě doprovodím.
Každý krok uděláme spolu,
budeme se držet za ruce,
předstírat, že neznáme nic jako školu,
nic nerozdělí naše srdce.
Budeme předstírat,
že láska ani bolest nás netrápí,
proč se tím vlastně zabývat?
Život je stejně jen pomalé umírání..




Comments
Nádherné :)
,,Život je jen pomalé umírání" pěkně použitá myšlenka :)))
Občas bych chtěla být panenkou,která nemá jiné myšlenky,než,co si vzít na sebe

No jo,je to jinak..
Životů je tolik,kolik je na světě lidí..
Je to krásně zpracované