Dotek křídel motýlích,
záblesky naděje v temných chvílích..
Dotek andělských perutí,
obzory bílé jako peří labutí.
Blesky zářivé,
úsměvy tvé upřímné..
Naděje volná, jak vítr podzimní,
a při tom připoutaná k tobě jako řetěz nejtěžší.
Zakletá do tvých očí,
miluju jak, když se usměješ, svět se se mnou točí,
tvůj hlas, bolest prořízne,
láska jenž k tobě cítím, hory přenese.
Co na tom - že za chvilku mě nadšení opustí,
zatím si ho vychutnám až do kapky poslední.




Comments
Krásne, smutné, vystihujúce...
Ano,pravda pravdoucí...
Hlavně,Nikýs,neztrácej naději...
pekné