Společně s noci závojem,
odchází má lidskost, mám ten dojem..
To monstrum ve mě křičí,
drtí, trhá, ničí..
Cítím ty ostré drápy,
po laskavosti - žádné stopy,
řve to na mě,
v mém nitru - to zla sémě.
To monstrum uvnitř,
není už v kleci,
to monstrum uvnitř,
ztrácím kontrolu - ztratila se v noci.
To monstrum uvnitř,
jsem pomalá,
to monstrum uvnitř,
pochop že nejsem dokonalá!
To monstrum uvnitř,
zahazuju všední masku,
to monstrum uvnitř,
ztrácíš se v mých očích lesku.
To monstrum uvnitř,
teď víš, kdo jsem doopravdy,
to monstrum uvnitř,
radši neotáčej se ke mě zády!
Postav se dál,
už nejsi v téhle zemi král,
teď to monstrum na dně mé duše,
na povrchu je - řve a kouše.




Comments
Ne,uvnitř v tobě není monstrum,nýbrž bolestivé kňučící štěně,kdybych to mohla přirovnat...
Kdybych tě znala,otočila bych se k tobě zády,protože bych ti věřila,že mi nic neuděláš...
Jinak krásně zpracovaná báseň
Nikyta, páni, toľko básni ako v poslednom čase ty niektorí nenapísali ani za celý život...Je to krásne, no pripájam sa k Tenny, určite nie si monštrum :)
Moc hezky napsané, jako všechny tvé básně ;)
zvláštní báseň, ale nádherná ^^
Krásné :)
Docela časté téma... ale musím říc, že ta báseň mě opravdu upoutala... jsi moc šikovná a je vidět, že se v těch básních hodně zračí tvá duše... (asi jako v mých kresbách ta má... a vlastně ve všech výtvorech se nějak autor vyjadřuje)