Okovy z růží,
trny jenž tvé vězení střeží,
krvavé slzy máčíce tváře,
oknem line se rudá záře.
Dlouhé prsty tančící po strunách,
sníš o všech tvých lidských touhách,
umíráš, připoután k životu,
mezi lidmi nacházejíc samotu.
Jsem tvůj malý fénix, tvá černá růže,
co dotýká se jemně tvé trýzněné kůže,
jsem tvá múza, jenž dává tvým snům život,
jsem tvůj smrtihlav, slyšíš mých křídel tlukot.
Okovy z růží,
hranice z ohňů tvou cestu kříží,
podej mi ruku, jsem tvým bledým průvodcem,
jdeme mezi životem a smrtí, osvícení rudým měsícem.
Za hradbami hor,
na místě, kam nedosáhne ani nejhorší mor,
spatříš má černá křídla, tmavé perutě,
vznášíme se v oblacích, v naprosté temnotě,
pryč od světa zrady a trní,
pryč od láskyplného hraní.




Comments
Vznášíme se v oblacích,v naprosté temnotě...
To se mi líbí..
Nevím,co říct..
Snad jen..krása