November 2010

Déjà vu - součást všedního dne.

26. november 2010 at 13:50 | Aya |  **Články na Téma..**
Takže.. Každý z vás asi ví, co to to Déjà vu je. Ten kdo ne, krátké shrnutí - je to pocit že se něco už stalo, po případě že jste už někdy byli na místě, kde jste poprvé.
Kde se Déjà vu bere? Jó, tak to bych taky chtěla vědět. Je to asi různé - někdy ze snů, minulých životů, podvědomí... Zdrojů může být hodně. Až příliš hodně, co?
Každopádně je to opět něco, co je mimo chápání. Někdo to zažívá každý den (viz. já), někdo to nezažil nikdy. Podle mě má tu schopnost hodně lidí, ale buď si ji neuvědomují, ignorují ji nebo je nezajímá. 
Většina z vás by měla vědět, že člověk používá dvě třetiny svého mozku. Ta třetí se dle mého "zapíná" když spíme a, ano, když máme ono Déjà vu. Pravda, nebo domněnka? To asi nikdo nikdy nezjistí =)

Spike >> Rest in Peace

26. november 2010 at 13:41 | Aya |  MusiC



Hi, hi, hi!**

25. november 2010 at 15:39 | Aya |  Her diary
..Ahoj, ahoj, ahoj! =]
Takže po dlouhé době se tu hlásím s dobrou náladou. Dnešek byl...No... Jak to říct. Až na fyziku, matiku a pracovky č.1 >> Naprosto úúúúúúúžasnej den =) Hrozně moc smíchu, vtipů... Prostě úžasný =) a to pozor - ještě to neskončilo! Za chvilku jedu do města za sestřenkou Amber. Nu... A zítra zase do města s Jirkou =)
V těchhle chvílích miluju život! x)


Něco, co nejde popsat slovy

17. november 2010 at 20:16 | Aya |  Her diary
Tak se vám po delší době zase hlásím. Za tu dobu (pět dní?) se toho moc nestalo. Dneska jsem byla u jisté osoby ze záhlaví /hahaha/ na sledování Resident Evil 2 a 3... No co dodat - úžasné filmy s ještě úžasnější osobou =].. Zítra mě čeká výlet na úřad práce, kam jdeme se třídou a odpoledne oslava narozenin mojí mamky. A v pátek nejspíš (předtím než pojedu k otci) asi na dvě tři hodinky do města =)
Jinak... Ještě k té předtuše - dnes našli ve Frýdlantu mrtvého dělníka. Nadýchal se oxidu uhelnatého. Nehoda. Vím. Může to být jenom... Jenom náhoda, ale stejně mi to zkazilo celé dopoledne.
Vaše Aya

(c) cyxk.blog.cz

Na dně

16. november 2010 at 19:55 | Aya |  Poezie a Pointy
Nemůžeš mluvit, 
jako umlčený vodou,
slyšíš všechny barvy,
a vidíš tu vůni divokou.

Jsme na konci,
cesta, na které jsem tvým průvodcem,
zaniká, rozplývá se do noci,
kde půlnoční slunce - Luna - vládne životem.

Poslouchej, ty krásné, divoké chutě,
vedou tě nocí, krátkou cestou k záhubě.

Tiché bušení,
nevnímáš tvé srdce,
které ovládlo neblahé tušení,
věř, že nedopadneš měkce.

Propastí tvořenou jedem,
provedu tě znovu já,
jen neplýtvej dechem.
Tahle propast je hlubší než se zdá.

Sestra smrti, vede tě tmou,
hádáš dobře, to já jsem tou zlou.

Jen si hraj na nevinného,
ta maska nevydrží nápor nemoci,
pak spatří tě tu světlo, prohnilého,
už nebude ti pomoci.

Slunce spatří,
tvé srdce prohnilé,
já zašeptám: "To ti patří,"
a zmizím ve věčnosti chladné.

Tam, kam jsi sám mě poslal,
bloudím, ale živá, to není to, o co jsi žádal.
Nemám pravdu?

Your last night

16. november 2010 at 19:34 | Aya |  Poezie a Pointy
Hluboká a temná je nám patřící noc,
copak? Chci toho snad moc?

Podej mi ruku,
cesta je snadná,
na konci zříš duhu,
a svíčka života pomalu zhasíná.

Nemohu být opuštěná,
protože duše tvá, bude ve mě zpečetěná.

Bude to lehký dotek,
neboj se, nebude to bolet,
je to jen jako dlouhý spánek,
uslyšíš jen rajský, tichá sonet.

Nebudu opuštěná, ach, nikdy jsem nebyla,
každou noc, kousek jiného života jsem upila.

Tvoje vzpomínky,
na oltáři - je jen na mě,
mám-li je dát do tvého života kroniky,
či pohřbít je s tebou do země?

Jsem to právě já, kdo si tě našel,
už je to dávno co můj První, branou smrti prošel.

Nejsem opuštěná,
nemohu být,
jsem jen v noci a tmě uvězněná,
ale...Možná tě nechám tvůj sen o životě snít...

Black Sisters

16. november 2010 at 18:24 | Aya |  Poezie a Pointy
Povstaň,
z jedu našich srdcí,
povstaň,
z proplakaných nocí.

Z jedu,
světlo slunce bledne,
z otráveného růže trnu,
každý, kdo v tebe nevěří do hlubin padne.

Ze zmrzlého vesmíru,
z rozpukaného srdce,
ušij světu zkázu na míru,
ať každý trpí hořce.

Povstaň!
Protože já tě volám!
Povstaň!
Protože se sestrou tě hledám!

Z otráveného parfému noci,
povstaň, jako znovuzrozený,
poddej se Černých sester moci,
a buď tu s námi, vyvolený!

Protože to my říkáme,
protože má ústa na tebe čekají,
protože to my tě voláme,
jsem připravena na polibek tvůj palčivý.

Polibek, zrozený z jedu,
horký jako láva,
a přitom podobný ledu,
to my jsme lidstva zkáza!

Cesta ke konci

14. november 2010 at 21:37 | Aya |  Povídky
Třetí díl Ztracených duší =)

Přistoupil k otevřenému oknu. Ledový noční vítr se mu opřel do tváře a rozcuchal jeho delší vlasy barvy havraních křídel. Zahleděl se na měsíc a vzal stříbrný amulet, jenž s emu houpal na krku do dlaně. Stiskl ho.
"Už jen tři, drahá... Už jen tři." Vydechl tiše. Jeho hlas zanikl v šeptání větru. Stále hleděl do bledého světla luny, které propůjčovalo jeho pleti přízračný vzhled.
Za jeho zády se ozvalo přidušené mumlání. Otočil se a rty se mu zvlnily do úsměvu.
"Ach... Málem bych zapomněl, maličká. Bez tebe už jen dvě." Řekl do tmy, zavřel okno a vydal se ke své posteli. Dívka, která v tomto bytě bydlela nyní ležela na posteli se svázanýma rucema. Přes pusu měla pruh látky, aby nemohla křičet.

Hate me as I love you

14. november 2010 at 18:02 | Aya |  Poezie a Pointy
Nenáviď mě,
jako tě miluji,
opustils' mě ve tmě,
ale já tě následuji.

Klidně na mě křič,
klidně mi nadávej,
tvá slova jsou jako bič,
jako vítr ledovej.

I přes tu bolest,
kterou mi srdce puká,
vím jednu věc,
že láska moje je jak propast do nitra země hluboká.

Klidně mě pošli pryč,
klidně odháněj mě,
klidně na mě jako zmije syč,
já ti však budu pořád na blízku jako pod nohami země.

Stále tu budu pro tebe,
jako tvůj anděl,
co opustil kvůli tobě nebe,
a na Boha zapomněl.

Stále tu jsem a budu,
zapomněla jsem kvůli tobě na samoty hudbu,
když tvá slova, i když ledová,
prozářila ticho jako svíce zářivá.

I love Liberec...>D

12. november 2010 at 18:56 | Aya |  Her diary
Takže - nálada se zlepšuje každým dnem, co se týče bolesti hlavy a špatných pocitů.... To přetrvává. No, dnešek proběhl... Jak to říct. Dokonalé je slabé slovo. =D Dlooooouho jsem se takhle nenasmála. Co že se to dělo? Byla jsem s Jirkou na "Lovu hlášek". Pokud jsem to nevysvětlovala, znamená to že na sebe upozorníme ještě o něco víc...=D No... Vyvrcholilo to tím že se s námi v OC Nisa chtěla vyfotit jakási slečna co pracovala v jednom stánku. Chabě to odůvodnila sázkou s kamarádkou. No nemálo jsme se smáli =DDDD Ale co... Hecla se, tak jsme jí tu radost dopřáli =DD Přikládám fotku sebe + společnou..=D (jen pro silné povahy >))

Nesnáším předtuchy.

10. november 2010 at 13:16 | Aya |  Her diary
Taky se vám někdy stává, že cítíte jakoby se mělo stát něco strašného? Máte ten pocit? Haha... No u mě to není pocit. Byl, ale už se to převrhlo na stav, kdy mě bolí hlava, kdy mi bývá špatně od žaludku a kdy normální věci (bílé či černé skvrnky na okrajích zorného pole, rozostřené postavy, tiché zvuky) vidím a slyším naprosto zřetelně.
Moje první - budeme tomu říkat Předtucha - skončila tím, že se v Liberci zastřelil nějaký chlap. Na jednom náměstí (už nevím které to bylo, kousek od Městské radnice). Že jste z Liberce a neslyšeli jste o té sebevraždě? No protože toho chlapa nikdo neznal, a nikdo o tom nic neví. Jak já to vím? Otčím je policista, takže to doma řekl při omluvě že jde pozdě na večeři. Když jsem to slyšela, udělalo se mi mdlo, v hlavě mi vybuchla časovaná bomba bolest, jejíž účinky trvaly na štěstí jen pár vteřin a nevolnost rázem odešla. No... A proč že to říkám? Asi v neděli nebo v pondělí - bum! Vítám tě, začátku nové předtuchy! Vážně perfektní.
Takže až na tenhle "malý" problém se mám v celku fajn. Zítra a v pátek jdu ven se dvěma kámoši (ve čtvrtek s jedním, v pátek s druhým). Z pátku budou i fotky, protože se jedná o "Lov na hlášky". Jde o to že se zřídíme ještě víc než jindy (Make-up, oblečení), a budeme bedlivě poslouchat připomínky okolí. Rozhodně to sem potom sepíšu a nejspíš i hodím fotky, pokud nezapomenu foťák.
Aya

Jehlice

10. november 2010 at 13:07 | Aya |  Poezie a Pointy
Bodavá bolest uvnitř hlavy,
jakoby dlouhá jehlice
bloudila v ní, trhajíc všechny nervy.
Kdo zabodl ji, tak hluboce?
Jak dlouho bloudit mi v mozku bude?
Jak dlouho bude návštěvníkem nevítaným? 
Jak dlouho, ach, osude?
Proč zrovna já jsem jí hostitelem nuceným?
Proč koberec zkrápějí rudé skvrnky,
proč po spáncích stékají mi teplé kapky,
ach, nikdy se už nedovím,
ukolébaná k smrtelnému spánku tvým hlasem medovým.

Noční Můra

6. november 2010 at 18:36 | Aya |  Poezie a Pointy
Žárovka blikla,
všechna hudba zmlkla,
a přes tu slabou zář,
ale tohle není tvoje tvář!
Na bílých stěnách,
krvavé stopy po mých rukách,
na béžovém koberci,
krev - ne, nedělám si legraci.
To co bylo v očích tvých,
ach, bůh ví co bylo na dně těch studánek bezedných,
snad krutost, snad strach,
snad beznaděj - asi vše co může mít v očích vrah.
Spadla jsem na zem z ráje,
tys mě shodil - teď, uprostřed Máje,
zabil jsi mé božství,
teď je ze mě malá holka co o životě nic neví.
Nevím, proč v břiše mám ránu,
nevím, proč za oknem zmazaným krví vidím jenom vránu,
nevím, proč na mě mluvíš šeptem,
a nevím, proč skrýváš tvář před lampy světlem.
Noční můra - to co mi zbylo,
proto, aby v mém životě aspoň něco bylo.
Nevím, proč mám končetiny bezvládné,
jako loutka, které ustřihli nitky veškeré.
Proč zamlžuje se mi zrak?
Proč přijde mi, že z života mám mrtvý vrak?
Nevím, proč v břiše mám ránu,
nevím, proč přes okno zmazané krví vidím jen vránu.
Proč nemůžu snít krásný sen?
Proč nezřím tvou tvář další den?
Proč je noční můra to jediné, co mi zbylo,
na cestě k smrti, už nevím co dřív bylo..

No to potěš...**

6. november 2010 at 15:11 | Aya |  Her diary
No, dámy a pánové, přichází den apocalypsi, nebo lépe řečeno den, kdy svět zbavíme jednoho hermafrodita. Ano, ano, mluvím o tom cosi s kšiltovkou s rovným kšiltem, volnými džínami a dívčím hlasem, i když by to při troše dobré vůle mohlo vypadat jako kluk. Mluvím o králi všech dřevorubců, Bieberovi. Určitě ho taky milujete stejně jako já. Nuže, četla jsem na jednom blogu že má přijet do Prahy. Kdo se ke mě přidá s nějakou zbraní jež je schopná zabít na dálku a vyrazí se mnou do Práglu?
Účast není nijak omezena!

A teď normální téma. Já se mám dobře, v pondělí jdu do školy. Skvělé, co? No teď mi dochází že bych klidně ještě ten týden doma byla... Ale už jen kvůli 'někomu' budu zdravá O=) Tenny už ví..;)
Takže.. Se mějte hezky, bobci =) A nezapomeňte - PRAHA! 
Aya

Démonologie - pro mě novinka.

4. november 2010 at 20:44 | Aya |  Ostatní rasy
Takže, našla jsem na Wikipedii článek o Démonologii. Už jsme o tom slyšela, ale nijak se tím nezabývala, do teď. Četla jsem si o Sukubech a najednou vidím odkaz - Démonologie. No to jsem si nemohla nechat ujít.
Onen článek (odkaz najdete níže) obsahuje úvod do toho světa, rozdělení démonů podle vlastností, klasifikaci modle měsíců a funkce, výskyty v Literatuře a spoustu dalších věcí, které tu ale vypisovat nebudu. Přeju hezké počtení ;)

(c) Aya

Kain

4. november 2010 at 20:12 | Aya |  Upíři
Takže Kain. Zmiňovala jsem se o něm už v souvislosti s Lilith. Je to jeden z možných zakladatelů upířího rodu.
Když se Lilith vrátila, aby se Bohu mstila, ujala se Kaina. Pro ty, co neznají jeho příběh, rekapitulace:
Kain zabil svého bratra Abela, protože si na rozdíl od něj samotného získal přízeň Boha (jednoduše donesl větší oběť. A vida - máme tu základy korupce!). Bůh potom Kaina odsoudil k věčnému bloudění. 'Označil' ho tak, aby ho nikdo nemohl zabít a on si tak mohl vychutnat svůj věčný trest. Označil ho upírstvím? Možná. 
Každopádně pak se ho ujala Lilith a dovedla ho na cestu krve. 
Společně se údajně stali Sukubem (Lilith) a Incubem (Kain) a zabíjeli lidi.
Jak to bylo dál? Někteří vampyristi (jako třeba já - lidi co se zajímají o upíry), věří že tihle dva jsou něco jako upíří Bohové. Dali základ upírství jako takovému. Jejich 'děti' se dále rozšířili do všech míst na Zemi. Kdo ví... Třeba Kain a jeho družka Lilith stále bloudí tmou světa...

(c) Aya

Mám chuť se smát... škoda že bych se pak udusila...**

4. november 2010 at 15:54 | Aya |  Her diary
..Protože (kašel sice už odezněl...Skoro) když se začnu smát, začnu se dávit. Těším se až to přejde.
Na dnešek či zítřek plánuju článek o Kainovi. Myslím že los padne na něj. Pamatujete na ten můj článek o Lilith? Ne, nemyslím ten od tety Wiki, myslím ten můj. Že jste ho nečetli? To jste mě teda zklamali...=D
No každopádně dnešní/zítřejší večer zasvětím pátráním po informacích a následným seskupením. =) Máte se na co těšit.
Pokud jde o to moje slavné zdraví, dávám se už do kupy, takže žádný strach děti =)
Au Revoir,
Aya

Je podzim, je říjen.... No však to znáte, co bylo, bylo. **

2. november 2010 at 17:34 | Aya |  Her diary
Tedy, podzim ještě pořád je a já jsem, pro změnu, stále doma, nemocná. Ovšem horečky už opadly, kašel se zklidňuje a rýma i s bolestí hlavy mizí. Uzdravuju se. Právě včas - příští týden, v úterý, se koná můj poslední výlet do Polska s mou oblíbenou angličtinářkou =) už se tam moc těším... No a samozřejmě se po mě už shání i ostatní populace, konkrétně jeden nezmiňovaný jedinec. Yeah! =D
Bye bye,
Aya =)

Podzim - Pro Taychi

1. november 2010 at 18:43 | Aya |  Poezie a Pointy
Umírající strom,
v jeho životě nastal další zlom,
padající listí,
na zemi teď šustí.

To listí rudé - 
přírodě zdají se tyhle slzy nudné,
a tak s podzimním větrem žene je pryč,
pro holé větve stromů je ten vítr jak bič.

Umírající strom,
umírá každičký rok,
při jeho smrti v dáli bije hrom,
od podzimu k zimě zbývá už jen krok.

Spadané rudé listí,
rozláme větru síla,
a zbylé útržky teď zem hyzdí.
Už čekají jen, až přikryje je bílá zima.

Doufají, že podzim příští,
bude líp. Že přežijí.
Další rok, stromy zklamání drtí,
vše se opakuje - listy zase o přežití doufají.