Nemůžeš mluvit,
jako umlčený vodou,
slyšíš všechny barvy,
a vidíš tu vůni divokou.
Jsme na konci,
cesta, na které jsem tvým průvodcem,
zaniká, rozplývá se do noci,
kde půlnoční slunce - Luna - vládne životem.
Poslouchej, ty krásné, divoké chutě,
vedou tě nocí, krátkou cestou k záhubě.
Tiché bušení,
nevnímáš tvé srdce,
které ovládlo neblahé tušení,
věř, že nedopadneš měkce.
Propastí tvořenou jedem,
provedu tě znovu já,
jen neplýtvej dechem.
Tahle propast je hlubší než se zdá.
Sestra smrti, vede tě tmou,
hádáš dobře, to já jsem tou zlou.
Jen si hraj na nevinného,
ta maska nevydrží nápor nemoci,
pak spatří tě tu světlo, prohnilého,
už nebude ti pomoci.
Slunce spatří,
tvé srdce prohnilé,
já zašeptám: "To ti patří,"
a zmizím ve věčnosti chladné.
Tam, kam jsi sám mě poslal,
bloudím, ale živá, to není to, o co jsi žádal.
Nemám pravdu?




Comments
Woow...tahle je ještě mnohem hezčí,než ta předešlá!!!

Jak dokážeš takto napsat dokonalé básně?!
Je to skutečně nádherné,Niky...
PS: Přeju hodně štěstí,zítra