Hluboká a temná je nám patřící noc,
copak? Chci toho snad moc?
Podej mi ruku,
cesta je snadná,
na konci zříš duhu,
a svíčka života pomalu zhasíná.
Nemohu být opuštěná,
protože duše tvá, bude ve mě zpečetěná.
Bude to lehký dotek,
neboj se, nebude to bolet,
je to jen jako dlouhý spánek,
uslyšíš jen rajský, tichá sonet.
Nebudu opuštěná, ach, nikdy jsem nebyla,
každou noc, kousek jiného života jsem upila.
Tvoje vzpomínky,
na oltáři - je jen na mě,
mám-li je dát do tvého života kroniky,
či pohřbít je s tebou do země?
Jsem to právě já, kdo si tě našel,
už je to dávno co můj První, branou smrti prošel.
Nejsem opuštěná,
nemohu být,
jsem jen v noci a tmě uvězněná,
ale...Možná tě nechám tvůj sen o životě snít...




Comments
Ta posledí věta...je to tak krásné!!!
Zlepšuješ se,opravdu