December 2010

Night pleasure.

31. december 2010 at 16:59 | Aya |  **Moje Tvorba**
Menší verze:

pleasure
Původní velikost:

Way through the Night.

30. december 2010 at 22:31 | Aya |  **Moje Tvorba**
První verze: 

(c) cyxk.blog.cz
Verze 2:

(c) cyxk.blog.cz
  

Something...Like....I don't know.

30. december 2010 at 21:18 | Aya |  Her diary
So...Mám hroznou chuť něco psát..=] takže se asi zaměřím na takovéty..duchařské historky z archívhu slečny Ayy ;D

*Zvuky, stíny, světla, mlha? 
Poslední dobou (už od začátku velkých prázdin =D) se takové ty  všední zvuky - znáte to, slyšíte jakoby kroky, nepopsatelné, tiché bouchnutí a podobně - hodně zesílily. V téhle době jsem se taky tak nějak aktivněji začala zajímat o duchovno a věci kolem toho. Take... Co že je tu slyšet nejčastěji? Škrábání na dveře a okno, rány z vnitřku stěn, kroky a vrzání dveří. Co se 'stínů' týše jsou to většinou ty beztvaré šmouhy na stranách zorného pole. Se 'světly' je to také tak.

*Pohyby předmětů? 
To, že mi spadne ozdoba z okna či nástěnný kalendář, sám od sebe, taky není zrovna rarita.. Dveře se mi, naštěstí, neotvírají a tyhle 'pohyby' zůstávají jen při pádu oněch zmiňovaných věcí.

Dochází inspirace, takže bych to tímto ukončila. ;D jestli máte otázky, napište do komentářů.
A. 

Láska skrytá pod měsícem

30. december 2010 at 19:51 | Aya |  Poezie a Pointy
Budu na tebe čekat,
pod tvým oknem a tiše doufat,
že uvidím tvou siluetu,
že ukryji se do tvého těla květu.

Doufám, že uslyším tvůj hlas,
tichý, klidný bas,
doufám, že zaženeš objetím mráz, 
doufám, že prolomíme každičkou hráz. 

Je mi jedno že hvězdy se na mě zlobí,
je mi jedno, že kapky deště vlasy mi zdobí,
já čekám na tvůj hlas,
já čekám na tvých očí jas.

Utečeme do světa kde nás nenajdou,
tam, kde budu jenom s tebou,
tam, kde každičká vteřina bude radost,
tam, kde nikdo nesoudí nestydatost.

Budeme poslouchat tóny houslí,
budeme sledovat jak polární záře kouzlí, 
radostí nám bude ten druhý,
tak moc se těším, můj drahý.

Pak zase ucítím pod chodidly trávu pod tvým oknem,
políbím tě a řeknu sbohem,
půjdu zpět tam, kde je chlad,
a počkám, až zas měsíc bude na obloze plát. 

Aya Dostala k Vánocům Tablet =]

30. december 2010 at 13:17 | Aya |  **Moje Tvorba**
Aloha děti =) Tak po delší době něco z tý mojí tvorby ^^

(c) cyxk.blog.cz
(c) cyxk.blog.cz

I'm sorry....^^

29. december 2010 at 17:07 | Aya |  Her diary
čus banáni =D Do dneška jsem měla zaracha na pc, jak vás již ingormovala Tenny..=) Nu od zítřka jsem zase "na drátě", v tomhle případě na síti ;D Chci se vám omluvit že jsem nedala vědět předem, ale uznejte sami - jak mám předvídat zaracha? =DD
Aya :3 

Štědrý večer

23. december 2010 at 22:27 | Aya |  Povídky
Byl Štědrý večer. Tyna, svobodná matka jediné dcery prostírala k večeři. Bydlela u své matky, v malém domku na venkově. Nic převratného, ale domek byl útulný a Tyna se v něm cítila být doma.
"Mami?! Kristyn?! Večeře!" Křikla do otevřených dveří. Na schodech se ozvaly nejprve rychlé kroky, které oznamovaly že se blíží Tynina dcera Kristyn.  Pak se ozvaly pomalé, šouravé kroky Kristyniny babičky.
Když někdo viděl Tynu s její matkou, pomyslel si že být s nimi v rodině musí být krásné. Pokud je ale viděl s malou Kristyn, okamžitě ho zamrazilo až do morku kostí. Dívenka  nebyla své matce téměř vůbec podobná. Husté, kadeřavé vlasy barvy kve jí spadaly až do poloviny zad, bledá pleť závodila s bledostí sněhu, což by ovšem bylo v pořádku... Ale ty oči. Byly jako hvězdy. Jako umírající hvězdy, které posílají okolí poslední doušky světla, než zhasnou úplně. Hvězdy, které v zoufalém boji o život safírově září. Zatímco její matka se pyšnila vlasy barvy zralého obilí, tmavou barvou pleti a očima podobnýma malým olivínům.

Řetězák, aneb nudou nevím co dělat...

22. december 2010 at 19:23 | Aya |  About Her
1.Kupuješ si oblečení ve značkových obchodech ?
> Kdepák
2.Nakupuješ rád(a) ?
>Jak co a jak kde
3.Seš vybíravý tip co se týče oblečení ?
>Viz předešlá odpověď ;D
4.Jakému jídlu dáš přednost? Popcornu nebo brambůrkám?
>Brambůrkýýý
5.Píšeš si deníček?
>Chvílemi =D
6.Jakému zvířeti bysi dal(a) přednost ? Kočce nebo psovi?
>Kočce, na 10000%!
7.Sleduješ Kriminálku Miami?
>Ne-e
8.Kdo má pokračovat?
>BiBi >D
9. Kde bydlis???
>Liberééc
10.Kolik ti je a do jaky chodis tridy???
>14, 9.B
11.mas icq????fb???
>Oboje =D


Proč...?

21. december 2010 at 20:46 | Aya |  Poezie a Pointy
Kde jsi, když potřebuji slzy setřít...
Kde jsi,když nemůžu lásce věřit...
Proč nejdeš za mnou až do zahrady stínů,
proč nehledáš mě pod květy leknínů...

Proč nedokážeš odpovědět..?
Jak mám já, co se ptám, odpovědi vědět?
Proč nemůžeš či nechceš vidět co cítím,
a necháváš mě smutku sítím?

Proč neuchováš aspoň tu trošku,
kterou bych uctívala jako pravou lásku...
Proč ukrýváš mou duši pod vrstvu ledu,
a odevzdáváš mě věčnému chladu.

Proč nesejmeš svou masku?
A necháváš mě ve spárech stesku,
když víš, že topím se pod lekníny,
když víš, že klamou tě sirény...

Proč jen já tvé vůli podléhám,
proč se takhle vábit nechávám...
Jsem já hloupá, nebo ty slepý,
nebo jsi hluchý, že neslyšíš můj výkřik táhlý?

Iťs end of this - this very strange - year =)

21. december 2010 at 18:11 | Aya |  Her diary
..Letošní rok? Blázinec...hodně zlomů co se mojí....hmm...jak to nazvat..=D...psychoky týče. Hodně zážitků, na který bych radši zapomněla, a hodně těch na který oproti tomu nezapomenu =)..
Hodně novejch známejch....No ale tohle bych tu taky mohla vypisovat až do alelůja...x)... Táááákže.. Zítra poslední den školy... Co se týče mojí nálady, je jako nějaká bláznivá žába co skáče nahoru a dolu..=D Nádhera no...
Jinak...Do roku 2011 vám přeju hodně štěstí, lásky a hlavně neumírající naděje a splněnejch přání =)...Plus pár těch strašidelných zážitků!! xPP
Your Aya

Help me =D

18. december 2010 at 19:19 | Aya |  Her diary
Ahoj, děcka!
Táákže...protože mě máte moc rádi, chtěla bych vás poprosit o hlas pro film "Muži, kteří nenávidí ženy",  TADY na té adrese. Předem mockrát děkuji. Pokud zahlasujete, napište si pod článek o diplom! =D

"Love song"

14. december 2010 at 20:47 | Aya |  Poezie a Pointy
Vyznat Ti lásku?
A k čemu,
proč Ti přidělávat další vrásku,
radši Tě znovu jen krátce obejmu.
Jistě, měla bych zapomenout.
Tak řekni mým citům "dost",
mě odmítají uposlechnout,
nebo postav k Tvému srdci most.
Dej mi šanci,
já nejsem svatá,
jiní chovají se ke mě jako k psanci,
ale... já jsem jen v citech jatá.
Dej mi šanci,
jsem jenom člověk,
jen vyzvi mě k milostnému tanci,
a já procitnu. Nastane nový věk.
Prosím, aspoň na chvíli,
dej mi pocit toho že jsem svatá,
prosím, aspoň na chvíli,
dej mi pocit že s člověkem nejsem spjatá.
Ať pochopením Tvým je protkána aspoň minuta,
chci od Tebe jen slyšet
"Jsi část mého srdce, co byla doposud vyjmuta",
to dá mi sílu znovu dál běžet.
Nebo zapomenout?
Jistě, byla bych zase volná,
ale ta část srdce,
co zaplňuješ Ty byla by prázdná,
a já bych byla předčasně ponechána smrtce.
Musím jít dál,
stále láskou spoutaná,
a opakuji si tenhle milostný chorál,
abych se cítila aspoň trochu silná.

My personal fight

12. december 2010 at 21:29 | Aya |  Poezie a Pointy
Objímá Tě mlha
a v náručí Tě zima chová
s něžností ti srdce trhá
kolem Tebe však malátnost snová.

Nevnímáš, ty prostě neslyšíš
že zavřela se klec, nevidíš
usínáš a necítíš
že s nikým už srdce nesdílíš.

Neřekneš promiň
ale rovnou odejdeš
přitom ostatním jako heroin
stále v žilách pulzuješ.

Jsi krutá jako ta zima
která matkou se ti stala
a jako ta mlha co tě objímá
každému si v cestě života stála.

Teď já jsme Tvůj cíl
to já jsem příčinou všeho
nikoho kdo doposud žil
nenávidělas jako odraz těla svého.

Já jsem Ty
a Ty jsi já
teď prošli jsme napříč lety
a z tohoto boje vyjde jen jedna živá.

After long time - happy =)

10. december 2010 at 18:54 | Aya |  Her diary
(c) cyxk.blog.cz

Aloha!
No, tak...Co říct? Jsem po delší době fakt šťastná =) Dnešek byl naprosto úžasnej den - odpoledne strávené s Jirkou taky nemůže se dnem udělat nic jiného, než ho zlepšit. =] Je kupa fotek, bylo hodně smíchu... Prostě pohoda..=) 
K tomuhle týdnu už snad nic dodávat nebudu.. Víkend moc na zábavu nevypadá, a co se toho co bylo týče, ve čtvrtek jsme byla s kamarádem venku. Jeden hopper mě nazval smrtí, takže to bylo taky fajn. =D

(c) cyxk.blog.cz

Moje touhy..

9. december 2010 at 20:11 | Aya |  Poezie a Pointy
Báseň o tom, po čem toužím... O tom, co nikdy mít nebudu, i kdybych sebevíc chtěla..

"Znám Tvé slzy,
jenž volají mě k Tobě ráno brzy,
znám, má milá, Tvůj bol,
znám Tvé vzlyky, co se pokojem nesou kol a kol."

Znáš mne líp,
než návod na to jak správně žít,
chráníš mě i když jsi i Ty v nebezpečí,
proto všichni, na večer, před Tvou modlou klečí.

"Nejsem Bůh, jsem jen anděl,
který pro tu, kterou hlídá, chrání,
klidně zemřel,
v tom nekonečném s lidstvem klání."

Má lásko, prosím, ještě jednou,
ulehni vedle mě, na místo kam jinak slzy padnou,
obejmi mě, prosím, naposled,
než navždy stane se skelným, můj pohled.


Obrázek

6. december 2010 at 19:54 | Aya |  Poezie a Pointy
Tvůj úsměv,
který se mi zjevuje ve tmě,
v mém srdci radostný záchvěv,
když tvé prsty dotknou se mých letmě.

Skládám si obrázek,
ze svých bezcenných snů,
s hlavou plnou otázek,
proč nedotkneš se mých rtů.

Obrázek z tužeb,
skládám si pocity,
ignoruji časy bohoslužeb,
a mé city jsou jak láskou opity.

Na papír skládám písmenka z představ,
okolí mě nevnímá,
zatím vyhýbá se mi bolehlav,
kdo jsem já ho naštěstí nezajímá.

Vždyť kdo to chce vědět,
kdo to chce znát,
co je uvnitř mě nikdo nechce vidět,
zajímá to jeho..? Snad.

Bez souvislosti, beze smyslu,
list papíru je pokrytý obrázkem,
který ale nevnímám ani jedním ze svých smyslů,
a má osoba mizí v neznámu spolu s nevěsty podvazkem.

Red Madness **

5. december 2010 at 21:32 | Aya |  Her diary
Aloha, yéééh...
Takže.. čím začít? Splnil se mi dávný sen, děti. (Ne, s nikym "někym" nechodím =DD)...Mám rudou hlavu! =D Během týdne dodám pořádnou fotku, nebojte se. =D
Jinak..Nálada? Po delší době se mám vážně moc fajn =)
Doma? Jak kdy..=D
Škola? Stojí, mrcha jedna plesnivá... No a co vy? =P
Aya <3

Od Mrs.SweetMonster za bleskovku

5. december 2010 at 13:17 | Aya |  Diploms

Děkuju =]

Naděje - láska, láska - naděje.

3. december 2010 at 19:20 | Aya |  Poezie a Pointy
Když rodí se,
silnější než lidstvo jest,
když zaniká,
každý volá třikrát šest.

Naděje,
tu přec znáš,
když zemře,
jejího vraha proklínáš.

Když pak narodí se,
nová, svěží, čistá,
div nepraská mi srdce radostí,
a cítím se tak sebejistá.

Pak sílí,
sílí stále,
a pak zmizí,
já utichnu ve své chvále.

Tak prchlivá,
tak nefér,
nepřipomíná ti to něco?
Třeba lásky odér?

Naděje - láska,
láska - naděje,
tak málo podoby,
a přitom jedna jako druhá je.

Obě krásné,
obě v bílém rouše,
obě zrádné,
každá pak do srdce kouše.

Obě září,
jako hvězdy půlnoční,
obě pak zhasnou,
v záři sluneční.