Budu na tebe čekat,
pod tvým oknem a tiše doufat,
že uvidím tvou siluetu,
že ukryji se do tvého těla květu.
Doufám, že uslyším tvůj hlas,
tichý, klidný bas,
doufám, že zaženeš objetím mráz,
doufám, že prolomíme každičkou hráz.
Je mi jedno že hvězdy se na mě zlobí,
je mi jedno, že kapky deště vlasy mi zdobí,
já čekám na tvůj hlas,
já čekám na tvých očí jas.
Utečeme do světa kde nás nenajdou,
tam, kde budu jenom s tebou,
tam, kde každičká vteřina bude radost,
tam, kde nikdo nesoudí nestydatost.
Budeme poslouchat tóny houslí,
budeme sledovat jak polární záře kouzlí,
radostí nám bude ten druhý,
tak moc se těším, můj drahý.
Pak zase ucítím pod chodidly trávu pod tvým oknem,
políbím tě a řeknu sbohem,
půjdu zpět tam, kde je chlad,
a počkám, až zas měsíc bude na obloze plát.




Comments
Tak toto je dokonalé!!!!
Úžasná báseň,úžasná spisovatelka
Opäť si myslím, že sme nejak prepojené, lebo posledných..neviem koľko, proste veľa básní úplne vystihujú aj mňa. Skvelá báseň
Súhlasím s Tenny 