Báseň o tom, po čem toužím... O tom, co nikdy mít nebudu, i kdybych sebevíc chtěla..
"Znám Tvé slzy,
jenž volají mě k Tobě ráno brzy,
znám, má milá, Tvůj bol,
znám Tvé vzlyky, co se pokojem nesou kol a kol."
Znáš mne líp,
než návod na to jak správně žít,
chráníš mě i když jsi i Ty v nebezpečí,
proto všichni, na večer, před Tvou modlou klečí.
"Nejsem Bůh, jsem jen anděl,
který pro tu, kterou hlídá, chrání,
klidně zemřel,
v tom nekonečném s lidstvem klání."
Má lásko, prosím, ještě jednou,
ulehni vedle mě, na místo kam jinak slzy padnou,
obejmi mě, prosím, naposled,
než navždy stane se skelným, můj pohled.




Comments
Je to nejvíc procítěná báseň,jakou jsem kdy od tebe četla....
jeee kraasa