Když rodí se,
silnější než lidstvo jest,
když zaniká,
každý volá třikrát šest.
Naděje,
tu přec znáš,
když zemře,
jejího vraha proklínáš.
Když pak narodí se,
nová, svěží, čistá,
div nepraská mi srdce radostí,
a cítím se tak sebejistá.
Pak sílí,
sílí stále,
a pak zmizí,
já utichnu ve své chvále.
Tak prchlivá,
tak nefér,
nepřipomíná ti to něco?
Třeba lásky odér?
Naděje - láska,
láska - naděje,
tak málo podoby,
a přitom jedna jako druhá je.
Obě krásné,
obě v bílém rouše,
obě zrádné,
každá pak do srdce kouše.
Obě září,
jako hvězdy půlnoční,
obě pak zhasnou,
v záři sluneční.




Comments
no jasne ze 16-20

hluupa anketaa 
Souhlasím se vším,co v básni píšeš..
Absolútne sa prikláňam k tvojmu názoru :)
Už mám diplomek za bleskovku hotový:)