Byl Štědrý večer. Tyna, svobodná matka jediné dcery prostírala k večeři. Bydlela u své matky, v malém domku na venkově. Nic převratného, ale domek byl útulný a Tyna se v něm cítila být doma.
"Mami?! Kristyn?! Večeře!" Křikla do otevřených dveří. Na schodech se ozvaly nejprve rychlé kroky, které oznamovaly že se blíží Tynina dcera Kristyn. Pak se ozvaly pomalé, šouravé kroky Kristyniny babičky.
Když někdo viděl Tynu s její matkou, pomyslel si že být s nimi v rodině musí být krásné. Pokud je ale viděl s malou Kristyn, okamžitě ho zamrazilo až do morku kostí. Dívenka nebyla své matce téměř vůbec podobná. Husté, kadeřavé vlasy barvy kve jí spadaly až do poloviny zad, bledá pleť závodila s bledostí sněhu, což by ovšem bylo v pořádku... Ale ty oči. Byly jako hvězdy. Jako umírající hvězdy, které posílají okolí poslední doušky světla, než zhasnou úplně. Hvězdy, které v zoufalém boji o život safírově září. Zatímco její matka se pyšnila vlasy barvy zralého obilí, tmavou barvou pleti a očima podobnýma malým olivínům.
Tynu, ačkoliv s Kristyn strávila již 13 let, pohled jejích očí, těch strašlivě zoufalých a svým způsoběm krutých očí znervózňoval, mnohdy až doháněl k šílenství. Říkáte že je to absurdní? Možná... Já znala Tynu a její rodinu už od chvíle do se narodila malá Kristyn. A věřte mi - nic hrůzostrašnějšího, než pohled plný té umírající záře, doplněný jejím tichým hlasem... Divím se Tyně že to neudělala už dávno.
"Chutná ti, mami?" Zeptala se Tyna když zasedly ke stolu.
"Je to výborné, zlatíčko." Stela byla jediná, která bez mrknutí oka vydržela Kristynin pohled. I ona měla cosi, cosi divného, v očích. Nebylo to tak hrozivé jako u toho malého děvčátka, ale přeci vás její pohled nenechal v klidu.
"To je dobře... A tobě, Kristyn?" A pak udělala tu osudovou chybu, která jí přivedla tam, kde je des - pod kamnnou mohylu, nesoucí její jméno. Podívala se přímo do jejích hlubokých, safírových očí.
"Je to vynikající." Řekla Kristyn pomalu. Seděla rovně, ale jakoby... Schouleně. Teď se ale narovnala. Tynu jakoby objal nový pocit úzkosti a hrůzy. Hrůzy? Bojí se snad vlastního dítěte? Ale aura, která doslova sršela z Kristyniných očí a i z celé její bytosti Tynu naprosto pohltila. Cítila, jak padá. Jen pro doplnění - tohle všechno vím, díky dopisu, který mi Tyna odkázala, který napsala chvilku před tím než...
"Vypadáš pobledle, zlatíčko." Řekla Stela. Pokojně a naprosto nevzrušeně jedla. Věděla, ona věděla naprosto přesně, co se děje. Ale nezasáhla.
Tyna pootevřela rty hrůzou. Její dcera - tohle že je její dcera? Ta dívka se sadistickým, krutým a necitelným výrazem v mrtvých očích? Ta, která se evidentně baví tím jak je k smrti vyděšená? Tyna se divoce rozsemála a vstala tak prudce, že židli shodila na zem. Stela s sebou při té ráně ani necukla, stejně tak Kristyn. Tyna vyběhla ke schodům a po nich do svojí pracovny s balkonem, kde má i postel.
Tak napsala onen hrůzný dopis, na jehož obálku napsala mé jméno. Pak se postavila k skleněným dveřím vedoucím na balkon. Dlouze se dívala na oblohu, ze které padal déšť, na zasněženou cestu vedoucí k hřbitovu s kostelem. To co se dělo pak vím je ze svědectví mne samotné. Šla jsem tou cestou, dát Tyně nové šaty k Vánocům. Za její postavou jsem spatřila bledý přízrak. Až později mi došlo, že to byla Kristyn. Tyna si prudce otočila a zmizela ve stínech pokoje. Zrychlila jsem a zabočila za roh, takže jsem uviděla dveře domu, ale prosklené dveře u balkonu jsme z dohledu ztratila. Pak se ozval zvuk, jenž bych přirovnala k prudkému utažení provazu. Zhrozena tím, co jsme slyšela jsem se vrátila o několik kroků zpět. Dveře na balkon byly otevřené. Na zábradlí onoho balkonu byl uvázán provaz... A na něm, se s melancholickým výrazem a klidem ve skelných očích, houpalo tělo Tyny, mé dlouholeté přítelkyně.




Comments
WOOOOOOW!!!!

tak tohle mě dorzilo...
Jak to...wow...jak to dokážeš takto napsat??
Něco neskutečného!
Moc se mi to líbilo!
Týýjo, sestro =O.. Toe krásný!! Fakt mě to dostalo, úplně si představuji, jako by přede mnou stála Kristyn.. Fíííí

Nejsem první ani poslední kdo tohle píše ale chci popřát veselé Vánoce, spoustu splněných přání, štěstí, zdraví a ať se ti splní vše co si přeješ :)))
Chci tímto všem omluvit Ayu(Niky)za její nepřítomnost.
Nemá momentálně přístup na počítač.
Určitě bude ráda,když to pochopíte