January 2011


Pomsta čarodějky

30. january 2011 at 19:20 | Aya |  Poezie a Pointy
Napadla mě taková....Víc pohádková básnička..Mě se hrozně líbí..^^ Snad i vám =P

Úplněk, svíček pár,
jemná záře, vlny par.
Malá dívka,
čarodějka,
na dubnový sabat,
začíná temné síly vzívat.
Bílá svíce - zhasíná,
rudá svíce - plápolá.
Dívka prosí, plamenů se dotýká,
bere nůž, ze zápěstí jí krev odtéká.
Vítr vaje silněji,
měsíc září jasněji,
rudovláska usměv skryje,
zítra, každý kdo jí ubližuje
za živa jak knot svíčky vzplane. 


Lapena

30. january 2011 at 13:17 | Aya |  Poezie a Pointy
Věděla jsem, celou dobu,
že žijem jenom pro svobodu,
když mě spoutáš, když mě lapíš,
zabiješ mě, k smrti mě utrápíš.

Když mi kotník chladný kov obmotá,
je to horší než nekonečná samota,
když obklopí mě od klece mříže,
můžete mi vykopat hrob mezi hřbitovní kříže. 

Až závojem z mlhy převážete oči mé,
až temnota mě obejme,
budu vědět, že všechno zkončilo,
protože v zajetí - jakoby se nežilo. 

Klec života.

29. january 2011 at 21:56 | Aya |  Povídky
Krátkými kroky šla mezi pískovcovými hárobky, na které dopadaly kapky deště. Mířila k jeho hrobu. Pokud je nějaké místo, kde chce ukončit svůj život, je to právě tam. Dnes je velký den. Dnes bude doopravdy svobodná. Ode dneška nebude cítit bolest, nebude jí tížit osud její a jí blízkých... Konečně ucítí jiný druh prázdnoty - ne tu prázdnotu, tu příšernou a tísnivou, která jí pokaždé vžene slzy do očí - ale takovou, která je lehká. Snadná. Bezbolestná.
Moc dobře věděla, že jí temnota zlomí. Věděla to už ve chvíli, kdy poprvé proplakala noc. Věděla to od chvíle, co se poprvé cítila lapena v kleci života. Ale dnes - dnes se z ní dostane ven.
Usedla do mokrého břečťanu, který obrůstal kolem jeho hrobu. Sama ho sem před rokem sázela. Věděla, že on by to tak chtěl. Její bílé šaty byly už tak dost nasáklé dešťovou vodou a tak si ani nevšimla toho že jsou zelené lístky mokré. Chvíli jen tak seděla, opřená o náhrobek z černého mramoru, do kterého bylo vytesáno jeho jméno, datum narození a úmrtí. Ten den zemřela také - vlastně ne. To byla jen první fáze její smrti. První krok k volnosti. Jestli se tam s ním sejde, poděkuje mu za to.
Sundala si z krku řetízek, na kterém se houpala žiletka. Její ostří, na které dopadal déšť jí uklidňovalo. Nikomu tu nebude chybět. Ví to.
Poposedla si a znovu se opřela zády o chladný kámen. Pevně, rozhodně uchopila žiletku mezi palec a ukazovák levé ruky. Pravou ruku natáhla před sebe, dlaní vzhůru. Zatla pěst. Bude to bolet? Fyzická bolest je přeci snadnější než psychická... Já se alespoň částečně utišit. Osvobozuje.
Přiblížila žiletku ke kůži, dokud její ostří, její chladné otří nepocítila na jemné kůži. Před ní je ta brána, a žiletka je klíč.
Přejela si ostřím po zápěstí. Projelo hluboko, hluboko do tkáně, prořízlo žíly i tepénu.
Brzy se její krev smísila s deštěm a déšť se smísil s jejími slzami. Konečně je volná.

Demence? Častější jev než chřipka! ^^

29. january 2011 at 19:17 | Aya |  Her diary
Hi.
Kde jsem - u babči, jak mi je - na hovno + slušně naštvaná.. Dnešek...Dnešek byl divný den. Do odpoledne jsem byla u táty. Mám zajímavý zážitek z procházky se psama.. S tátou si v klidu jdeme, já fotím tu ledovou nádheru kolem.. Najednou táta vyběhne za psama, který uháněj za srnkou. Asi po pěti minutách táta dovedl mladšího psa na vodítku, a Zetha (je starší než Fox, a je i "poslušnější") dostala parádně nařezáno, protože neposlechla když ji táta volal. Srnka to asi nepřežije, protože ji ty dvě chlupatý mrchy uhnaly. No - doufejme že to přežije.
Jinak - koukala jsem na to témna tohohle týdne... Původně jsem chtěla napsat samostatný článek, ale přišlo mi to zbytečné. Teď mám plnou hlavu nápadů, ale jak bych o tom začla, mám okno.. Jediné co k tom,u řeknu.. Bude asi to moje životní moto: Zemřít je snadné, žít je nesmírně těžké.


Dávám si zákaz koukání na zprávy.

26. january 2011 at 19:37 | Aya |  Her diary
Aloha.
Takže..Jak začít? Ráno jsme měla od devíti a šla jsem koukat na TV - dávali reprízu večerních zpráv. A řeknu vám... To je depresivnější než psát o sebevraždě. Zprávy o 'Černých vdovách' (ženy co provádějí teroristické útoky), díky kterým zemřelo hodně nevinných lidí, jak na policejních stanicích neteče teplá voda a k případům musí jezdit vlakem nebo MHDéčkem, s tím že je krize (naši politici si zjevně chtějí dát stranou něco 'málo' pěněz do budoucna), o tom jak nějakýho malýho kluka týrali a zneužívali rodiče... CO v tomhle světě vůbec dělám? Jak to, že ještě žiju? Vždyť v podstatě stačí být na letišti v nesprávnou dobu, a může všechno skončit - kvůli nějaké náboženské fanatičce, která si myslí že když mě zabije, dostane se do nebe. Tohle není místo pro hezký a dlouhý život. Tiohle je jenom časovaná bomba a je jenom otázkou času, kdy přijde válka a podobné události... Že to žijeme ale v pěkné době, co? Lepší jak španělská inkvizice. 

Zrcadlo

24. january 2011 at 20:22 | Aya |  Poezie a Pointy
Ty jsi ta rána,
já jsem to zrcadlo,
díky tobě jsem zničena,
zrcadlo mé duše se už rozpadlo.

Kousek po kousku,
střípek po střípku,
bez možnosti pocítit lásku,
můj život visí na vlásku.

Co na tom, že chodím a dýchám,
má duše mrtvá je,
i když často slýchám,
že na lásku se nezhyne.

Bičík osudu,
ukazuje znovu ke mě,
a já znovu a znovu lituju,
že narodila jsem se kdy mámě.

Našla jsem tě, čistého,
 a dál?
Nezbylo mi tu nic krásného,
ten cit k tobě mi všechno vzal.. 

Spasení ve zkáze

23. january 2011 at 20:48 | Aya |  Poezie a Pointy
Požáry v mých snech,
zkázonosné plány rodící se mi v mysli,
utrpení ve všech mých dnech,
vyzývám stíny aby si pro něj přišli.

Bouře, krupobití, hurikány,
záplavy, tsunami, protržené přehrady,
požáry, výbuchy, plameny,
zemětřesení, krátery, na jeho tělo padající kameny.

Křičím a chci aby mě vyslyšeli,
pláču a prosím aby ho umčeli,
doufám a toužím aby mě jeho paže zas drželi,
aby žil - abychom už jenom spolu byli. 

Vztek mém srdci a občasné blesky naděje,
potom temné mraky boleti a hroby smutku,
prostě jen chci aby pochopil a vzdal se bez boje,
aby pochopil že krom nenávisti cítím k němu lásku. 

Foto Adminky (Po dlouhé době)

22. january 2011 at 22:01 | Aya |  Her photoshoots
No, jako obvykle upozornění: Nelekněte se..

Aya
Aya

Sobotní zpověď..

22. january 2011 at 21:25 | Aya |  Her diary
*Protože když jí vyznáváš city,
mě rozbíjíš na malé kousky..
Protože když se na mě kamarádsky usměješ,
nevidíš jak moc mě to bolí...
Kéž by jsi alespoň věděl, jaká je to bolest..* 

Je mi trapné to pořád opakovat ale - kdo ví o co v předchozích...Hm...Větách jde, ten ví, kdo ne, nehodlám mu to vysvětlovat.
Jak se mám? No, kupodivu mám opět depresi..jak..překvapivé? Mám pocit že poslední čtyři měsíce jsem v permanentní depresi.. PROČ asi...
Smutný písničky, srdcervoucí texty, depresivní obrázky, debilní nálady. Tak, právě jsme vám popsala rutinu posledních dní/měsíců...Krása, že?.. 
Vlastně ani nevím proč tenhle článek píšu.. Asi se potřebuju vyzpovídat..možná doufám v to, že si to ON přečte, a konečně, KONEČNĚ pochopí, že 1) ho miluju, za 2) to neskutečně bolí... No co, až to skončí, budu mrtvá zevnitř a neschopná hlubšího citu..To bude paráda.
A. 

Chlapi? Zpověď jedné slečny.

20. january 2011 at 16:05 | Aya |  About Her
...Táákže. Za tenhle článek se předem olouvám, ale mám chuť se z toho trochu vyzpovídat. Vůůůbec to nemusíte číst dál! =)
Takže.. Vysněný chlap? Na toho narazíme ais jendou za život, co?.. No, já mám dva vzory vysněného partnera.
Verze 1:
Vysoký, světlá pleť, světlé oči, černé vlasy (Nejlépe dlouhé...ách ♥).
Verze 2:
 Vysoký (opět), světlá pleť (opět), tmavé oči, dlouhé vlasy (možná že by se mi líbily i blond). <Tahle, 2. verze byla za dávných časů idealysmu do sněda opálená, a blond vlasy byly krátké - čili vzor amerického chlapse, co hraje rugby a chtějí ho všechny holky světa. Hahaha.
..A teď ty moje podivínské požadavky.. Chlap musí být dominantní.. Já prostě nevím proč, ale chci někoho, kdo je tak trochu rozpolcený - z části naprostý romantik, ale z druhé části někdo, kdo rád harcore vztah (nelinčujte mě, trochu živočišné vášně a dravosti vztahu prostě nemůže uškodit ^^). Zároveď by se mi ale taky líbilo, kdyby onen zmiňovaný pan dokonalý měl něco z dob dávných - aby "miluju tě" nebylo totéž jako ahoj. Láska - to znamená mít někoho hodně rád. Milovat někoho je další stupeň bytí. Je to něco, co zažijete jen parkrát za život. Když někoho bezvýhradně milujete - to není totéž jako ty dnšní vztahy, že jeden den si pětsetkrát řeknou "Miluju tě, lásko" a druhý den si on nebo ona najdou nový terč těhle řečí a řeknou svému partnerovi že by to prostě "neklapalo".
No, dále - musí mě respektovat takovou jáká jsem, a i když chci dop vztahu trochu toho hardcore, chci z něj cítit to, že mě má vážně rád - něžnosti, jako lehké polibky na čelo, tváře, krk, do vlasů... Mmmm...
...Radši končím... Eh... A. 

Saw 3D bez 3D.

19. january 2011 at 20:08 | Aya |  Her diary
Ahoj, prdi.
Tááákže - nudím se, protože mi nabíhá Saw, jak je patrné z nadpisu, ve 3D bez 3D.. No - těch prvních asi 30 minut - bomba! "Hello, my friends... I wanna play a game."..
Podle mě naprosto dokonale vy,yšlený příběh - rozpor v hlavní postavě - zloduch zkrz na zkrz krutý, ale při tom trestající zlo jiných... Jde tam hodně o lidskou zkaženost, intriky a lži - což jsou vážně témata, která tu budou až do konce lidstva. Nevyčerpatelný zdroj. Zkrátka - potlesk.

Autorku nenapadá vhodný titulek.

19. january 2011 at 12:55 | Aya |  Her diary
...A když odcházíš pryč, zabíjí mě to,
nejsem silná abych se od Tebe držela dál,
když jsi pryč, mám  vhrudi velké, prázdné místo
ale nemyslím si, že TY bys ten pocit znal... 
• 
Ahoj, drobotino =) ...Jak se Aya má?...no..nic moc, že bych se měla dobře to se říct vůbec nedá, spíš se držím svého osobního mota "Bláznovství je nejlepší maska za kterou se bolest může schovat.".. Ale že bych každičkou noc proplakala - eh, ne, to se říct nedá.
Poslední dny jsou k prasknutí přecpané napětím a podobně, takže se mé "šílené" já opravdu činí. A musím říct - ano, opravdu! - že již zmiňovaná metoda funguje na 110%. Vřele doporučuji =)


Big, black hole.

17. january 2011 at 18:42 | Aya |  Her diary
Máte někdy pocit že... Že vám uvnitř něco chybí? Jakoby jste byli z puzzle, a ten hlavní kousíček chyběl? Hah, tak to víte jak je mě. Dnešek byl až na pár chvilek absolutně debilní den.. Nuda ve škole - což znamená že se moje masochistické myšlenky ubíraly stále tímž směrem... Pořád a pořád dokola.. Kéž bych se bouchla do hlavy a všechno zapomněla..


'Cause hope's already dead..

16. january 2011 at 21:03 | Aya |  Her diary
Jak řekla má velice dobrá kamarádka - bloudím uvnitř sebe.. Nebo - vlastně nebloudím. Boj o to, najít z toho bludiště východ jsem už vzdala. Ztrácím se v mlžném oparu bouznení a chvilkové uforie, abych se později znovu mohla propadnout do bezedné jámy melanchoile a deprese. A proč vlastně? Kdybych našla odpověď, najdu i východ. Jenže - já už vlastně nehledám. Protože kdesi uvnitř vím, proč to všechno. Ale nejsem schopná - nebo mám možná strach či odpor - si to připustit...
Omlouvám se za tu kaluž, jak si tu vylívám srdce a vyprazdňuji těžou mysl... 


Hokus pokus

16. january 2011 at 16:45 | Aya |  Povídky
Je to jen....Experiment. Chci vědět jestli by jste chtěli další pokračování a jak se vám to líbí - prosím hlavně o kritiku. Díky.
~
Les halila hustá, těžká mlha. To, co se dělo za touto bledou oponou, zůstávalo lidským očím skryto - možná že jejich sluch zachytil tlumený vzdech či křupnutí větvičky. Ale Eleanor nebyla člověk. Její chodidla se dotýkaly vrstvy sněhu, aniž by se probořila. Rychlými kroky mířila do nitra Černého lesa.
Pod stromem se zmítalo tělo mladé dívky. Oči měla obrácené dozadu, takže nylo vidět pouze bělmo. Jejím tělem procházely příšerné křeče. Eleanor k ní přešla a stříbrnou dýkou jí podřízla hrdlo. Pak se z rány dlouze napila. Krev lidí, které posedl ďábel pije již bezmála tři roky. Dodává jí mnohem více síly než obyčejná krev a je - alespoň podle ní - chutnější a lahodnější.
Když s sebou dívka přestala škubat v předsmrtných křečích, Eleanor odešla. Nebylo by nejšťastnější, aby jí tu - i když je to nepravděpodobné - viděl nějaký vesničan.
Když svítalo, nad zemí se stále převalovala těžká mlha, přes jejíž bílé závoje bylo stále pramálo vidět. Eleanor šla na trh a prozpěvovala si prastaré keltské písničky z truchlivou a zárověj veselou melodií. Náhle jí zastavil šokovaný muž - místní kněz.
"Mladá Mirian je mrtvá!" Oznámil jí naprosto otřese informaci, kterou věděla už dávno.
"To je příšerné." Nasadila masku v níž se mísil výraz naprostého zděšení a zdrcenosti zároveň. "Jak se to stalo?" Nějaké zvíře jí roztrhalo hrdlo, pomyslela si s dětskou radostí z rozehrané hry.
"Nějaké zvíře - ano nejspíš zvíře - jí roztrhalo hrdlo a ona vykrvácela."
"Strašné." Eleanor - stále hrajíc šokovanost - se pokřižovala. "Ať odpočívá v pokoji."
"Ano, tak tak.." Pověděl rychle kněz, nadzdvihl černý klobouček na rozloučenou a odkráčel rozhlásit tu 'novinu' dál.
Eleanor pobaveně zavrtěla hlavou a vydala se mlhou dál, na trh.

Hodnocení do Miss Lucy

16. january 2011 at 11:24 | Aya |  About Her

Pre: Aya
Od: Miss Lucy


1.Design,okraje:Tmavé ale pekné:) 4,5/5

2.Menu: Tie rubriky by som dala asi do stredu a to o adminovi by som dala asi bielym aby sa to lepšie čítalo :D 4/5

3.Aktivita: Nič moc keďže za deň pridávaš priemerne 1 článok....Ale lepšie ako nič :D 3/5

4.Rozcestníky:Našla som 1 rozcestník a to MENU. Tiež by som to asi dala do stredu. Ale dám ti dáke dobré body :) 3/0←dobré body naviac:)

5.Články:Pekné:) 5/5

Celkom:19,5/20


Nu děkujii =) 

Revolt of my mind&Van Canto

15. january 2011 at 10:37 | Aya |  Her diary
Má mysl je až příliš těžká na to, abych držela všechny myšlenky uvnitř sebe.. Ale sem je psát nebudu, i když vím že by jste mě - nebo alespoň někteří - vyslechli. Jediné co sem napíšu je, že jsem poměrně dost nervózní. V rodině mám teď psolední dobou velké nepokoje, a zrovna dneska jim nejspíš budu stát čelem.. Čemuž nepřispívá ani má ne moc dobrá naláda.. Držte mi palce. =)


This Century.

14. january 2011 at 13:27 | Aya |  Poezie a Pointy
Už prostě nevnímej,
jak klesáš na dno,
 prostě jen vodu polylej,
za chvíli ti to už bude jedno.
Prostě jdi s proudem,
a nebudeš mít problémy,
ostatních všímej si jen mimochodem,
pokud jim nesedneš, tvý dny budou sečteny.

V dnešní době,
každýmu sejde jen na sobě,
televizi, počítači vodce,
cigárech, doutnících a každičký bankovce. 

Křič,
zpívej,
klidně z plných plic,
stejně každýmu jsi ukradenej.
Bouři v tvém srdci,
rozumím až příliš dobře,
podivně si tě prohlížejí všichni starci,
nelíbí se jim, že vzdáváš holt kostře.

V posledních dnech,
je každýmu jedno jestli ztratíš dech,
nikomu nezáleží, kam vedou kroky tvý,
jen kdybys je okrad, půjdou přes půl světa pro prachy svý.

Přichází konec,
a ty to cítíš,
brzo zazvoní lidstvu zvonec,
ale jen ty to vidíš.
Řítíme se do propasti,
protože morálku známe jenom z historie,
každej chystá na ostatní jenom pasti,
pouze v několika znás vládně pořád zákon a harmonie. 

Podpásovky

13. january 2011 at 20:16 | Aya |  Poezie a Pointy
Začínám si zvykat,
že vše na čem mi záleží se hroutí,
už nestačím smutky vzlykat,
a tak říkám si, proč mě to vlastně rmoutí?

Na čem ještě vážně záleží,
zemřu, tak jako tak,
vše co jsem udělala upadne v zapomnění,
nikdo si nevzpomene, že slzy kalily mi zrak.

Osud má na mě zřejmě spadeno,
láska se mi vyhýbá,
rodina začíná být velké břemeno,
a život se pod bičem bolesti ohýbá.

Každý večer se divím,
že přežila jsem den,
každou noc když do půlnoci bdím,
marně čekám na osvobozující sen.

Všichni s mou duší jenom hrají,
přetvářka a faleš je na keždém kroku,
všichni si něco tají,
a já propadám se smrti blíž po každém roku.

A komu vlastně záleží, kdo se zajímá,
co bude s jednou holkou,
když jeho známí potýkají se s myšlenkama lepšíma?
Pro co mám žít, když se těším na smrt lehkou?

Každý den přichází nová rána,
každý řekne že to bude oukej,
ale já mám slzy zaschlé na tvářích, vždy z rána,
jen se rozhlídni, otevři oči a na to utrpení koukej.

Každý se stará jenom o sebe,
nikomu na nikom nesejde,
jen já sleduji každý krok, tiše dohlížím na tebe,
a jen čekám, kdy ti to konečně dojde..